„Nejhorší na tom je, že člověk má pocit, že přichází druhá normalizace, že atmosféra ve společnosti je nepříjemná, lidé se bojí i v práci mluvit otevřeně,“ prohlásila v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz, že je tady pořád „blbá nálada“. Ale nenechá se otrávit a kandiduje v komunálních volbách do zastupitelstva Prahy 7.

Jak se podle vás změnila česká společnost od listopadu ´89?

Samozřejmě, že ta změna, která nastala po 17. listopadu 1989, byla strašně důležitá a že ji člověk přivítal hrozně rád. Rok 1989 byl krásný, emoční rok, člověk cítil každou minutu, jak okolo něj běží dějiny, bylo to prostě nádherné. Já jsem pracovala v Občanském fóru, takže jsem byla u těch změn ve Špalíčku v Praze. Lidi byli nadšení, vyzařovala z nich pozitivní energie, všichni měli radost, že se konečně něco stane, že se společnost někam posune. Myslím, že po pětadvaceti letech nastalo takové mírné vystřízlivění a kocovina, protože je to obrovské zklamání, ani ne tak ekonomicky, ale v tom, že demokracie nefunguje, jak by fungovat měla. Je tady problém s justicí, je tady problém s médii, ukazuje se, že najednou takové základní demokratické hodnoty, které by měly být základem každého demokratického státu, tady nějak nefungují. Prezident Václav Havel před časem prohlásil, že je tady blbá nálada, a já myslím, že tady ta blbá nálada pořád je.

Lidé, kteří byli společně v disentu a v Občanském fóru, se na počátku 90. let rozešli do různých politických stran a hnutí, odleva doprava. Jak to ovlivnilo jejich vzájemné vztahy, když byli mnohdy politickými protivníky?

Můj muž vždycky říkal, že v disentu se vytvořilo takové společenství, že i když se ti lidé dostali po revoluci na různá místa v politickém spektru, vždycky se k sobě chovali slušně. Sice měli různé názory, ale nikdy si neházeli klacky pod nohy, i když v debatě stáli jednoznačně proti sobě, tak lidsky se k sobě vždycky chovali hezky. A to si myslím, že je také důležité. Ale dnes se slušné jednání z politiky vytratilo.