Bývalý pražský primátor a nynější kandidát do Senátu Koukal: Kancléřka Angela Merkelová končí

13.11.2015 11:11

ROZHOVOR Bývalý pražský primátor za ODS, exsenátor a bývalý český velvyslanec v Rakousku Jan Koukal prohlásil, že režim v Rusku nebude ještě hodně dlouho postaven na takových demokratických principech, jako jsou naše režimy. „Chraňme si naši demokracii, pokud tady ještě nějaká je. Nečekejme ale, že od zítřka bude Putin stejným demokratem. To je historický nesmysl,“ řekl bývalý politik, který je dnes členem dozorčí rady Institutu Václava Klause. V rozsáhlém rozhovoru pro ParlamentníListy.cz hovořil o budoucnosti pravice, prezidentovi Miloši Zemanovi a „pražské kavárně“ i o současné migrační krizi.

Bývalý pražský primátor a nynější kandidát do Senátu Koukal: Kancléřka Angela Merkelová končí
Foto: Hans Štembera
Popisek: Jan Koukal

Jak se díváte na situaci v ODS? Myslíte si, že se ODS stabilizovala a že se vrací ke kořenům, k čemuž jste i vy před časem vyzýval?

Já nejsem členem ODS, to bych měl říci na začátku. Důvodem není, že by se mi ty kořeny nelíbily, jednak jsem částečně spoluautorem původních tezí, jednak si myslím, že ty myšlenky nejsou špatné, a to nejen proto, že jsem u toho byl. Ale myslím, že ODS už má i jiné logo, že je to strana postavená jiným způsobem. Především v Praze, kde krom opravdu místního sdružení a svých senátních kolegů nenacházím nějaký komunikační prostor. Jako původně pražský politik bych těžko působil někde jinde. Což je podle mne škoda. Je pravda, že se nějak ODS stabilizovala. Ta stabilizace je dnes na nějakých osmi devíti procentech podpory, takže už to není strana, která by mohla mít ambice, jako měla v dobách, kdy jsme ji zakládali, nebo v prvním desetiletí patnáctiletí tohoto nového státu. Tato stabilizace mě nijak netěší; ale nechci rozebírat všechny příčiny, nechci straně uškodit. Ale dnes nevidím jinou cestu než cestu spolupráce, ne svého členství.

Fotogalerie: - Kandidáti Soukromníků

Kandidátka do Senátu za Soukromníky Vendula Pizing...
Strana soukromníků ČR představila své kandidáty do...
Kandidát do Senátu za Soukromníky Jozef Regec
Kandidáti do Senátu za Soukromníky Jozef Regec a J...
Kandidát do Senátu za Soukromníky Bedřich Danda
Kandidátka do Senátu za Soukromníky Vendula Pizing...

Proč jste odešel z ODS? Vím, že jste se ještě účastnil před dvěma lety sněmu pražské ODS, kde soupeřily dvě kandidátky – exministra životního prostředí Tomáše Chalupy a exprimátora Bohuslava Svobody. Doufal jste tehdy i v návrat Václava Klause do politiky a v návrat pravicových hodnot, na nichž jste se spolupodílel. Kde nastal ten zlom?

Václav Klaus nikdy z politiky neodešel, to on neudělá a popravdě mu to ani není dovoleno. Druhá věc je, že pražský sněm, o kterém mluvíte, byl pro mne zlomový. Vrátil jsem se po delší době z diplomatických služeb. Způsob tvorby parlamentní kandidátky byl pro mě, který vždy dbal na všechna ta tři písmenka v názvu ODS, tedy i na to D, které bylo na onom sněmu tak malinkaté, že ani nebylo vidět, nepřijatelný. Postup mě natolik šokoval, že jsem se po jistém přesvědčování do jedné kandidátky (s místem někde uprostřed) zapojil. Poměrně těsně jsme prohráli. Tehdy to nebyl výběr kandidátů, byla to volba jedné ze dvou proti sobě stojících kandidátek, což je podle mne pro demokratickou stranu absurdní mechanismus, který se mi nelíbil a připomínal neblaze kandidátky Národní fronty. Při absenci nějaké politické debaty jsem pak vyhodnotil, že jsem si své odpracoval v původní ODS a že to, abych ji navrátil tam, kde bych ji rád viděl, je téměř nadlidský výkon a že se o to, když tak, musí pokusit jiní, mladší. Jestli mám mít nějakou politickou úlohu, tak už to nebude uvnitř této politické strany.

Nemrzí vás, jak dopadla v posledních volbách pravice jako celek?

Samozřejmě jsem svým politickým názorem na pravé straně a velice mě mrzí, jak pravice dopadla. Myslím si, že tady teď není reprezentativní pravicová strana; a přitom nejsme v principu národ, který by volil více levici. Střídání dvou politických směrů ve volbách má svůj smysl. Podle mne se teď páchá tolik nešťastného třeba v podnikatelském prostředí, ale i pro veřejnost, že potřeba deklarované koalice pravicových stran tady je. Je samozřejmě smutné, že tuto potřebu volič nevidí, protože politické strany, které by měly pravici reprezentovat, jsou dnes na úrovni podpory pod deseti procenty. Je to dáno nedávnou historií, důvěryhodností a profilovanými osobnostmi, které stojí v první linii. Nevýrazná opozice mínění veřejnosti nezmění. Myslím, že v této době budou vznikat další politické subjekty, které se pokusí pravici restaurovat. Já si nic jiného než nějakou pravicovou koalici jako konkurenci pro sociální demokracii a ANO nedovedu představit.

Jak hodnotíte hnutí ANO a postavení Andreje Babiše v politice a jeho obrovský střet zájmů, který velká část veřejnosti zřejmě nevidí, protože stále patří k nejpopulárnějším politikům?

Andrej Babiš je velice nešťastný fenomén. Když hovoříme u nás o korupci, je to mediální pošťuchování, ale toto je flagrantní příklad absolutního konfliktu zájmů, a tudíž v přímém přenosu běžící korupce. To skutečně do správy státu nepatří. A přesto všechno se veřejnost v rámci jakéhosi protestního hlasu proti praktikám politických stran ODS a potažmo TOPky přiklonila k ANO jako pokřivené naději, že by mohlo jít trochu doprava a narovnat neduhy. Tak to samozřejmě není, ANO je pouze protestní uskupení bez ideologického základu. A Babiš má pravdu, prostor mu vytvořily především pravicové politické strany, což je smutné.

On jim za to také ironicky poděkoval…

Jistě, on si to může dovolit. Jeho popularita je téměř stabilní, byť trochu klesá. Naděje, že to bude mít stejný vývoj, jako měla podobná strana, založená miliardářem Stronachem v Rakousku, která z dvaceti procent podpory skončila pod hranicí volitelnosti, se u nás asi rychle nenaplní. Konfrontaci s Andrejem Babišem vede především exministr financí Miroslav Kalousek. Hodnověrnost souboje těchto pánů – exministra a ministra financí – je skutečně pro voliče neuchopitelná. Nemám z toho pocit, že tím pádem nebude volič Babiše volit. Kultura té debaty je neuvěřitelná, např. to, že se sází o deset milionů, je prostě „absurdistán“ české politiky. Tím se souboj s tímto typem politické argumentace nemůže otočit v neprospěch hnutí ANO. I když je jasné, že ANO nemá lidi, což dokumentuje vývoj na radnicích v několika městech. Většinou se ve veřejné službě nevyznají, byť nechci zpochybňovat, že tam několik osobností manažerského typu může odvést nějakou práci. Problémy ale nejsou vidět pro bariéru, kterou vytvářejí média. Babišova koncepce – je to chytrý, ale pro republiku nešťastný koncept a veřejnost musí najít nějakou hodnověrnost jinde. Asi to bude trvat.

Pravicoví voliči očekávají větší kultivovanost od pravicových politiků než levicoví od svých. Není tedy divné, že místo ODS, v jejímž čele stojí kultivovaný akademik Petr Fiala, podporuje řada i úspěšných podnikatelů, například šéf Jablotronu Dalibor Dědek, stále ještě Andreje Babiše? Nepřekvapuje vás to?

Překvapuje mne to, ale na druhé straně je třeba říci, že Nečasova vláda především některými Kalouskovými kroky na Ministerstvu financí podnikatelům nepomohla. Očekávání, že pravicové strany se budou starat o střední třídu, podnikatele, živnostníky, že budou vytvářet podmínky, aby jim zjednodušily život, protože oni opravdu bojují o každou zakázku a tím dávají chleba sobě a svým zaměstnancům, se neuskutečnilo. Snad proto skutečně čekali, že přes Babiše dojde k nějaké lepší podpoře. Myslím, že vidí, že to tak nebude, spíše naopak.

Co se týká kultury projevu, pan profesor Fiala je jistá výhoda, ale veřejnost dnes žije v symbolech, ve zkratkách, v povrchním mediálním světě, kdy je potřeba říci něco jednou větou. To uměl Klaus a to se těžko nahrazuje. Pan Fiala je nepochybně člověk, se kterým, pokud mám možnost, rád diskutuji, ale je to politolog. Politologie je trochu pohled dozadu, kdežto politický lídr se musí dívat na druhou stranu, dopředu. V byť kultivovaném projevu a v trefných poznámkách profesora Fialy – ten pohled dopředu zřetelně nevidím. Myslím si, že veřejnosti to chybí.

Neměla by se ODS v době, kdy TOP 09 prochází radikální změnou, z čela strany odchází předseda Karel Schwarzenberg a stranu opustí i Starostové a nezávislí, snažit sjednotit pravicové voliče a převzít část, která může odejít od TOP 09 nebo se odvrátí od Babišova ANO?

Já věřím, že se o to pokusí, ale voliči nejsou jako přesýpací hodiny. Myslím, že tady je poměrně dost prostoru, který mohou naplnit jiná uskupení, třeba kolem nedoceněných a pomlouvaných podnikatelů. Jsou tady různá uskupení i na venkově, který byl tradičně pravicový. Venkov nepatřil na levou stranu, a lidovci, nejen tím, jak jsou spojeni s touto vládou, žádný reprezentativní pravicový subjekt nepředstavují. Byl bych rád, kdyby se to už do příštích voleb více krystalizovalo, protože už jsem starší pán a nechci na to dlouho čekat. Ale nemyslím si, že se ODS nebo TOP 09 podaří třeba zdvojnásobit počet příznivců. Strana svobodných, která se zdála být určitou nadějí, očekávání, jak se ukazuje, úplně nedokázala naplnit. Ale přesto byli schopni dojít v evropských volbách přes pět procent. Pořád věřím v tento potenciál, že se pravice – jako ve Francii v prezidentských volbách – spojí z několika proudů a udělá jednotnou platformu, ať se to jmenuje jakkoli. To by mohlo být rychlejší a tato země by to potřebovala.

Nemůže dojít k tomu, že kdyby příští sněmovní volby vyhrál Andrej Babiš, že se spojí demokratické proudy zprava i zleva, aby zabránily naprosté oligarchizaci politiky a státní správy?

Kdyby dominantně zvítězil Andrej Babiš, byla by to pro demokracii velká rána. S myšlenkou spojení demokratických stran souhlasím. My jsme zbytečně vyrobili z velkokoaliční formy vládnutí ďábelskou kombinaci, a přitom v některých zemích normálně fungují. Například v sousedním Rakousku od války nic jiného není. I když tam teď mají velké problémy kvůli absenci reálné opozice. Především otázka imigrantů nedávno ve Vídni výrazně posílila až téměř k vítězství dlouho podceňovanou razantní stranu pana Stracheho. U nás je zatím taková spolupráce pravé a levé strany na státní úrovni něco nepřijatelného. Skutečností také je, že dnešní vedení sociální demokracie není založené na nějaké vizi, na osobnosti. Myslím si, že premiér není ve vládě ta první osoba. Tudíž i takový odvážný krok – udělejme radši kompromis s pravicí – je pro něj zatím nepřijatelný. Sociální demokracie musí najít mezi sebou někoho, kdo se reálně na možnost spolupráce s druhou stranou spektra podívá, protože ANO je skutečně pouze populistické uskupení, u kterého nikdy nevíte, jak bude reagovat, protože nemá myšlenkový politický základ. Je to skutečně čistá moc, a to je na správu státu málo.

Ta ideová neukotvenost se projevuje v případě ANO často, kolikrát už Andrej Babiš diametrálně změnil názor…

Během několika hodin.

Zmínil jste dopad imigrace na volby ve Vídni. Jako bývalý český velvyslanec v Rakousku tam máte jistě blízké kontakty, jak tento evropský problém dopadá na rakouskou politiku?

Díky svému diplomatickému postu ve Vídni znám ty lidi i osobně, takže mne to nezaskočilo. Tentokrát šlo o každý hlas. Je pravda, že Svobodní pana Stracheho získali ve Vídni historicky nejvíc, kolik kdy tento typ strany v poválečném uspořádání Rakouska získal. V Horním Rakousku se dostávají do vlády přímo, tentokrát v dosavadní koalici lidovců a Zelených vystřídají Zelené. Ta strana nepochybně získává právě tématem imigrace. Vídeň je hodně kosmopolitní, ale problém migrantů nelze blahosklonně bagatelizovat jako otázku humanitární pomoci. Síla imigrantské vlny a špatná koncepce, kterou evropští politici nasadili, a především jejich nejasné cíle, které se liší od názorů veřejnosti, vedou ke konfliktu, který povede k posílení radikálních stran, a to nejen v Rakousku. Určitě se to projeví i v německých volbách. Myslím, že Angela Merkelová tímto volebním obdobím končí.

Anketa

Myslíte, že Angela Merkelová bude v roce 2017 znovu zvolena kancléřkou?

4%
14%
hlasovalo: 13528 lidí

Jste o tom přesvědčen? Někteří odborníci tvrdí, že to ustojí, když prosadí mechanismus na přerozdělování uprchlíků do členských zemí Evropské unie.

Jsem o tom přesvědčen, protože Němci nakonec budou pragmatici. Přerozdělování je zástěrka, která nyní kryje velice špatná rozhodnutí dnešních evropských lídrů, kam Merkelová patří. Už dnes v Německu vidíte různé skupiny, například na antiimigrační demonstraci v Drážďanech bylo třicet tisíc lidí. A to jsou věci, které se i u nás ve volbách projeví. A tady se vracím zpátky k Babišovi. Vidím velké nebezpečí, že v rámci svých populistických tezí, bez nějaké míry odpovědnosti, jako to dělají jiní politici, toto téma uchopí a vnukne lidem, že je tím řešitelem, i když to samozřejmě nebude pravda. Bohužel to řešení nepůjde z České republiky, musí být evropské. Říkám malé „e“, protože myslím, že zeměpisná definice Evropy je tady namístě.

Je vidět, že téma migrace politikům k popularitě pomáhá, protože prezidentovi Miloši Zemanovi se jeho popularita, která mu spadla po jeho loňských vulgárních výrocích a činech, nyní opět zvedla, protože svými tvrdými výroky proti imigraci hraje na nejnižší pudy veřejnosti, jako je například strach. Jak vnímáte postoj Miloše Zemana k imigraci?

Myslím, že prezident má v mnohém pravdu, ale samozřejmě z prezidentské pozice by to mělo znít kultivovaněji. Nicméně on přece to téma nemůže přeskočit. Popravdě nezvládnutá imigrace tady je, veřejnost nutně zajímá, existuje přirozený strach, a to je největší hybatel politiky.

Ale měl by ten strach ještě přiživovat, třeba hrozbami, že nás tady budou islamisté podřezávat a znásilňovat?

Především myslím, že nejde o hrozby. Druhá věc je politická kultura, o které jsme se bavili. Není dobré hovořit takovým jazykem, který vytváří agresivitu již uvnitř holé věty. To je škoda, protože téma imigrace se tím automaticky posunuje směrem k populistům. Je pak obtížné o tom vést seriózní debatu. Téma se zbytečně dostává do konfrontační polohy a to je strašná škoda. To by prezident přece jen dělat neměl. Chápu sice, že je přímo volený a že si vytváří jakýsi prostor, aby byl znovu zvolen. Ale to neznamená, že se bude chovat jako bulvární noviny, které potřebují prodat tři sta tisíc výtisků denně, a proto snižují serióznost a informovanost na nějaké úrovni. Jak znám prezidenta, je to sečtělý a znalý člověk, který není žádný „buran“, jak to v některých výrocích vypadá. Proč to přesto dělá? Tomu já úplně nerozumím.

Anketa

Vadilo by vám, kdyby se Miloš Zeman 17. listopadu ocitl na pražském Albertově ve společnosti příznivců Martina Konvičky?

4%
96%
hlasovalo: 7825 lidí

Jak se díváte jako diplomat na zahraniční politiku Miloše Zemana, na jeho kritizovaný příklon na Východ, k Rusku, Číně? I když obchodní zájmy jsou jistě pro českou ekonomiku důležité, měly by být tím jediným, co bude ovlivňovat českou zahraniční politiku?

Myslím si, že Evropská unie zbytečně ostrakizuje Rusko. Ono je součástí té zeměpisné Evropy – a poměrně velké části. Režim v Rusku nebude, a hodně dlouho, postaven na takových demokratických principech, jako jsou naše režimy. Chraňme si naši demokracii, pokud tady ještě nějaká je. Nečekejme ale, že od zítřka bude Putin stejným demokratem. To je historický nesmysl. Podstatná i dnes je vzájemná komunikace. Svět už není bipolární. Mezi další silné hráče patří Čína. Je to země, se kterou musíme vést dialog. Je dobře, že tam prezident jezdí. Ale že by tam musel jet dvakrát za sebou, že by se měly vynechávat jiné země, které do skupiny BRICS nebo do takových uskupení patří, že mezi navštívenými zeměmi nejsou země z Latinské Ameriky, chyba samozřejmě je. Tím se výběr zemí stává domácím politickým tématem, místo toho, aby to prostě byla podpora exportu České republiky. Důraz na ekonomickou diplomacii mi nevadí. Dlouho jsme o její potřebě jenom mluvili.

Naše omezení na Evropu se ukázalo problémem v době krize…

Přesně tak. Máme osmdesát procent exportu do Evropské unie a víme, že je to dlouhodobě problém. Prezident, pokud chce svou aktivitou pomoci, mohl by se stejnou intenzitou navštěvovat země, kde prezidentská pozice pomůže, kde otevře dveře. Jsou země, kde je skutečně potřeba jakási státní garance. Ale není to zdaleka jen Čína. Země jako Indie, Brazílie, Jihoafrická republika jsou dynamické ekonomiky, a tím směrem velkou aktivitu nevidím. To vytváří pocit, že Miloš Zeman se orientuje jen na ten Východ a možná, že to pravda je.

Ale není to zřejmé i z výběru jeho poradců? Jedním je zástupce ruské společnosti Lukoil Martin Nejedlý, druhým je šéf představenstva čínské CEFC Jie Ťien-ming, která získala podíl v několika českých firmách.

Mezinárodní tým by mi nevadil, naopak. Ovšem tady je v týmu pouze jeden Číňan. Když jsem byl ještě jako aktivní politik v demokratickém institutu v USA, analytické týmy k některým tématům byly samozřejmě mezinárodní. Mám pocit, že Zemanovská strategie i v této oblasti, krom toho, že je to výhradně jeho rozhodnutí, je cílená do jisté skupiny voličů. Možná, že díky své kontroverznosti v některých tématech vytvořil jistou apatii vůči některým komentářům v mediích u určité části obyvatelstva. A to mu možná ve volbách pomůže.

Obrací se především na méně vzdělané vrstvy obyvatel z venkova a budí v nich nenávist vůči intelektuálům, kteří ho kritizují, své kritiky zahrnul do škatulky „pražská kavárna“. Jak to vnímáte?

Mne strašně mrzí označení pražská kavárna, protože jsem kavárenský typ. A nechápu, proč se z toho stala tak strašná modla. My přece chodíme po kavárnách a po hospodách a bavíme se s lidmi. Je mi líto, že se pražská kavárna stala symbolem takového prapodivného souboje. O nenávisti k intelektuálům bych nemluvil. Jsme často konfrontováni díky médiím s virtuálním světem. I termín intelektuál je často velmi zploštěn, a ve skutečnosti je vše dost jinak.

Nepřipomíná to komunisty, kteří si uměle vytvářeli nepřátele, aby stmelili šiky svých členů a příznivců?

Možná máte pravdu. Ale je to chyba, vždyť mnohé impulzy k historickým změnám vznikaly v kavárnách. Mně například vadí vznik problému kolem jmenování rektorů. Zažil jsem s prezidentem Václavem Klausem několikrát debatu, kdy on jako ex-akademik, já jako ex-akademik jsme probírali některá jména a měli jsme skutečně velké pochybnosti. Ale nikdy prezident nesáhl k takovým konfrontacím. Myslím, že to do akademického světa nepatří. Trochu se divím rektorům, že přistoupili na tuto hru a že se také konfrontují s prezidentem. Myslím, že prezident je ex officio a není to jen pan Zeman. Mne to mrzelo třeba i na Petra Fialu, že při první krizi přiběhl jako ministr školství téměř druhý den s úpravou zákona, kde rektory bude jmenovat někdo jiný. Myslím, že tak se legislativa netvoří.

A co říkáte tomu, že prezident nezve na oslavy státních svátků na Pražský hrad některé rektory?

To je podle mne téměř klukovina. Myslím, že je to součást jeho snahy oslovit nějakou část voličstva, protože je přímo volený a má pocit, že té to vyhovuje. Já si myslím o českém národě něco lepšího. Proto to nepovažuji za dobrý krok a myslím, že ten kalkul nepřinese pozitivum.

Není to nějaké vyvolávání třídního boje těch „dolních deseti milionů“, jak je prezident nazval, vůči pražské intelektuální elitě, kterou pojmenoval pražskou kavárnou?

Nemám úplně rád pojem elity, zvláště když se za její součást někdo samozvaně označuje. Navíc by se dalo říci, pokud jde o dnešní situaci, že jde o zklamání elit. Připomíná to spíše hašteření a v argumentaci není žádná vize, která by elitám příslušela a kterou jsou, pokud jsou skutečně elitami, povinni vůči národu. Že se prezident Zeman, který byl v podstatě na přelomu devadesátých let součástí elity, najednou ocitá úplně někde jinde, je kalkul. Mně se ten kalkul příliš nelíbí.

Neměl by nadřazovat jako hlava státu celospolečenské zájmy nad těmi osobními? Někdo říká, že jeho současný charakter a provokativní chování je důsledek jeho životosprávy.

To si nemyslím, protože ho znám od počátku transformační éry. Podle mne tu kontroverznost, razantnost výroků zbožňuje, rád šokoval už tehdy. Vzpomínám, když jsem slyšel jeho první proslovy, že Československo je padesáté první v tom a sto padesáté šesté v něčem jiném, a pak jsem se podíval do knih, zjistil jsem, že je to nepřesné a trochu jinak.

Za pár dní už oslavíme šestadvacet let od listopadu 1989, jste zklamán, když vidíte, kam jsme se za tu dobu dostali, nebo chyby považujete za „dětské nemoci“, které nutně musely přijít?

Já díky tomu, že jsem jako vědec byl už těsně před revolucí trochu ve světě, potom taky, tím vývojem zklamán nejsem, naopak. Nicméně vidím podobné nálady a slyším podobné otázky i v jiných státech. Nemyslím si ani, že ekonomický vývoj naší země je nějaký špatný, naopak si myslím, že to relativně k evropskému vývoji vypadá dobře. Asi pravda je, že by to mohlo být opravdu někde lepší, ale nadšení z budování se ztratilo ze spousty důvodů. Ani ten náš Babiš není výjimkou. Když se podívám do jiných zemí, i tam jsou podobné symboly; čili procházíme přirozeným vývojem. Myslím, že hledáme uvnitř české kotliny způsob komunikace. Lidé mají jiné starosti a podceňují výběr ve volbách. Informace se k voliči dostávají zatraceně těžko a jsou často velmi zkreslené. Pak je problém, aby se v politice objevilo něco lepšího, a snad i proto volební nabídka není vždy dost motivující. Američané se při prezidentských volbách poperou, ale potom jdou jako jedna Amerika s novým prezidentem. I když je to trochu idealizace, ve srovnání my něco takového neumíme. Když byl na Pražském hradě Václav Havel, byla opozice proti Havlovi, když tam byl Klaus, byla opozice proti Klausovi, teď máme Zemana a máme velkou opozici proti Zemanovi. Neumíme se za svoji zemi sjednotit. Slováci jsou na tom lépe, protože mají pocit, že mají nějaký handicap, chtějí ho dohnat, a to je spojuje.

Je to vidět v Bruselu, kde drží spolu nejen europoslanci řady členských zemí EU, ale třeba celý region jako jihoevropské země – Itálie, Španělsko, Portugalsko a Řecko – a bojují za společné zájmy. Zato čeští europoslanci se hádají i mezi sebou, což samozřejmě České republice neprospívá. Ale to vy asi jako diplomat znáte…

Oni chodí a žalují, co se u nás děje v rozporu s jejich osobním přesvědčením o dobru a zlu. Proto například ani Visegrádská čtyřka nemůže fungovat, protože buď Poláci utečou, nebo naši poslanci nejsou jednotní. To mně vadí, že nejsme schopni si vydefinovat národní nebo regionální zájem. A nepochybně tady tyto zájmy jsou.

Ten rozpor se ukázal nedávno při hlasování o zavedení povinných kvót pro rozdělení uprchlíků do členských zemí Evropské unie. Ale mne překvapilo, že exprezident Václav Klaus, který vždy brojil proti referendům, dnes volá po referendu, které by potvrdilo nebo nepotvrdilo postoj české vlády ke kvótám. Ztotožnil jste se s touto aktivitou?

Já jsem podepsal výzvu. Ale nešlo ani tolik o referendum, jako o ten text. Jako výzva je to určitě v pořádku. Referendum jako nástroj je u Václava Klause trochu problematická cesta. A samozřejmě to muselo narazit. Prezident si toho byl nepochybně vědom. Faktem je, že žádná z našich politických stran neměla ve svém programu, a nebylo ani ve vládním prohlášení něco, co by dávalo dnešní vládě mandát jednat o „stěhování národů“. Tento mandát nemají ale ani politici v Bruselu, a ani v Berlíně. Nikdo nedostal volbami mandát k tomu, aby nás zastupoval tímto podle mne nedobrým způsobem. Myslím, že vláda postupuje populisticky a zužuje migrantskou otázku jen na nějaké kvóty, což je samozřejmě nesmysl; navíc si myslím, že nakonec ustoupí. Jsem rád, že prezident Václav Klaus něco udělal.

Vy jste byl vždycky velkým zastáncem toho, aby se Václav Klaus po skončení druhého prezidentského mandátu znovu vrátil do politiky, konkrétně do čela ODS. To se nepodařilo. Ale dneska se mluví o tom, když začíná vyvíjet podobné aktivity, jestli třeba neuvažuje o tom, že by šel za dva roky do přímé prezidentské volby? Uvítal byste to?

Pokud jde o návrat do politiky, máte pravdu. Já přece vím, že Václav Klaus z politiky neodešel. Jeho témata a postoje jsou aktuální a často se naplňují jeho předpovědi. V některých otázkách je u nás jediný, kdo dává odpovědi. Na straně druhé je reálná stranická politika a v ní vedoucí pozice. To není prezidentská úloha. Navíc tady vidím jeden faktor, který je při této úvaze nepříjemný, a to jsou poslední sněmovní volby a podpora uskupení, které naprosto propadlo.

Myslíte euroskeptické uskupení Hlavu vzhůru Jany Bobošíkové, které osobně podpořil Václav Klaus, když vystoupil na několika mítincích a objevil se i na předvolebních billboardech? Ve sněmovních volbách získalo pak jen přes dvacet tisíc hlasů, což nebylo ani půl procenta voličů.

Ano. Myslím, že to je lakmusový papírek jistého směru uvažování. Na straně druhé roste význam Institutu Václava Klause. Témata, která se zde nastolují, mu dávají šanci být nejenom viditelným. A kdybych byl na místě Václava Klause, neodpovídal bych na to, jestli budu znovu kandidovat, nebo ne. Dnes jde o témata, aktuální problémy, otevřené otázky, na které společnost potřebuje odpovědi. Kdyby měl Miloš Zeman kandidovat znovu, mně by se jejich souboj líbil. Asi je zřejmé, koho bych volil, nicméně se bojím, že mediální svět připraví pět nějakých nepříliš dobrých kandidátů, aby se prodávaly noviny. A lidé to pak nějak zvolí a budeme si tady pak pět let nadávat, co jsme to vlastně udělali. Ale do dvou let se může mnoho udát. Může se stát, že migrantská otázka přeroste do takového evropského konfliktu, že tady skutečně musí být člověk, který k tomu má nějakou dobu konzistentní postoje. Určitě se znovu otevře otázka samotné existence EU a problém jednotné měny.

Nepomůže Václavu Klausovi, že dnes mnoho politiků, kteří měli v minulosti jiný názor na Evropskou unii než on, mu dnes dává za pravdu, například pokud jde o výhrady k Lisabonské smlouvě? Dokonce někdejší významný politik ODS Ivan Langer prohlásil, že podporu Lisabonské smlouvy považuje za svoji největší politickou a životní chybu. Teď se ukazuje, že možnost přehlasování, která je v této smlouvě zakotvena, se může obrátit proti nám, jako se stalo v případě povinných kvót. A teď může nastat ještě horší varianta, pokud dojde ke schválení návrhu na zavedení stálého mechanismu pro rozdělení uprchlíků mezi členské státy EU.

Samozřejmě, že ten stálý mechanismus sem za této vlády přijde. Pokud bude v Německu Merkelová a její myšlenkový proud, tak se tlak nezastaví. Když vidíme demografickou strukturu Německa, vnímám, že jim bude chybět obrovské množství lidí. Na německou rodinu připadá 1,3 dítěte, což není reprodukční číslo. Německo má skutečně pocit, že vymírá, a má záchvat snahy vytvořit jakýsi nový národ na území Německa, a nejen tam. Kdybychom udrželi Klausovu výjimku, kterou prosazoval, tak problém kvót neřešíme, jako ho neřeší Británie. Byli bychom v úplně jiném právním postavení. Ale my jsme si to v poklausovské době zničili sami. To jsou dnes body pro Václava Klause. Není třeba ostrých slov, tady jsou prostá fakta, jednoduchým způsobem sdělitelné informace, které ukazují, že jsme udělali chybu, kterou dnes těžko odčiníme.

Takže úplně nevylučujete, že by Václav Klaus uvažoval o prezidentské kandidatuře?

To je přece otázka Václavu Klausovi.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Libuše Frantová

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Zdechovský: Že prý chci smrt uprchlíků. Afghánci se diví, koho to přijímáme. Nadávat ,,ruský agent”? Pak vyhraje Babiš

4:44 Zdechovský: Že prý chci smrt uprchlíků. Afghánci se diví, koho to přijímáme. Nadávat ,,ruský agent”? Pak vyhraje Babiš

ROZHOVOR Lži a byznys s pašeráky. Europoslanec Tomáš Zdechovský z KDU-ČSL se naštval na mediálního š…