Po měsíci prezidentství Donalda Trumpa, jak byste zhodnotili jeho působení?

Vehementně a rychle se snaží plnit své předvolební sliby, což je v pořádku a politik by to měl dělat, ale někdy to dělá nešikovně. Například zákaz vstupu lidí z některých muslimských zemí do USA. Myslím si, že měl rozhodnutí daleko více promyslet, aby nezpůsobil chaos a rozepře v americké administrativě. Co se týká jeho výroků na adresu NATO, myslím si, že trochu zařadil zpátečku. Je to vidět ve slovech jeho nejbližších spolupracovníků, například viceprezidenta Pence nebo ministra obrany a zahraničních věcí. Alespoň mediálně jejich výroky nejsou v souladu s tím, co pronášel prezident Trump v souvislosti s EU nebo NATO atd., takže asi pochopili, že EU je partnerem a důležitým. NATO potřebuje nějaký nový impulz, to je pravda a s tím naprosto souhlasím, ale některé Trumpovy výroky vyznívaly tak, že chce snad spolupráci velmi radikálně omezit. Poslední kroky jsou ale takové, že si asi uvědomuje, že jedna věc je realita a druhá předvolební rétorika. 

Ani ne po měsíci od jmenování rezignoval kvůli podezřelým vazbám na Rusko prezidentův poradce Michael Flynn. Trumpovu nabídku nakonec přijal generál Herbert R. McMaster, který se bude o křeslo národního bezpečnostního poradce ucházet. Nominace veterána válek v Perském zálivu, Iráku i Afghánistánu vzbudila veskrze pozitivní ohlasy a nadšený je z něj i senátor McCain. Čili i to možná svědčí o nesouladu… Co z toho vyplývá?

Personální politika Bílého domu se musí odrážet i do ideí a konkrétního politického programu, který chce prezident prosazovat. Opravdu si myslím, že prezident začíná vyhodnocovat, jak chce udělat Ameriku velkou, zda náklonností k Ruské federaci a Vladimiru Putinovi, nebo se bude spoléhat na své osvědčené partnery, i když mu ne vždy mohou být po chuti. Samozřejmě partnerem například v boji proti terorismu Rusko určitě je. Něco jiného je ale spojenec. Ty nespojuje jen společný cíl, ale také hodnoty a postoje. V tomto ohledu je EU a evropská část NATO nejen partnerem, na rozdíl od Ruska, které v některých věcech partnerem být může, ale také spojencem. Mám dojem, že si to Donald Trump možná začíná uvědomovat, ale nechvalme den před večeří. Možná jde jen o můj přehnaný optimismus.

Teď bude otázka, zda si to, jak říkáte, začíná uvědomovat, nebo nemá na vybranou. Do jaké míry se může prohlubovat rozpor mezi některými členy Republikánské strany a prezidentské administrativy a prezidentem Donaldem Trumpem v otázce vztahu s Ruskem? Když přihlédneme k tomu, že Trump o Rusku jako o hrozbě nemluví?