Jste členem ČSSD, která usiluje o to, aby Evropská unie byla státem se společnou měnou, rozpočtem nebo třeba imigrační politikou. Kde je v takové budoucnosti místo pro Českou republiku?
Nalijme si čistého vína: snaha vybudovat z Evropy jeden z Bruselu řízený superstát, který obývá jediný, uměle vytvořený evropský národ, je gigantickým, historickým omylem. Původní myšlenka nahradit soupeření evropských národů spoluprací a vytvořit v Evropě jednotný ekonomický prostor, kde lidé mohou volně obchodovat, cestovat nebo studovat, je skvělá. Bohužel mnohým nestačí.
Fotogalerie: - V pátek u Marxe proti Merkelové
A pro jednotnou Evropu zapálení politici, aniž se obtěžují zeptat občanů, se pokoušejí realizovat obrovský sociální experiment: stovky milionů Evropanů postupně, ale soustavně zbavují jejich tradičních národních identit. A tlačí je do jakési jednotné, multikulti identity evropské. Že se při tom mává hesly o pokroku, míru a prosperitě, je jasné. Odůvodnit konáním „dobra“ se to prostě musí. Bez ohledu na to, jak moc se ale tato hesla křičí, místo pro Českou republiku a náš národ v tomto pochodu za neznámou a možná nebezpečnou chimérou nevidím. A to říkám právě proto, že jsem český sociální demokrat.
Počkejte, vám se nelíbí myšlenka jednotné Evropské unie?
Nelíbí. Já chci Evropu jako jeden svobodně prostupný prostor, kde si své věci evropské národy spravují podle svého uvážení. A klidně každý po svém. Nechci, aby se rozhodování o nás přesouvalo stále více kamsi do Bruselu. Ano, zatím to tam stále ještě není rozhodování „o nás bez nás“, ale to se může snadno změnit. Už teď je to na ostří nože. Vše, co se v Evropě stalo za poslední roky třeba kolem migračních kvót nebo řecké krize, to jasně ukazuje.
Chcete říci, že jednotná Evropa nehájí naše zájmy?
Podívejte, státy tady nejsou od toho, aby nás vychovávaly. To je takový bolševický myšlenkový přežitek. Bohužel v případě bruselské EU je to její nejoblíbenější činnost. Národní zájmy vznikají z rozdílné národní historie a z rozdílných potřeb. A věřte mi, že naše národní zájmy a potřeby jsou jiné než třeba Němců, Francouzů nebo Portugalců. Přitom nejsou horší, nebo lepší. Jsou jenom „jiné“. Jsou naše. A abychom je mohli prosazovat a chránit, potřebujeme k tomu mimochodem i náš národní stát. Protože ruku na srdce, nikdo jiný se za nás, o naše zájmy a potřeby starat nebude.
ČSSD též podporuje přijetí eura. Co si o jeho přijetí myslíte? To v ČSSD tolik milujete Leonarda di Capria, že pro Českou republiku chcete vstupenku na Titanic?
My euro nepotřebujeme. Máme silnou a dlouhodobě spolehlivou měnu. Česká ekonomika roste tak rychle, že rychleji to nejde. A pokud jednoho dne naše ekonomika zpomalí, a to je v ekonomice normální, bude to právě existence samostatné koruny, která nám v budoucnosti umožní lépe a rychleji znovu nastartovat budoucí hospodářský růst.
Tak kde je problém?
Řeknu kde. Euro, to je především politický, a nikoliv ekonomický projekt. Je to taková pastička budovatelů evropského superstátu. Chytíš se na ni – a jsi navždy náš. Když vidím, jaké problémy euro přineslo Italům, Řekům, Španělům nebo třeba i Němcům – to, jak nikoliv zrychluje, ale zpomaluje jejich ekonomiky, jak euro vytváří příležitost pro nezodpovědné zadlužování, které za své bankrotáře v eurozóně jednou všichni zaplatí, ať „vinnej, či nevinnej“ – děkuji nechci.
Psali jsme:
A nedojde k rozpadu EU, pokud se budou Merkelová a Macron chovat tak, jak se chovají? Tedy vnucovat ostatním svoje nesmysly?
EU nesmí být německým nebo francouzským protektorátem, kde se trvale hrozí koncem Evropy, případně vyobcováním z jejího středu. Co se podoby Evropy týče, platí, že každý národ má právo usilovat o takovou podobu Evropy, jaká mu vyhovuje. A co se Francie i Německa týče – podívejte, jsou to velmoci. A je typickým znakem každé velmoci, že své názory vnucuje ostatním. Chybou je se takovému velmocenskému vnucování dobrovolně a bezmyšlenkovitě podvolit. V každé době platí, že především zájem našich lidí, našeho národa, musí být na prvním místě. Ano, prosazovat naše zájmy tváří v tvář velmocem – potřebuje „gule“. Ale dělat něco jen s odůvodněním, že to udělat musíme, i když je to nevýhodné, protože to chtějí Německo, Francie nebo Brusel, je zbabělé. A s ohledem na naši budoucnost zničující.
Jak se díváte na státníky a vlády typu Orbána, Kurze či Salviniho?
Všichni tři, a třeba i Kaczyňski v Polsku, se vydali cestou, na které jednoznačně dávají přednost tomu, co chtějí jejich občané, před tím, co po nich chtějí Brusel nebo Merkelová. Důsledkem je nenávist vůči nim ze strany Bruselu a proevropských liberálních médií, ale také obrovská popularita, kterou mají u svých občanů doma. A já se ptám: Koho zájmy politici mají zastupovat? Zájmy Bruselu ve své zemi, nebo zájmy svých voličů? Dokud toto například nepochopí i česká sociální demokracie, nebude mít u voličů ani důvěru, ani podporu.
A nemění se kurz v Evropě? Nebudou sluníčkáři postupně smeteni? Není tedy načase, aby ČSSD opustila naivní sluníčkářskou internacionální politiku a stala realistickou a vlasteneckou?
Na levici od jakživa existuje jak takzvané národní, tak internacionální křídlo. To internacionální, bolševické křídlo vždy hlásalo, že „dělník nemá žádnou vlast“. A dodnes dává přednost dobru celého světa před tím, co to přinese vlastním lidem doma.
Lenin kdysi řekl, že mu na osudu Ruska vůbec nezáleží. Že je pro něj jen zápalkou, která může klidně shořet, jen když zapálí světovou revoluci. Je neuvěřitelné, že toto myšlení neustále přetrvává. Vždyť téměř každý den můžete slyšet, že nesmíme myslet na naše zájmy, ale že před nimi musíme dát přednost nějakému vyššímu, globálnímu dobru. Ať už jsou to evropská jednota, euro, uprchlíci nebo třeba demokracie někde v Číně.
Toto internacionální křídlo levice je dnes fyzicky i myšlenkově zcela vyčerpané – a ve většině Evropy bez voličů. Jeho snaha najít nové voliče mezi etnickými, sexuálními či jinými menšinami a vyžívat se v různých margináliích, jako jsou třeba práva zvířátek na větší klece – je cestou do pekel.
Co je alternativou?
Realistická, národní, sociální demokracie, která se vrátí k selskému rozumu a především ke svým voličům. Což byli a jsou lidi práce. A musí jim říci: „Přátelé, dříve než budeme zachraňovat svět, postarejme se o naši zemi, o naše lidi. Postarejme se o dobré školy pro všechny děti, protože v tom je naše budoucnost. Postarejme se o naše babičky a dědečky a jejich malé důchody, aby už ty důchody nebyly malé. Postarejme se o to, aby nemocné děti nemusely na svoji léčbu sbírat víčka od limonád. Starejme se, aby věci veřejné, které se platí z daní všech – dobře a pro všechny fungovaly. A řekněme si, že tato země je opravdu naše a není a ani nemůže být pro všechny.“ Teprve tehdy se nám voliči vrátí.
Takže budoucnost levice nevidíte v tom, že tady budete třeba pobíhat jako Kalousek s tibetskou vlajkou?
Podívejte, čínská anexe přinesla Tibetu zásadní ekonomický prospěch, ale zničila jeho duši. Zastánci pokračování evropské integrace a budování evropského superstátu tvrdí, že nám naše rozpuštění v Evropě rovněž přinese ekonomický prospěch. Ale já se ptám: Nezničí to rovněž i naši duši? Je zajímavé, že největší bojovníci za samostatnost Tibetu jsou paradoxně největšími bojovníky za rozpuštění Česka v Evropě.
Máte patrně jiné názory než je obecný směr v ČSSD. Nechtěli vás ještě za to vyloučit ze strany?
Tady nejde o mne. ČSSD dnes balancuje na hraně existence. Pokud chceme zachovat levici v této zemi, musíme v naší straně otočit kurzem, přestat blábolit, mluvit jasně, srozumitelně. Aby každý věděl, o co nám jde, být skutečně odborně kompetentní a vrátit se k našim voličům.
Psali jsme:
autor: Lukáš Petřík
