Soudní dvůr Evropské unie se začal zabývat žalobou Evropské komise na Maďarsko, Česko a Polsko, protože se odmítly podílet na přerozdělování uprchlíků podle kvót. Čekal jste, že se země nakonec kvůli odmítnutí dostanou k soudu?

Docela jsem s tím počítal, logicky, protože Komise má na takové věci dohlížet. Prostě byla přijata problematická norma, která z mého osobního pohledu byla špatná a nefunguje, nicméně ta norma platila. Takže v podstatě Evropská komise dělá, co dělat má. A sice, že pokud onu normu některá ze zemí nedodržovala, tak chce, aby se rozhodlo. Nevidím za tím žádné jinotaje, dalo se to očekávat, ale znovu opakuji, ta norma o přerozdělování byla špatná. Ukázalo se, že nefunguje, že fungovat ani nikdy nemohla z mnoha důvodů. Nicméně špatná norma pokud platí, tak se dá vymáhat. V takové situaci jsme. Každopádně soud potrvá dlouhé měsíce a já věřím, že nakonec rozhodne v náš prospěch, ale to je samozřejmě jen moje přání. Soud je soud a ten je suverén, vezme v potaz všechny okolnosti – i ty, které jsem popsal.

V každém případě se jednalo o normu pro normu, která nebyla naplňována. Když se podíváte, kolik uprchlíků bylo přerozděleno během tří let, dostaneme se na relativně malá procenta. Bylo vidět, že to nefunguje a i ty země, které se o to velmi zasazovaly, nebyly schopny uprchlíky absorbovat, nebo spíše přemísťovat.

Podle vás jsme se tedy měli zachovat takto? Česko poukazuje, že náprava situace možná není, protože onen program skončil, Polsko a Maďarsko upozorňují, že co se týká bezpečnosti, mají národní státy – ačkoliv jsou členy Evropské unie – právo veta a jedná se o jejich rozhodnutí. V případě, že jsou ohroženy, respektovat nařízení nemusí. Měli jsme se zachovat jinak, nebo jsou tyto argumenty platné?