Prezident Miloš Zeman v nedávném rozhovoru pro ParlamentníListy.cz prohlásil: „Bohužel se mi asi nepodaří zrušení Senátu, i když bych si to ze srdce přál.“ Vy s prezidentem v řadě věcí souhlasíte, na druhou stranu jste sám byl senátorem a poznal jste jeho fungování zevnitř. Souhlasíte tedy s jeho výrokem o potřebě zrušení Senátu?
Senát v současné politické konstelaci – pod vedením slabého Miloše Vystrčila, který se stal předsedou horní parlamentní komory jenom kvůli úmrtí Jardy Kubery – rozhodně neplní svoji ústavní funkci, pro kterou byl v roce 1996 ustaven. Sám jsem byl senátorem jedno volební období 2012 až 2018, což byla éra Milana Štěcha. Byl jsem zvolen jako nezávislý kandidát, tedy bezpartijní z celkem deseti kandidátů, když ve druhém kole jsem obdržel 13.500 hlasů. Současný předseda Senátu Vystrčil disponuje mandátem pouhých 8.144 hlasů, respektive 14,96 % voličů z volebního obvodu č. 52 Jihlava. Tolik pro ujasnění pozice druhého nejvyššího ústavního činitele ČR.
Ale zpět k vaší otázce. Senát měl velkou příležitost právě v této kritické době prokázat oprávněnost své existence, být v jistém slova smyslu iniciátorem a pojistkou politické dohody či alespoň moratoria – dohody o neútočení ve prospěch lepšího zvládnutí pandemie covid-19. Tuto příležitost promarnil, naopak se stal jakýmsi klubkem zloby a nenávisti k prezidentovi, k premiérovi, semeništěm žalob a podání k Ústavnímu soudu, který se jich chutě chápe a když to je politicky výhodné, tak po dvouletém zkoumání je rychle vytáhne a za vydatné podpory médií vynese rozsudek. Rozsudek, nález, destabilizující necelý rok před parlamentními volbami už tak křehkou politickou scénu.
Řeč je o volebním zákonu, který byl shledán, 30 let po revoluci, neústavním! Co na tom, že prezident republiky před takovým krokem varoval, když mnohomluvný předseda Ústavního soudu pan Rychetský se doslova vyžíval v mediálních výstupech a takřka v přímém přenosu předznamenával nález u tohoto klíčového zákona, který však sám po změně režimu pomáhal uvádět v život! A já se ptám, co na to pojistka demokracie? … a odpovídám, že nic, anebo spíše naopak. Senát rozhodnutí Ústavního soudu uvítal. Zde je politický příklad jeho zbytečnosti a dost často dokonce škodlivosti.
Druhý příklad je ještě závažnější. Senátní volby provází nebývalý zájem kandidátů na straně jedné – a naopak ještě větší nezájem voličů na straně druhé. Jinými slovy, výběr kandidátů, většinou jsou místní a vždy starší 40 let, je více než dostatečný, procento voličů zoufale nízké. Co z toho vyplývá? No přece to, že ona „demokratická pojistka“, kterou má být Senát, je naprosté většině oprávněných voličů lhostejná.
To všechno, když jsem viděl zblízka, a když jsem tušil nastupující „pražskou kavárnu“ do vlivných funkcí v Senátu, tak jsem rok před skončením svého mandátu veřejně prohlásil, že obhajovat nebudu, že se senátních voleb 2018 nezúčastním, a to jsem také dodržel. V souladu s panem prezidentem, kterého Senát „léčí“ odmítáním většiny návrhů vyplývajících z jeho prezidentské agendy, která prochází Senátem, např. nominace ústavních soudců, spolu s uměle živenou diskusí o jeho „velezradě“ a dalšími urážkami hlavy státu (nejčerstvěji „ruský špion“ atd.), souhlasím s názorem Miloše Zemana, že je Senát zbytečný a že se můžeme vrátit k jednokomorovému parlamentu. Na toto téma je třeba po překonání covidu zavést celospolečenskou diskusi a minimálně přinutit horní komoru k větší hospodárnosti, efektivitě a politické korektnosti.
Předseda této parlamentní komory Miloš Vystrčil nedávno vyzýval, aby úředníci a lidé, kteří nebyli postiženi pandemií finančně, solidárně přispěli procenty ze svého platu těm, kteří svou práci kvůli uzávěrám vykonávat nemohou. V reakcích mu bylo připomenuto, že Senát stojí 650 milionů korun ročně a pokud tedy šetřit, měl by začít od vlastní komory. Máte opět jako insider pocit, že peníze na provoz Senátu jsou v časech pandemie peníze vynaložené smysluplně?
Předně mám pocit, že Vystrčil by udělal nejlépe, kdyby si přečetl knížku Utopia od Thomase Mora, ve které by se mu dostalo poučení, že myšlenky tohoto typu jsou sice velmi pěkné, leč realizovatelné jenom ve vyprávění a ve snech politiků.
Pan předseda Senátu by ale skutečně přispět lidem finančně postiženým pandemií mohl, ale úplně jinak. Ano, místo planých řečí, které on coby pravicový politik nemůže myslet vážně, by například mohl darovat své přebohaté diety, které obnášela jeho teatrální cesta na Tchaj-wan, a podobně celá jeho delegace. A kdyby ctil naši oficiální zahraniční politiku a neletěl nikam, a ušetřené náklady by mohl převést přes charitu těm, kteří mu údajně tolik leží na srdci.
Navíc by nemusel ze sebe dělat tajtrlíka „ jsem Tchajwanec“. To na okraj. Mohl bych pokračovat o tom, že Senát až do doby „covidové“ mohl suplovat zdatnou cestovní kancelář s dokonalým servisem a s dietami v tvrdé měně. Víte, je mně to poněkud žinantní, ale diety na zahraničních cestách jsou pro naše ústavní činitele horní komory jeden a půl krát vyšší než má nárok běžný občan! No a teď se nelétá a nikdo se náhradami ušlých příjmů nezabývá… možná i zde je nutno hledat kořeny nervozity předsedy Senátu k údajné neústavnosti vyhlášení nouzového stavu vládou.
Miloš Vystrčil
Vaše zmínka o zahraničních cestách mi připomněla stížnosti senátora Goláně, který si stěžoval, že na státní návštěvě Tchaj-wanu, kam vloni letěl s Milošem Vystrčilem, nebude kvůli pandemickým omezením smět využívat hotelovou restauraci a bazén. Nevyznívá to směrem k občanům, kteří těžko hledají důvěru k horní komoře, spíše jako provokace?
No považte – Tchaj-wan, vojenské pocty, luxusní hotel, vyčerpávající předlouhý let a pan senátor má k dispozici pouze luxusní hotelové apartmá s koupelnou, ale hotelový bazén mu zavřou! Tak to musí být opravdu velká újma. A stejně tak restaurace! To tedy pan předseda Senátu nezvládl, měl tu demokracii letět řešit dřív a mohli si užít. Ale teď vážně – na tomto minipříběhu je názorně vidět jak je současný Senát odtržen od občanské veřejnosti. A zvlášť je to zřetelné v naší covidové době.
Cesta páně Vystrčila a jeho skvadry na Tchaj-wan byla provokace, která dál ničí kredit horní komory, zbyl-li jí vůbec jaký. Vedle toho je třeba uvést fakt, že Vystrčilova cesta řádně poškodila i naši zahraniční politiku jedné Číny, kterou naše diplomacie uznává i po listopadu 89. Ani Václav Havel nebo jím pověřený politik na Tchaj-wan neletěl, natož aby servilně prohlašoval, že je Tchajwanec. Vystrčil zkrátka na funkci druhého nejvyššího ústavního činitele nemá, a takto je na politické scéně i brán. Ale grošíky, které před cestou pořád dokola zmiňoval, tedy že raději demokracii a lidská práva, než počítat grošíky, tak ty mu to určitě nějaké hodilo.
Senát (v minulém volebním období zejména jeho zahraniční výbor pod vedením Pavla Fischera) jako podstatnou část své identity a důležitosti vykazuje boj proti prezidentovi a jeho politice. Hovoří se o „pojistce demokracie“. Není ale tato „pojistka“ občas spíše brzdou?
Politika Senátu se proti panu prezidentovi Zemanovi vymezuje už od jeho prvního zvolení, kdy porazil Karla Schwarzenberga. V druhém volebním období, po nástupu exponentů protizemanovské a protibabišovské politické linie (Němcová, Drahoš, Fischer) tento politický směr, který bych nazval nedemokratickou demokracií – neuznává demokraticky zvoleného prezidenta s mandátem 2.853.390.000 hlasů v přímé volbě, tedy prezidenta „dolních deseti milionů“, a tím i diskvalifikuje svoji roli v našem politickém systému.
O pojistce demokracie nemůže být řeč, spíše jde o pojistku dožití pro vysloužilé, chcete-li zasloužilé politiky. Nutno dodat, že dožití v plném komfortu a státním zaopatření. Až v takovém, že mnozí cítí, že se v nich probouzí nové politické jaro, nová míza, zkrátka restart, jak se nedávno vyjádřila jistá paní senátorka. Jen kdyby toho zpropadeného covidu nebylo a mohlo by se létat po matičce Zemi – to si myslím, že je teď to hlavní, co sužuje naše cestovatele z Valdštejnského paláce.
Psali jsme:
V duchu vyhraňování proti prezidentovi v minulém týdnu zazářila senátorka Miroslava Němcová, která se s ohledem na prezidentovy snahy o zajištění vakcíny Sputnik pro české občany vyjádřila: „Veřejně prohlašuji, že Miloš Zeman je zrádcem naší země.“ Obviňování ze zrady, to je přece jen nová úroveň veřejné debaty mezi ústavními činiteli...
Nemyslím si, že každou hloupost je třeba široce rozebírat a komentovat, zvláště pak určitě ne ono „hrdinné“ senátorčino prohlášení zpoza pohodlí a luxusu senátní kanceláře. Běžný občan a volič si nakonec udělá obrázek sám a pochybuji, že těch pouhých 13.279 pražských voličů paní Němcové z Vysočiny pohnou byť jen o milimetr se Zemanskou pevností čítající téměř 3 miliony hlasů (přesně 2.853.390.000).
To jsou ty reálie, milá paní senátorko, proti vašim, je mně líto, výkřikům připomínajícím padlého akcionáře farmaceutické firmy. Nic zlého vám nepřeji, ale za takovou urážku hlavy státu, kterou volíte jenom proto, že chybějící vakcína přijde z východu, když západní firmy svůj slib neplní, která ale zachrání mnoho životů, za to si zasloužíte odměnu, nikoliv jakési veřejné prohlášení, které dříve či později zapadne a zapomenuto bude.
Odměnu na základě striktního zhodnocení „Covid vzal / Sputnik dal“. Jestli zde někdo někoho či něco zradil, pak vězte, že vás, váš vlastní rozum! Jste přece jenom žena a matka, a prioritní by pro vás měl být lidský život.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
