V minulém rozhovoru pro ParlamentníListy.cz jste uvedla, že se život v Itálii změnil. K horšímu. Kriminalita velice vzrostla. Do centra už prakticky nechodíte, denně jsou nějaké rvačky, přepadení, krádeže. Dáváte to do souvislosti s migrací. Ta v roce 2016 v Itálii ještě vzrostla, do země dorazilo 181 tisíc lidí, což je o 20 procent více než o rok předtím. Takže předpokládám, že se situace v Brescii, kde žijete, asi k lepšímu nezměnila?

Máte pravdu, situace se v žádném případě nezlepšila, spíše naopak. My jsme starší lidé a žijeme převážně doma, stýkáme se s rodinou a přáteli, ale dáváme si pozor, abychom byli dobře zavření i ve voze. Hodně lidí již bylo přepadeno při stání na semaforech. Rovněž vzrostl počet vloupání do bytu, přepadení a krádeží.

Jednou z výhod České republiky bylo a snad i stále je, že se člověk až na výjimky cítí na většině míst bezpečně. Dá se to říci i o Itálii?

Byla jsem v Praze naposledy v září a již jsem si opatřila další letenku na jaro. Pocit klidu a bezpečí, jaký zažívám tam, tady už bohužel nemám. Přestože i tam jsem si všimla (a mé přítelkyně mi to potvrzují), že i v Praze přibývá zahalených žen, ale mám pocit, že u vás to máte více pod kontrolou. Zde nemůžete jít do obchodu, aniž tam nestojí alespoň jeden černoch buď žádající almužnu, či prodávající nelegální falšované výrobky. Překvapuje mne, že tam jsou léta a nikdo jim nic neřekne. Osobně jsem se zatím nesetkala s agresivitou z jejich strany (jak se stává často), ale je pravda, že já chodím a nevidím, neslyším a nemluvím. Příjemný pocit to ale není.