Bělobrádek vs. Čunek. Zrádci i slušní lidé u lidovců, Kalousek a podvod jménem TOP 09. Český Trump Babiš? Křesťanský aktivista hovoří

Senátor Jiří Čunek z KDU-ČSL nazval pochod homosexuálů Prague Pride „pochodem smrti pro tuto civilizaci“, když stát bude tyto skupiny podporovat a uznávat jako rodiny. Podle něj bychom homosexuálům do soukromí neměli mluvit a je třeba je tolerovat, ale je to styl života, který nemá stát podporovat. Stát má podporovat rodiny, které tím, že mají děti, vytvářejí budoucnost národa… Co si myslíte o jeho slovech? Také je zajímavé, že z oficiálního vedení strany se mu nedostalo podpory v této věci...

Nejenže se bratru senátorovi nedostalo podpory, ale pěkně to v médiích od bratra předsedy schytal. Víte, když proti těm Čunkovým celkem nevinným výrokům vystartoval „takykonzervativní“ pan Kalousek z konkurenční TOP 09, bylo to nefér (a argumentačně zcela prázdné), ale mělo to svou logiku v rámci předvolebního boje, je pro mě však záhadou, proč začal svého stranického kolegu veřejně pranýřovat šéf KDU-ČSL. Navíc necelý týden po té tragikomedii o hoších, kteří spolu kamarádí a zase nekamarádí, tedy po rozchodu se Starosty, kdy se lidovci musejí opět spoléhat především na stálý kádr svých voličů z řad věřících, u nichž jim určitý konzervatismus nemůže uškodit, spíše naopak. Podívejme se navíc pořádně na to, co tak hrozného vlastně senátor Čunek řekl. Že by stát neměl podporovat homosexuální styl života, ale rodiny s dětmi. Opravdu si bratr Bělobrádek myslí opak?

Jak vy jako konzervativní katolík vlastně hodnotíte KDU-ČSL? Hájí konzervativní a křesťanské hodnoty? Co politici typu Gabala či Hermana?

Dovolím si trochu historie. Lidová strana funguje dlouho. Její zakladatel, monsignor Šrámek, byl muž tak státotvorný, až byl kompromisnický, jeho hlavní vnitrostranický oponent, páter Stašek, měl sklon k radikalismu. Obojí se ukázalo potřebné v časech druhé světové války. Páter Stašek prokázal svou opravdovost a statečnost v nacistickém koncentráku, odkud se vrátil jednooký a s podlomeným zdravím, takže brzy po návratu zemřel, a monsignor Šrámek působil jako premiér naší exilové londýnské vlády. Oba tak zachraňovali kredit českých katolíků pro poválečnou dobu, v níž by bolševici rádi poukazováním na Tisovo Slovensko rozdmýchávali protikatolickou hysterii.

No, ale byla tu také osoba pátera Plojhara, nešťastného, alkoholem zotročeného muže, který aktivně posloužil uvedení Lidové strany do služeb totalitní komunistické moci, což pak trvalo s mírnými otřesy čtyřicet dlouhých let. Já myslím, že i dnes jsou v té straně jak lidé upřímní, tak kompromisníci i zrádci. To, co tu stranu ale v celém polistopadovém období poškozuje a blokuje jakýkoli její zdravý rozvoj, to je ocelová obruč povinné „proevropskosti“ (a s tím spojený multikulturalismus), do které se nechala uzavřít. Této ideové modly se lidovci bohužel drží plnou silou své těžko prostupné stranické struktury a hájí ji, jako by šlo o nějaké jedenácté Boží přikázání, bez ohledu na do očí bijící neslučitelnost hodnot současné EU s křesťanstvím.

Připomíná mi to scénu s okurkami ze známého Hřebejkova filmu Pelíšky, kde se filmová dcera válečného veterána, jehož hraje Jiří Kodet, ošklíbá nad tím, že zavařované okurky darované váženým rodinným přítelem, jsou moc kyselé, a paroduje svého otce slovy: „Kyselé? Jak to myslíš, kyselé? Okurky od pana doktora XY přece nemohou být kyselé!“ Lidovci by řekli: EU? EU přece nemůže být špatně!

„Konzervativní“ TOP 09 bere na svou kandidátku LES Martina Bursíka. Bude za ni kandidovat Olga Sommerová. TOP 09 podpoří ale i Konzervativní strana, KAN, Koruna česká… Co tomu jako konzervativní křesťan říkáte?

Údajný konzervatismus TOP 09 byl podvodem na naivních voličích i členech od samého počátku. Stačí se rozvzpomenout na knížecí postoje k festivalu Prague Pride. Že je tato strana také v trvalém kontaktu s dalšími pravdoláskovými projekty s levicovější rétorikou, jako je exzelený LES, to také není nic, čeho by si nebylo možné všimnout již dávno. Těch konzervativních subjektů, respektive jejich členů a voličů, je v takové společnosti škoda, ale asi chtějí být chvíli ve světle reflektorů…

Do hry o prezidentský úřad nakročil senátor a primátor Teplic Jaroslav Kubera. Ten například dlouhodobě tvrdí, že západní svět je tak předlužený, že to vyřeší jen válka. „Tuším to, jak to skončí, jsem rád, že jsem tak starý, že už mi to nebude tak strašně vadit. Světovou válkou to skončí.“ Na adresu kritiků Vladimira Putina uvedl, že nikdo neví, zda by po něm v Rusku nepřišel někdo ještě horší. Platí též za obhájce kouření a kritika EU. Zamlouvá se vám tento uchazeč? Jak se nám pole uchazečů o Hrad nakonec porovná a kdo bude mít největší šanci? Který kandidát by se zamlouval vám?

Pana Kuberu vždycky rád čtu nebo slyším, spoustu věcí umí vyjádřit pregnantně a málokdy se mýlí, nicméně nevím, zda tu svou kandidaturu míní vážně. On je přece svým naturelem daleko spíše prostořeký bratr Paleček než král Jiří.

Pokud pak jde o druhou část vaší otázky, nechce se mi ani vynášet proroctví, do jaké podoby nakonec vykrystalizuje nabídka kandidátů, ani sdělovat, koho bych nejraději volil, to má totiž ještě čas. Mohu ale už teď říci, koho určitě volit nebudu. Pana profesora Drahoše. Právě proto, že je takový slušný pán, takový distinguovaný věšák na sako. S takovým člověkem, zvláště je-li to vědec zavrtaný do svého oboru a lpějící na poklidném životním stylu a svých zálibách, se totiž nejlépe manipuluje. Už z jeho dosavadních veřejných vyjádření je zřejmé, že bude jen hlásnou troubou těch sil, které ho ke kandidatuře získaly, a nepřinese do úřadu hlavy státu žádnou politickou kvalitu, která by vyvažovala trendy a spory ve vládě a zákonodárných sborech a udávala dění potřebnou dynamiku, jak to u nás prezident, navzdory nevelkým papírovým pravomocem, vždy tradičně činil, byť vždy vlastním originálním způsobem, od Masaryka a Beneše přes Havla a Klause až po Zemana. Při vší úctě, a je mi líto, že to řeknu tak tvrdě, ale břichomluveckou loutku na Hradě nepotřebujeme.

Je Andrej Babiš nebezpečím pro demokracii a pro náš stát?

Fenomén Babiš, tedy jeho úspěch, se může zdát na první pohled nepochopitelný. Babišova „strana“ ANO je uskupením bez idejí, sdružujícím osobnosti často diametrálně odlišných hodnot a postojů. On sám činí rozhodnutí a opatření spíše nepopulární povahy a má osobní charakteristiky, které by mu za obvyklých okolností mohly sympatie české veřejnosti ubírat: je to boháč, je původem Slovák a šeptá se o něm, že byl „estébák“.

Jak tedy vysvětlit, že se těší masové podpoře voličů?

Inu, hlasy pro něj, to jsou protestní hlasy. On nepředstavuje tu nesvržitelnou pravdoláskovou lobby, které má česká veřejnost opravdu dost. Proto získal důvěru mnohých. „Je to možná gangster,“ řekne si někdo, „ale třeba mu půjde aspoň o to, udržet si bohatství, které tu má, a neobětuje Českou republiku tak úplně cízím zájmům jako ti humanisté, které už tak dobře známe.“ Tak se v mysli značné části veřejnosti pan Babiš stává českým Berlusconim, či dokonce Trumpem, silným, třeba trochu cynickým vůdcem do nepohody, který nás povede rozumně.

Problémem je to, že Andrej Babiš takovým silným nezávislým vůdcem ani žádným suverénním gangsterem není. Byl ke svému majetku vynesen turbulencemi polistopadového vývoje díky nejrůznějším vazbám, kterými je bezpochyby determinován i ve svém nynějším politickém angažmá. Sám o sobě, stejně jako žádný z našich politiků, nepředstavuje žádné mimořádné „nebezpečí pro demokracii“, jak se ptáte. Nebezpečí je spíše v tom, že jej jeho voliči mají za někoho jiného, než kým je. Jejich očekávání pak logicky nenaplní, a to bude další zdroj frustrace pro již tak dost otrávenou veřejnost.