Tak se blíží volby do Evropského parlamentu a mluví se o tom, které euroskeptické frakce se spojí s jinými a kolik paseky nadělají. Salvini a Le Penová s Orbánem mají rádi Putina, naopak Poláci ho nemůžou ani cítit... Mají ty volby vůbec šanci „pootočit kolem dějin“? Nebo si to „ti správní“ v Bruselu vždycky nějak uplácají? A co říci na český příspěvek, tedy na Tomia Okamuru a jeho politické snažení?

Budu se opakovat, když řeknu, že Evropský parlament je parlamentem jen jako; oproti skutečným parlamentům nemá skoro žádné pravomoci, a tak mi pořád uniká, proč se toho pořád tolik naspekuluje o tom, kolik euroskeptiků v něm usedne. I kdyby třebas volby drtivě vyhráli, tak na chodu samotných vrcholných orgánů EU, které rozhodují o všem, nic moc nezmění. Pokud by změnili, tak je nikdo volit nenechá, smím-li parafrázovat slavný postřeh americké anarchistky Emmy Goldmanové. Zkrátka, ve hře je spíš jen symbolika. A jako takové bychom vše asi měli brát.

A co víc, ti „euroskeptici“ mají problémy sami se sebou a obávám se, že přesně nevědí, co chtějí. Vy je dělíte podle „přátelství s Putinem“ a „nepřátelství s Putinem“, ale když teď o víkendu zkoušel italský „Putinův přítel“ Salvini vytvořit jakousi předvolební koalici, dorazili za ním do Milána „jen“ Praví Finové, Alternativa pro Německo a Dánská lidová strana, zatímco „přátelé Putina“ Le Penová s Orbánem se ani nenamáhali a zůstali mimo s „nepřáteli Putina“ typu polského Kaczynského… Čili jen v tom Putinovi pes zakopaný asi nebude a těch dělicích čar bude mnohem víc. Ale jak říkám, ve finále to bude podle mého beztak jedno – nejspíš bude Evropské komisi povinně tleskat jen méně europoslanců a více euroskeptiků bude pobírat štědré bruselské mzdy, ale to bude asi tak všechno.