V minulém rozhovoru pro ParlamentníListy.cz jste uvedla, že se život v Itálii změnil. K horšímu. Kriminalita velice vzrostla. Do centra už prakticky nechodíte, denně jsou nějaké rvačky, přepadení, krádeže. Dáváte to do souvislosti s migrací. Ta v roce 2016 v Itálii ještě vzrostla, do země dorazilo 181 tisíc lidí, což je o 20 procent více než o rok předtím. Takže předpokládám, že se situace v Brescii, kde žijete, asi k lepšímu nezměnila?
Máte pravdu, situace se v žádném případě nezlepšila, spíše naopak. My jsme starší lidé a žijeme převážně doma, stýkáme se s rodinou a přáteli, ale dáváme si pozor, abychom byli dobře zavření i ve voze. Hodně lidí již bylo přepadeno při stání na semaforech. Rovněž vzrostl počet vloupání do bytu, přepadení a krádeží.
Jednou z výhod České republiky bylo a snad i stále je, že se člověk až na výjimky cítí na většině míst bezpečně. Dá se to říci i o Itálii?
Byla jsem v Praze naposledy v září a již jsem si opatřila další letenku na jaro. Pocit klidu a bezpečí, jaký zažívám tam, tady už bohužel nemám. Přestože i tam jsem si všimla (a mé přítelkyně mi to potvrzují), že i v Praze přibývá zahalených žen, ale mám pocit, že u vás to máte více pod kontrolou. Zde nemůžete jít do obchodu, aniž tam nestojí alespoň jeden černoch buď žádající almužnu, či prodávající nelegální falšované výrobky. Překvapuje mne, že tam jsou léta a nikdo jim nic neřekne. Osobně jsem se zatím nesetkala s agresivitou z jejich strany (jak se stává často), ale je pravda, že já chodím a nevidím, neslyším a nemluvím. Příjemný pocit to ale není.
Tunisan Amri, který vraždil před Vánoci v Berlíně, byl nakonec policisty zastřelen v Miláně. Nemáte obavu i z nějakého teroristického atentátu, třeba jako odvety radikálních islamistů?
Obavy z teroristického útoku vzrostly nejen mezi občany, ale i mezi vládními představiteli. Zesílila bezpečnostní opatření zejména v průběhu svátků. Objevilo se více vojáků a policie. Na náměstích či v blízkosti historických objektů, kostelů apod. Byly postaveny protinájezdové bariéry a zvýšeny i osobní kontroly. Tunisan Amri se vrátil do Itálie v klidu a pohodě, protože v rámci Schengenu (který byl míněn pro volný pohyb evropských obyvatel, a ne na kohokoli na této planetě) byl volný jako pták. Předpokládám, že měl v tomto městě nějaké komplice, ale ještě po tom pátrají.
Do Itálie jdou nejvíce lidé z Afriky – Nigérie, Guineje, Eritreje, Pobřeží Slonoviny, Gambie. Většinou jsou to uprchlíci ekonomičtí, kteří stejně nemají nárok na azyl. Nicméně takzvaná návratová politika vázne. Co s tím podle vás?
Už dlouho obyčejní lidé nevěří báchorkám o utečencích z válek. Nejenže velká většina jsou mladí muži afrického původu. Jsou přitahováni vidinou pohodlného života bez práce a žádných povinností. Návratová politika je ostudně pomalá jak z důvodů byrokratických, tak finančních. Na těchto lidech vydělává obrovské množství příživníků (různé Coop ... kooperativy a také církev.) Nechtějí se nechat identifikovat, aby nebyli odesláni jinam. Ale kam? Vždyť je jinde nechtějí a posílají je opět zpět (z Rakouska, Švýcarska i Francie). Lodě pro ně jezdí až na Libyjské pobřeží. Je to vše perfektně zorganizované, stačí zatelefonovat a už se všichni ženou „zachraňovat“. Je to spojeno i s ohrožením zdraví italských občanů. Tito lidé mají často TBC, svrab a ostatní nemoci, které už zde prakticky neexistovaly. Nyní je zde velmi rozšířený infekční zápal mozkových blan (postihuje děti, mladé i staré lidi.) Tisk nám vtlouká do hlavy, že to tak vždycky bylo a že není žádná souvislost s imigrací. O čemž však všichni silně pochybují a jsou stále velké fronty na očkování. Zajímavé je, že zemřeli i lidé, kteří už očkovaní byli. Je možné, že byly dovezeny druhy infekce, na které očkování nemá žádný účinek. Čili vzniká panika.
Mluví se o takzvaném australském modelu, v němž námořnictvo odchytává lodě s migranty a vrací je do zemí, odkud připluly. Běženci, kteří do Austrálie proklouzli na lodích, se nemohou v zemi trvale usadit. Jsou zadržováni v táborech a mohou se buď vrátit do vlasti, nebo si zažádat o azyl. Pokud ho dostanou, nečeká je ale život v Austrálii, ale v jiné bezpečné zemi, se kterou má Austrálie příslušnou dohodu. Jak by se vám tento model líbil?
Australský model by byl krásný sen. A bylo by to jediné správné. V Itálii vyžadují stavbu nových mešit. Zatím se scházejí v pokoutných mešitách, často se tam radikalizují a připojují se k Islámskému státu. O kterém se dobře ví, že zná jen jeden zákon... A tím je krvavé násilí a podrobení ostatních lidí. Bylo by také dobře, kdyby tito lidé začínali jako všichni a všude, od píky. Ne jenže se nastěhují do států, pro které nic neudělali, ale okamžitě se je snaží předělat podle obrazu svého. Často „prchají“ před islámem, ale nemohou se dočkat, až ve státě, kam přišli, nastane šaría. „Hostit“ tyto lidi vyžaduje obrovské finanční náklady, a to na úkor domácích obyvatel. Někdo to přece platit musí.
Hodně se v souvislosti se současnou situací kritizují německá kancléřka Merkelová či předseda Evropské komise Juncker. Dáváte část viny i italským politikům, nebo jak si vedou v tomto ohledu?
Pochopitelně dávám velkou vinu italských politikům (zejména PD – Partito Democratico, který z demokracie má pouhé jméno, ale více je podobný Sovětskému svazu). Tady už vládne diktatura. Nejenže tisk je na 77. místě na světě, co se týče svobody slova, i televize vám doslova vymývá mozky propagandou. Teď si brousí zuby i na kontrolu internetu. Lidé se informují mezi sebou, píší věci, které by měly být utajeny, protestují, často i nadávají... A to se přece nesluší. Merkelová má úspěch v Německu, protože se po ekonomické stránce vždy postarala o své občany, a to na úkor ostatních států, ze kterých si dělají kolonie (viz Řecko, Itálie). Již je to 15 let, co máme to nešťastné euro, které už svým vstupem ochudilo lidi o polovinu. Nyní jsme pouze otroky, protože nemáme vlastní měnu.
Architekt toho australského pojetí Jim Molan v rozhovoru pro web Politico tvrdí, že pokud by podobné opatření zavedla i Evropa, migrační krize by prakticky skončila. Stačí k tomu jen odhodlání vlád, místní politici však podle něj hledají jen výmluvy...
Jim Molan se určitě nemýlí. Dříve nebo později to musí skončit. Buď politicky, nebo krvavě. Stačilo by začít bránit hranice (i ty vodní) a vracet zpět „uprchlíky“. Poskytnout pomoc jen lidem, kteří na ni mají opravdu nárok. Ale za podmínek, že budou plně respektovat současné zákony státu, kde se míní usadit. Nevím, jak by to bylo možné uskutečnit konkrétně v Itálii, kde je obrovská nezaměstnanost. Pochopitelně na této situaci vydělávají jak politici, tak Vatikán a církevní organizace, ale i místní mafie (což je velmi často všechno dohromady jedna a ta samá věc). Nejsou byty a ty, které jsou, bývají často obsazeny nelegálně a vznikají války mezi chudinou. Existují čtvrtě ve velkých městech, kam se bojí vstoupit i policie. Není to paradox... Je to tvrdá realita. Normální člověk je stíhán finanční policií a i za malé překročení zákona jsou tvrdé tresty. Pouze pro Italy. Ostatní si prodávají to, co chtějí, a skoro vždy jim to projde. Jak je možné, že jsme zašli tak daleko? Rasismus existuje, ale naopak. Ne v klasickém slova smyslu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
