Budoucnost našeho státu nevypadá dobře, je rozkradený a rozprodaný. Bohatství se koncentruje u jednoho procenta lidí, v minulosti to končilo krvavými revolucemi. Jaroslav Bašta hovoří

20.10.2018 4:43 | Zprávy

autor: Lukáš Petřík

STO LET REPUBLIKY „Když se podíváme na strukturu našeho hospodářství, dojdeme asi ke stejnému závěru jako některé agentury, které vloni zařadily Českou republiku mezi rozvojové země s odůvodněním, že naše vláda nemůže ovlivňovat ekonomiku, neb její rozhodující část je v cizích rukou. Z tohoto pohledu jsme kolonií… Kdybych to měl shrnout do jednoho slova, tak nás ohrožuje lhostejnost. Lhostejnost k naší minulosti i budoucnosti, k bližním, k rodině, přírodě, vlasti i k nám samotným. Připočtu-li k tomu ty hrozby a rizika, která jste vyjmenoval v otázce, budoucnost našeho státu nevypadá dobře,“ říká exministr Jaroslav Bašta.

Budoucnost našeho státu nevypadá dobře, je rozkradený a rozprodaný. Bohatství se koncentruje u jednoho procenta lidí, v minulosti to končilo krvavými revolucemi. Jaroslav Bašta hovoří

Foto: Hans Štembera
Popisek: Jaroslav Bašta

Slavíme sto let republiky. Starší lidé někdy říkají, že není co slavit, protože ta republika už neexistuje a, citujeme hlas lidu, je rozkradená a rozprodaná. Je co slavit?

Samozřejmě je co slavit. Sice to už není Československo, které před těmi sto lety vzniklo, ale stále jde o vrchol zhruba dvěstěletého snažení českého národa již od dob národního obrození o obnovu státní samostatnosti. Pravda, republika je poněkud rozkradená a rozprodaná, nicméně česká historie ukázala, že to nemusí tak být navěky.

Pokud na to navážeme, Miloš Zeman říká, že „naše země je naše“. Je opravdu naše země v reálu naše? Není toto jen postulát, že naše země by měla být opět naše, ale ve skutečnosti není?