Bezbranný občane, čti. Advokát ví své o práci policie i lidí Bradáčové

Anketa

Má Lenka Bradáčová vaši důvěru?

39%

61%

hlasovalo: 6984 lidí

„Vede to ke svévoli a sankce za špatné rozhodování je velmi malá, opravdu směšná. A to je chyba,“ řekl Václav Vlk v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz.

Co říkáte současné situaci, kdy pravice ztrácí podporu a ve společnosti se prosazuje čím dál víc levice? Kde vidíte příčiny?

Příčina současné situace úpadku pravice je v absolutní ztrátě ideového lídra. Prostě pravice nemá dnes dobrého ideového lídra, po odchodu Václava Klause, byť jsem s mnoha jeho názory nesouhlasil, pravice lídra ztratila. Premiér Petr Nečas je jen dobrým úředníkem.

A co představitelé TOP 09, Miroslav Kalousek nebo Karel Schwarzenberg, ani jednoho z nich nepovažujete za možného lídra pravice?

Miroslav Kalousek je sice lídr, ale řekl bych příliš baziliškoidní, a pan Schwarzenberg už je příliš stár. Bohužel. Zato levice v Miloši Zemanovi a v lokálních politicích disponuje slušnými lídry, kteří oslovují společnost, a když to nepřepísknou jako Jiří Paroubek, mohou uspět. Dalším důvodem úspěchu levice je fakt, že celkově se nikomu nechce pracovat, všichni chtějí něco dostávat. To je taková choroba

Vidíte tedy hlavní cestu z problémů pravice v hledání osobnosti, která by měla stát v čele pravice? Takovou, která by byla respektovaná i uvnitř strany, protože když dnes ani členové ODS příliš nerespektují svého předsedu Petra Nečase, jak ho má potom uznávat veřejnost?

Určitě chyba spočívá v nedostatku silné osobnosti. Když budu chtít dělat lídra, musím být o své politice přesvědčen. Když jdu do politiky kvůli střetu idejí, tak je to v pořádku. Když mi však bude záležet jen na tom, abych přežil a byl dál politikem, jsem pak samozřejmě náchylný ke kompromisům. A když jsem náchylný ke kompromisům, nejsem silným pánem. Platí, že když kocour není doma, myši mají pré. Ale když je doma slabý kocour, myši mají také pré.

Když říkáte, že posledním skutečným lídrem pravice byl Václav Klaus, myslíte si, že by se dnes, jak si myslí někteří občanští demokraté, mohl do čela ODS vrátit a že by dokázal získat zpět její tradiční voliče? Nezkompromitoval se sám ke konci svého prezidentského mandátu třeba tou bezbřehou amnestií?

Když bych porovnal Václava Klause s Jaromírem Jágrem, zatímco Jágr je schopen ještě zazářit a pokračovat, pan prezident je už schopen jen zazářit, ale ne pokračovat, jinak by vnitřně tu stranu dorazil. Jde o politiku, o vedení státu. Je to jako v hokeji, musí přijít další a další hvězdy. Ta hvězda se musí najít, protože buď je, nebo není, nedá se vyrobit. Když se podíváte na Margaret Thatcherovou, kdo mohl vědět, že z dcery hokynáře bude nakonec hvězda takového formátu? To prostě nikdo nemohl předem vědět.

Před časem jste varoval před přehnaným očekáváním, že David Rath půjde na několik let do vězení. Nepřipadalo vám, že důkazy získané z odposlechů nebo z krabice s miliony při jeho zatčení budou dostatečnými důkazy? Nebo myslíte, že nebude politická vůle dotáhnout kauzu do konce?

Když jsme o tom hovořill, těch informací byl zlomek proti tomu, co už je dneska.

Takže jste dneska optimističtější?

Ne, nejsem optimističtější. Vidím to stále stejně. Je to běžná kriminální činnost a fakt, že ta osoba je politikem, je jen shoda okolností. Vůči doktoru Rathovi se obvinění nerozšířilo, přitom jsem přesvědčen, že kdyby policie nebo státní zastupitelství na něj měly něco dalšího, už by to bylo dávno na stole. Kdyby David Rath na začátku nevypovídal, jeho pozice by byla o dvě stě padesát nebo tři sta padesát procent lepší. Ale jsem přesvědčen, že procesy postupu nejsou správné, i když byl přichycen při činu. Když vidím způsob, jakým rozhoduje krajský soud o žádostech o propuštění z vazby, kladu si otázku, zda-li není soud extrémně hostilní (zlobný, impulzivní, emocionální – pozn.red.) vůči doktoru Davidu Rathovi. Samotný fakt, že je někdo ve vazbě, nahrává v českých podmínkách odsouzení. Proto si myslím, že i v optimistickém případě dostane trest, který pokryje výkon vazby. Což přeloženo do řeči normální předpokládá třeba tříletý nebo čtyřletý trest odnětí svobody, protože očekávám, že doktor Rath ještě nějakou chvilku ve vazbě pobude.

TÉMA: Rathovo zadržení

Patříte také ke kritikům, kteří tvrdí, že v případě prodlužování vazby na Davida Ratha postupuje soud přísněji než v jiných srovnatelných případech?

To ne. Já patřím ke kritikům vazby. Nemyslím, že by byla prodlužována vazba v tomto případě zrovna proto, že jde o doktora Ratha, to je náhoda. Záleží totiž na tom, na jakého soudce padnete a na jaké argumenty bude slyšet. Já jsem viděl mnoho vazebně stíhaných nevinných lidí. To je stejná náhoda, jako když se někdy ráno probudíte a budete mít chřipku. Také to neovlivníte.

Před rokem jste chválil pražskou vrchní státní zástupkyni Lenku Bradáčovou za její profesionální i mediální zdatnost, ale nedávno jste varoval “před rozmáhající se mocí státních zástupců, které zkušeně kormidluje duo Pavel Zeman – Lenka Bradáčová“. Co se tedy od té doby změnilo?

Nezměnilo se vůbec nic. Paní doktorka Bradáčová je zkušená, je vzdělaná, je perfektním protivníkem, protože jí jde o věc a málokdy ohýbá právo. Když se na to dívám z hlediska právnické profese, ona vrátila státní zastupitelství do hry, přestalo být obětí politických bojů a stává se aktivním hybatelem. Musím říci, že je to dobře.

Jsou dvě možnosti: nezávislé státní zastupitelství nebo závislé státní zastupitelství. Buď se politici proberou a zjistí, že státní zastupitelství má být závislé na politicích, což já spatřuji jako naprosto legitimní způsob výkonu práva, proto se to jmenuje státní zastupitelství a nejmenuje se to jinak - třeba univerzální obžaloba. Nebo se neproberou a projde způsob, který navrhuje doktorka Bradáčová: Státní zastupitelství bude nezávislé. Také dobře, to jsou dva systémy, které mohou koexistovat.

Rozhodující v tomto boji je role soudů. Nad obžalobou a obhajobou musí stát soudci a musí bránit demokracii. To je úkol, který je pro české soudy velmi složitý a nepřekonatelný. Ony budou muset vyvažovat zájmy a budou muset říci, podívej se, státní zastupitelství, ty jsi někoho uvrhl do vazby, tak počkej, musíš ho pustit, a ty, milý státe, ho musíš odškodnit – dát mu 20 milionů korun. Musí tam být nějaká sankce.

Zrovna dnes jsem si tiskl judikát Nejvyššího soudu, který zastává stanovisko, s kterým nesouhlasím, že dimenze reparací, které má občan vůči státu, je dostatečná. Občan se nemůže bránit, nemá plná práva, jako má stát. Když vás může stát vláčet a hrozit dvanácti lety odnětí svobody, tak vy proti němu musíte mít nějakou ekvivalentní zbraň. Ale české soudy tuto teorii neuznávají a soustřeďují se jen na rozhodnutí o vině a nevině. Ale podceňují problém, že když stát sáhne do práv občana, měl by být potrestán.

Nemůže to pak vést ke svévoli policie a státních zástupců a neodpovědnosti za rozhodování?

Vede to ke svévoli a sankce za špatné rozhodování je velmi malá, opravdu směšná. A to je chyba.

Přitom vyšetřování, obvinění, vazba - to je obrovský zásah do lidského života.

To je to, o čem jsem mluvil, když jsem kritizoval rozmáhající se moc státních zástupců.

Nedávno mne překvapil názor ministra financí Miroslava Kalouska, který prohlásil, že nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman by měl mít odvahu říci, co v případě státních úředníků je správné jednání a co není. Měl by nejvyšší státní zástupce fungovat pro státní zástupce jako Nejvyšší soud pro soudce, tedy vydávat jakési výklady zákonů nebo něco jako judikáty, kterými by se všichni žalobci museli řídit?

Státní zástupce není soudce.

Co si myslíte o střetu vrchní pražské žalobkyně Bradáčové s šéfem protikorupční policie Martincem, který vyústil v odchod Martince z čela protikorupční policie?

Musím říci, že mi jsou partikulární kauzy ukradené, pokud se nejedná o mé klienty. Ale jedna věc mne na tomto případu fascinuje: Doktorka Bradáčová veřejně přiznává, že policie vyrábí kauzy, ministr spravedlnosti si to přečte a řekne, že je to jako v padesátých letech, ale nikým ani nehne, že to asi není poprvé a že se kauzy na policii vyrábějí a zase proti tomu neexistuje žádná relevantní obrana a odškodnění. Kde jsou členové sněmovního ústavně-právního výboru, kde jsou soudci, kteří by říkali: Ne, když někoho neoprávněně obviní, my se za něj postavíme? Nikde.

A jakou vy máte jako advokát zkušenost? Měl jste někdy podezření, že jde o případ „vyrobený policií“?

Mám vám citovat jména svých klientů?

Předpokládám, že všichni klienti tvrdí, že na ně byly kauzy vyrobené policií, ale měl jste někdy i vy takové podezření?

Ano, často. Nemluvím o těch kauzách mediálně sledovaných, ale když si vás lokální policista vyhlídne, tak to nemáte zrovna jednoduché.

To se ukázalo nedávno, když zástupci jedné firmy ve spolupráci s policistou chtěli zkompromitovat jednoho úředníka finančního úřadu kvůli nedoplatku daně. Naštěstí to včas odhalili.

Jsou horší případy, které nejsou veřejně známé.

Tam je obrana menší?

To se děje dnes a denně. A právě proto, že neexistuje příslušná obrana a sankce. Není-li možná nějaká obrana, pak se mohou takové kauzy dít. Teď jsem se setkal s případem advokáta, který poskytuje právní pomoc, policii se to nelíbí a aby mu zabránila v této práci, sdělí mu obvinění z aboslutně nesmyslného trestného činu.

Vzpomínám si na podobný případ advokáta Kolji Kubíčka, který byl také absurdně obviněn a nemohl nějakou dobu vykonávat praxi.

Ale těch lidí je v naší profesi celá řada.

To je přece hrozné, nemůže s tím něco dělat advokátní komora?

My se snažíme vyvíjet tlak, ale ten tlak je sám o sobě k ničemu, když nemá podporu u soudu, aby viníka přísně potrestal a umožnil významné odškodnění klienta nebo advokáta.

Chyba tedy není v nedostatečné legislativě, ale v jednání soudů?

Ano, to si myslím dlouhodobě.