Pane doktore, podal jste trestní oznámení na nejvyšší státní zástupkyni Lenku Bradáčovou. Můžete našim čtenářům vysvětlit, v čem konkrétně vidíte nezákonnost jejího postupu při zřizování pracoviště v Praze?

Dlouhodobě u Lenky Bradáčové vidím kroky, které hodnotím jako ohýbáním ústavy i zákonů. Příkladem je, když ještě ve funkci pražské vrchní státní zástupkyně podporovala praxi, kdy si vrchní státní zastupitelství vybíralo soudy pro vazbu, nařízení odposlechů a podobně. Samozřejmě si vybralo takové, kde předpokládalo, že mu vyhoví. Tato praxe pošlapávala právo na zákonného soudce, a ne soudce státním zastupitelstvím vybraného. Ovšem trestní oznámení jsem podal proto, že Lenka Bradáčová kašle na zákon o státním zastupitelství tím, že chce zřídit pobočku Nejvyššího státního zastupitelství v Praze, což jí zákon neumožňuje, čímž zneužívá pravomoc úřední osoby a financováním protizákonné pobočky dochází i k porušování povinností při správě státního majetku.

Podle vašeho výkladu zákona není možné, aby Nejvyšší státní zastupitelství mělo detašované pracoviště mimo Brno. Proč podle vás Lenka Bradáčová tento krok podnikla, i když jí to zákon výslovně nedovoluje?

Pobočky státního zastupitelství nemůže vůbec zřizovat nejvyšší státní zástupkyně. Tuto pravomoc svěřuje zákon o státním zastupitelství Ministerstvu spravedlnosti ovšem jen u okresních, krajských a vrchních státních zastupitelství. Ani zákon tuto pravomoc nedává ministerstvu u Nejvyššího státního zastupitelství. Původně mohlo Ministerstvo spravedlnosti zřizovat pobočky Nejvyššího státního zastupitelství, ale v roce 2005 tuto pravomoc parlament ministerstvu odňal. Od roku 2005 nemá nikdo pravomoc zřídit pobočky Nejvyššího státního zastupitelství, a protože platí ústavní příkaz, že státní orgány mohou jen to, co jim zákon umožňuje, nemůže zřídit pobočku NSZ nikdo.

Ve svém blogu uvádíte, že jde o testování hranic právního státu. Je takové jednání podle vás jen formálním pošlapáním zákona, nebo může mít i hlubší dopady na důvěru občanů v justici?