Bradáčová si dělá, co chce. Vracíme se ke státní prokuratuře jako za komunistů, tvrdí Koudelka

Pane doktore, podal jste trestní oznámení na nejvyšší státní zástupkyni Lenku Bradáčovou. Můžete našim čtenářům vysvětlit, v čem konkrétně vidíte nezákonnost jejího postupu při zřizování pracoviště v Praze?

Dlouhodobě u Lenky Bradáčové vidím kroky, které hodnotím jako ohýbáním ústavy i zákonů. Příkladem je, když ještě ve funkci pražské vrchní státní zástupkyně podporovala praxi, kdy si vrchní státní zastupitelství vybíralo soudy pro vazbu, nařízení odposlechů a podobně. Samozřejmě si vybralo takové, kde předpokládalo, že mu vyhoví. Tato praxe pošlapávala právo na zákonného soudce, a ne soudce státním zastupitelstvím vybraného. Ovšem trestní oznámení jsem podal proto, že Lenka Bradáčová kašle na zákon o státním zastupitelství tím, že chce zřídit pobočku Nejvyššího státního zastupitelství v Praze, což jí zákon neumožňuje, čímž zneužívá pravomoc úřední osoby a financováním protizákonné pobočky dochází i k porušování povinností při správě státního majetku.

Podle vašeho výkladu zákona není možné, aby Nejvyšší státní zastupitelství mělo detašované pracoviště mimo Brno. Proč podle vás Lenka Bradáčová tento krok podnikla, i když jí to zákon výslovně nedovoluje?

Pobočky státního zastupitelství nemůže vůbec zřizovat nejvyšší státní zástupkyně. Tuto pravomoc svěřuje zákon o státním zastupitelství Ministerstvu spravedlnosti ovšem jen u okresních, krajských a vrchních státních zastupitelství. Ani zákon tuto pravomoc nedává ministerstvu u Nejvyššího státního zastupitelství. Původně mohlo Ministerstvo spravedlnosti zřizovat pobočky Nejvyššího státního zastupitelství, ale v roce 2005 tuto pravomoc parlament ministerstvu odňal. Od roku 2005 nemá nikdo pravomoc zřídit pobočky Nejvyššího státního zastupitelství, a protože platí ústavní příkaz, že státní orgány mohou jen to, co jim zákon umožňuje, nemůže zřídit pobočku NSZ nikdo.

Ve svém blogu uvádíte, že jde o testování hranic právního státu. Je takové jednání podle vás jen formálním pošlapáním zákona, nebo může mít i hlubší dopady na důvěru občanů v justici?

Bradáčová nezákonnost svého jednání tak zvaně vyřešila tím, že pobočku nenazývá pobočkou, ale detašovaným pracovištěm. To je tunelování zákona, změnou pojmenování se nemění právní podstata. To by také mohla tvrdit, že může dělat odposlechy bez souhlasu soudu tím, že některé odposlechy přejmenuje na poslouchání či nějak jinak a k poslouchání zákon souhlas soudu nevyžaduje. Takový přístup k právu odmítám, to je pošlapávání základních principů právního státu.

Lenku Bradáčovou hodnotím jako ženu toužící po moci, což není protiprávní. Ale protiprávní je to tehdy, když se moc upřednostní před zákonem. Pakliže takto otevřeně Bradáčová kašle na zákon v případě nezákonné pobočky, jak můžeme mít jistotu, že neporušuje trestní právo v neveřejném trestním řízení? Kdo kašle na zákon jednou a projde mu to, může se stát v porušování zákonů recidivistou.

Mluvíte také o tom, že při současném nastavení státní zástupci de facto dozorují sami sebe. Jak zásadní slabinu systému tímto krokem poukazujete, a co by se mělo změnit?

Nečekám, že za panování Bradáčové ve funkci nejvyšší státní zástupkyně bude mé trestní oznámení řádně prověřeno a vyvozena proti ní trestní odpovědnost. Dozor nad prověřováním totiž budou vykonávat níže postavení, tedy podřízení státní zástupci. Předpokládám, že by na situaci měl reagovat zákonodárce, a to dvěma opatřeními. Za prvé tím, že dozor nad vyšetřováním trestních činů spáchaných vedoucími státními zástupci, včetně nejvyšší státní zástupkyně, nebudou vykonávat jejich podřízení a závislí státní zástupci, ale na nich nezávislí soudci, v zahraničí se těmto soudcům říká vyšetřující soudci.

V roce 1988, kdy končila 20letá promlčecí doba, opoziční aktivisté podali na československou Generální prokuraturu trestní oznámení pro vlastizradu na komunistické funkcionáře, kteří pozvali okupační vojska v roce 1968 a okupaci aktivně v srpnu 1968 podpořili. Komunistický generální prokurátor trestní oznámení hodil do koše. Asi i mé trestní oznámení na Bradáčovou skončí v koši, ale doba se může změnit, jako se změnila v listopadu 1989. Následně bylo umožněno stíhání komunistické zvůle, přičemž bylo zákonem o protiprávnosti komunistického režimu stanoveno, že se doba komunismu, kdy nemohli být fakticky stíháni jeho představitelé, nezapočítává do promlčecí doby. Tedy jako druhé opatření lze zavést, že doba, kdy někdo vykonává funkci nejvyššího státního zástupce či jiného vedoucího státního zástupce, kdy svou moc může užít k zabránění realizace trestní spravedlnosti vůči sobě, se nezapočítává do promlčecí doby na trestné činy, které vedoucí státní zástupce spáchal.

Očekáváte, že vaše trestní oznámení bude skutečně nezávisle prošetřeno, nebo spíše předpokládáte, že bude zameteno pod koberec? A pokud ano, jaký to podle vás vyšle signál do společnosti?

Předpokládám, že za panování Bradáčové ve státním zastupitelství nepovede mé trestní oznámení k zahájení trestního řízení vůči ní. To spíš čekám, že budou nějaké sankce vůči mé osobě. Ale jako se cítili beztrestní komunističtí zneužívači moci před listopadem 1989, ale po listopadu 1989 mohlo dojít k jejich odsouzení, je možné nastavit právní řád tak, aby zneužívání moci mohlo být trestáno i dlouho poté, co zneuživatelé moci odejdou ze svých úředních funkcí.

V širším kontextu – nevzdaluje se podle vás spravedlnost občanům? Je český justiční systém stále důvěryhodný, nebo se dostáváme do situace, kdy zákon platí jen pro někoho?

Vládě Petra Fialy je vyčítáno mnoho špatných kroků. Považuji ji za nejhorší vládu od listopadu 1989. Fialova vláda je vláda ohrožující demokratickou podstatu našeho státu. Za kroky podkopávající demokratický režim a právní stát považuji cenzuru vládě nepohodlných webů v roce 2022 iniciované Fialovou vládou a také jmenování Bradáčové nejvyšší státní zástupkyní. Chci, aby jsme byli právním státem, kde panuje zákon, a ne prokurátorský stát, kde generální prokurátor zákon vnímá jen jako záchodový papír.

Je podle vás po volbách čas na systémovou reformu justice a státního zastupitelství? Pokud ano, jaké konkrétní kroky by měly být podle vás přijaty, aby se předešlo podobným excesům?

Nejsem zastánce neustálých změn. Často se ukazuje, že jsou to změny k horšímu. Za změnu k horšímu hodnotím i změny zákona o státním zastupitelství provedené vládou Petra Fialy. Ta oslabila demokratické kontrolní prvky nad výkonem moci ve státním zastupitelství a posílila uzavřenost profese státních zástupů.

Protože jsem demokrat, považuji za špatné oslabení pozice přísedících. Byl bych pro změnu jejich výběru, ale jinak je vnímám jako významný prvek zástupců lidu, kdy lid je zdrojem veškeré státní moci, tedy i soudní moci. Vážně se máme zamyslet nad případným systémem porot. Jsem též pro posílení nalézacích soudců s tím, že pokud dojdou k rozhodnutí o zproštění trestní obžaloby, mělo by být jejich rozhodnutí konečné a ne, že je nadřízené soudy mohou proti jejich přesvědčení nutit k odsuzujícímu rozsudku, což se například stalo v kauze paní učitelky Bednářové.

U státního zastupitelství je správné posílit prvky odpovědnosti za nezákonný výkon funkce, například možností poškozených iniciovat vůči nim kárné řízení, a posílit odpovědnost především vedoucích státních zástupců. Je správné se vrátit i k původnímu pojetí zákona o státním zastupitelství z roku 1993, který se rozešel s předchozí centrálně řízenou prokuraturou. Mám obavu, že Bradáčová právě o této centrálně řízené prokuratuře z dob komunismu sní. Ať tedy zůstanou tyto představy jen v jejích snech a nestanou se zákonnou realitou.