Z rozhovorů, které jste pro ParlamentníListy.cz už poskytl, čtenáři vědí, že jedním vaším domovem je Česko a druhým Anglie. Pokud byste si mohl vybrat, kde byste byl teď raději?

Pokud bych zvažoval pouze pandemii, pak je výběr jasný – jednoznačně Anglie. Mám velkou radost, jak teď situaci skvěle zvládají. Mezi lidmi je cítit, že se napětí z dlouhého boje uvolňuje. Naši přátelé a známí se radují, že mají jasnou perspektivu rozvolňování a že od 21. června – pokud vše půjde dobře – budou žít život zase tak jako před vypuknutím krize. Blížící se jaro bude v Anglii jarem naděje a euforie. Lidé se začínají těšit na letní festivaly, které s největší pravděpodobností proběhnou. Padají dokonce paralely s květnem 1945. Společným úsilím zákeřného nepřítele povalili na záda a do léta ho plánují dorazit. Naproti tomu v Česku je situace i nálada zcela odlišná. Čtvrtá vlna se zvedá z neukončené vlny třetí, ČR je s pandemií zcela nejhorší na světě. A to nás v příštích týdnech čeká ještě to nejhorší, co Česko s pandemií zažije. Než v České republice oslavíme VE day, bude to stát ještě mnoho bojování a mnoho životů.

Co se mě osobně týče, cestovní omezení a karanténa způsobily, že jsem nyní v České republice. Cestovat bych mohl, ale povinná karanténa by mě vyřadila při každé cestě na dva týdny z pracovního procesu. To si teď jako lékař dovolit nemůžu. Nelituji toho, v ČR je teď potřeba každá zdravotnická ruka.