Věříte v Boha?Anketa
Český ministr zahraničí Lubomír Zaorálek a jeho čínský protějšek Wang I přijali prohlášení, že Tibet je neoddělitelnou součástí Číny. Pravice a zelení to ostře odsoudili a označili za zbabělou politiku. Hlasovali jste o stanovisku Česka k Tibetu ve vládě? Souhlasíte vy osobně s tímto prohlášením?
Za prvé: Prohlášení je prohlášením Ministerstva zahraničních věcí a vláda o něm nehlasovala. Za druhé: Územní celistvost Číny uznává česká diplomacie dlouhodobě, takže to není žádné novum. Já osobně si myslím, že některé formulace byly přehnané, když se mluvilo o územní celistvosti, tak Tibet nemusel být zmiňován. Samozřejmě všichni víme, jakým způsobem se Tibet stal součástí Číny, na to je nutné nezapomínat, ale musím zase ocenit, že v textu je zmínka o dodržování lidských práv, což se v minulosti moc nedařilo.
Můj postoj je, že jednotná Čína je dlouhodobá zahraničně-politická strategie České republiky, navíc v březnu tohoto roku se Evropská unie a Čína vyjádřily v tom smyslu, že partnerství je důležité, takže je to v souladu s podobnými prohlášeními Francie, Německa apod., žádné dramatické změny tam nejsou. Jen si myslím, že některé formulace byly příliš přímočaré. Nicméně jednotnou územní celistvost Číny nezpochybňují žádné jiné státy v Evropské unii.
Takže vás překvapuje kritická reakce některých politiků? Někdejší vicepremiér Martin Bursík dokonce spustil petici, která žádá změnu vládního postoje a aby Česká republika udržela dosavadní kurz podpory Tibetu.
Snaží se vyvolat dojem, že je to něco proti Tibetu. Myslím, že ta formulace o Tibetu byla nadbytečná, ale je to rozhodnutí Ministerstva zahraničních věcí. My v mnoha obcích a krajích patříme mezi podporovatele vyvěšování tibetských vlajek, abychom si připomněli, jakým způsobem byl Tibet k Číně připojen. Na druhé straně je důležité, že se podařila do prohlášení dostat ta podstatná zmínka o dodržování lidských práv. Takže je to určitá cena za toto. Ale jak jsem už řekl, nebyla to záležitost schvalování vlády.
Vláda má za sebou sto dnů vládnutí. Můžete už říci, co považujete za úspěch, co se za tu zatím krátkou dobu vládě podařilo? Je podle vás něco, čím se už můžete pochlubit?
Za úspěch lze považovat, že na mnoha ministerstvech se rozkrývají kostlivci, kteří tady zůstávali. Třeba na Ministerstvu zemědělství ministr Marian Jurečka dokázal během několika týdnů zarazit některé finanční toky v řádu stovek milionů korun, které nepovažuje za efektivní a nezbytně nutné. Teď je to ve fázi, kdy se tyto věci rozkrývají a kdy se snažíme co nejvíc hasit smlouvy, které byly udělány, aby nedošlo k situaci, že stát bude vydávat peníze tam, kde to není potřeba, nebo dokonce na podivné smlouvy.
Je naopak něco, na co nejste moc pyšný, co se vládní koalici zatím nepovedlo? Například se protahuje přijetí služebního zákona, kterým prezident dokonce podmínil jmenování vlády.
Co se týká neúspěchů, je to určitě zákon o státní službě, ale můžeme najít i nějaké další. Nenacházíme shodu úplně na všem, ale to ke koaličnímu vládnutí patří.
Je také jasné, že se neshodnete na postoji k restitucím církevního majetku. Stále přetrvávají snahy vašich koaličních partnerů, zejména sociální demokracie, nějakým způsobem se k zákonu vrátit a snížit finanční odškodnění církvím. Budete stále trvat na tom, že zákon byl schválen a není důvod se k němu vracet, a nebudete přistupovat na nějaké kroky vedoucí k tomu, jak církvím dát méně peněz?
Podařilo se vyjednat nějaký kompromis po čtyřiadvaceti letech a domnívám se, že na některé věci musí být dva. Když chcete pozvat holku do kina, ale ona jít nechce, tak s ní asi nepůjdete. A podobné je to tady. Jestliže jeden z partnerů - Ekumenická rada církví, Federace židovských obcí i Česká biskupská konference - považuje jednání o tomto zákoně a náhradách za uzavřené, tak potom asi není moc o čem hovořit.
MVDr. Pavel Bělobrádek, Ph.D., MPA
Sociální demokraté ale pohrozili, že pokud církve nepřistoupí na snížení finanční náhrady, může jim stát peníze vyplacené za nevydaný majetek zdanit, nebo uvalit vyšší daně na prodeje budov, polí nebo lesů, na které se zákon o majetkovém vyrovnání vztahuje.
Co se týká zdanění, nepovažuji to za právně komfortní. Domnívám se, že pokud vám někdo něco ukradne a pak vám to stát vrací, tak by to neměl zdaňovat. Když vám někdo ukradne, dejme tomu, dům, ať už je to Lidový dům nebo jiný dům, tak asi není dobré to při návratu zdaňovat.
Byli byste ochotni církve razantně bránit třeba až u Ústavního soudu, kdyby k něčemu takovému došlo?
Předpokládám, že k tomu nedojde. Bylo by to porušení koaliční smlouvy.
Šéf hnutí ANO Andrej Babiš na předvolebních billboardech na podzim tvrdil: Nejsme jako politici, makáme. Ale v úterý dal před jednáním Poslanecké sněmovny přednost kampani k evropským volbám ve Zlíně, proto poslanci nemohli projednávat změny zákona v oblasti finančního trhu z dílny Ministerstva financí. Považujete takové jednání za plnění slibu o „makání“?
Já si počkám až na výsledky a konkrétní kroky, jaké předvedou jednotlivá ministerstva, která jsou v gesci ANO. Takže uvidíme. Tuto věc nechci hodnotit, ať si udělají obrázek voliči sami.
Vaše lidová strana je ve vládě takovou klidnou silou. Zatím se největší přestřelky ve vládní koalici odehrávají mezi premiérem a šéfem ČSSD Bohuslavem Sobotkou a ministrem financí a předsedou hnutí ANO Andrejem Babišem. Myslíte si, že je to jen v rámci kampaně před evropskými volbami, nebo to může pokračovat i po nich? Nejde jen o rozpory běžné v koaličním vládnutí, o kterých jste mluvil, někdy šlo o velmi osobní vzájemné útoky.
Myslím, že k osobním útokům by nemělo docházet a rozpory by se neměly medializovat. Voliči podle mne nejsou zvědaví na hádky, ale skutečně na výkon. Takže méně se hádat a jak jste říkala - více makat. To má větší smysl.
Projevuje se na atmosféře při jednání vlády, když třeba ministr financí Andrej Babiš prohlásí o ministru zdravotnictví za ČSSD Svatopluku Němečkovi, že nemá jeho důvěru?
Já se nedomnívám, že by to atmosféru nějak kazilo, ale samozřejmě jí to nepřidává. Ale na vládě se skutečně řeší jednotlivé body, takovéto věci se spíš projevují mediálně než při samotném jednání vlády.
Jediné, kdy jsme se mediálně ohradili, to bylo v souvislosti s výroky ministra průmyslu a obchodu za ČSSD Jana Mládka, kdy hovořil o tom, že Spojené státy chtějí ovládnout Ukrajinu. To mi skutečně přišlo poněkud přehnané, nicméně ostatní věci se snažíme řešit v rámci koalice a neprezentovat je navenek.
Jste po těch sto dnech vládnutí přesvědčen, že se vaší vládní koalici podaří po dvou zkrácených volebních obdobích předchozích kabinetů dotáhnout společného vládnutí po celé čtyři roky?
To se dá těžko odhadnout. Připraveni jsme na všechny varianty.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
