Tentokrát začíná místopředseda Rady Českého rozhlasu Tomáš Kňourek svůj pohled do světa veřejnoprávních médií svou osobní příhodou. „Ozval se mi můj starý dobrý přítel, mykolog, který mě učil znát a sbírat houby v českých hvozdech, když jsem byl ještě kluk. ‚Tome, se ženou jsme si to v sobotu zapli a pak i rychle vypli. Skoro do rána mě to strašilo, nemohl jsem spát. Nevím, co s tím,‘ telefonoval minulou neděli. ‚Jirko, kašli na ně. Za pár dnů se oteplí, vyrazíme na kačenky a pak na májovky. Ať se těma zlaťákama třeba zadávěj,‘ uklidňoval jsem ho. Určitě jste pochopili, že řeč je o přenosu z předávání filmových cen v ‚České‘ televizi. Ty uvozovky proto, že česká je pouze tím, že ji povinně platí čeští občané,“ vysvětluje pro ParlamentníListy.cz Tomáš Kňourek.
Sice ji povinně platí, ale co se s jejich miliardami děje dál, už Češi vědět nesmějí. „Napadlo mě, jestli pódiová agitace za vaše peníze není náhodou součástí Peheho ďábelského plánu (PĎP) na likvidaci přibližně půl milionu starších lidí do dalších prezidentských voleb, aby už konečně zvítězily demokracie, svoboda a slušnost. V případě mého přítele to naštěstí nevyšlo,“ poznamenává publicista.
Na placení televizních poplatků jsme už dorostli
Všímá si toho, že zvyšující se intenzita řevu potrefených sosáků je v přímé úměře stále silnějších snah nejen některých politiků, ale i obyčejných lidí o zvýšení transparentnosti hospodaření „České“ televize. „Na můj vkus v minulých dnech celkem zapadl výrok generálního ředitele Petra Dvořáka, že česká společnost prý ještě není připravena na zveřejnění platů prominentních moderátorů, redaktorů či režisérů. Reagoval tak na zmínku, že například BBC k tomuto kroku přistoupila. No, škoda že pan Dvořák neodhadl, kdy se tak stane. Za deset či dvacet let? Zajímavější ale je, že česká společnost je naopak dokonale připravena posílat na Kavčí hory skoro sedm miliard korun ročně. Buďme na sebe hrdí, k tomu ti Čecháčkové už překvapivě dorostli,“ glosuje Tomáš Kňourek moudro z úst nejvyššího šéfa ČT.
V té souvislosti ho napadá, že paradoxně vlastně vzniká návod pro ministry, náměstky, hejtmany, primátory, starosty a další tisíce lidí hospodařících s veřejnými prostředky. „Tak až k vám přijedou ‚čmuchat‘ investigativci z ‚České‘ televize a budou chtít vědět, kdo kolik bere, kolik jste zaplatili za to či za ono, s ledovým klidem můžete odpovědět: Až po vás!“ nabízí publicista doporučení, které je adekvátní přístupu veřejnoprávního média k vlastní transparentnosti.
Mrhání penězi v České televizi na konkrétním příkladu
Zároveň ale televizní koncesionáře upozorňuje, že správa jejich peněz na Kavčích horách není jen o zatajování výdajů. „Přidám jeden příklad z praxe dokumentující slavné rčení, že zdroje zkrátka jsou. Můj známý, bývalý tiskový mluvčí jedné instituce, mi popisoval, v čem je největší rozdíl, když přijedou na reportáž ‚Česká‘ televize a její soukromá konkurence. U té prvně jmenované můžete čekat tranzit, ze kterého postupně vystoupí moderátor, dva kameramani, produkční, režisér, zvukař a technik. Podotkl jsem, že chybějí už jen maskér, vrchní osvětlovač, metodik, psycholog a odháněč divokých šelem. Soukromé celoplošné stanice přitom běžně na stejnou věc posílají pouze dva své zaměstnance. Dokonce jsou známé i případy, že na mopedu přisvištěl jen jeden člověk, redaktor, kameraman, zvukař a tak dále v jednom balení. Postřehnete snad nějaký větší rozdíl v kvalitě odvysílané reportáže?“ ptá se Tomáš Kňourek.
Psali jsme:
U naší veřejnoprávní televize zůstává i připomínkou jednoho důležitého historického data. „Možná jste si ani nevšimli, ale 15. března si Češi opět připomněli výročí okupace Německem. Nikoli nacisty či nacistickým Německem, jak se dnes s oblibou zcela záměrně říká. A tak jsem si srovnal, jak o tomto důležitém kroku k ‚řešení české otázky‘ televize referovala v porovnání s jiným temným datem naší historie, 21. srpnem. Bude to jednoduché: ČT1 a ČT art zhola nic, ČT2 film Kat nepočká od deseti večer a zpravodajská ČT24 drobnou dopolední připomínkou,“ rekapituluje publicista, jak naložila Česká televize s připomenutím této zásadní historické události.
Německá okupace se připomíná v rozsahu nehody na dálnici
Srovnává to s tím, jak si vedla 21. srpna minulého roku ve výroční den podobně klíčové události. „To byl program následující: ČT1 – průběžné referování ve Studiu 6, 13. komnata Kamily Moučkové, dokument o režisérovi Martinu Fričovi, večer od osmi film Pelíšky. ČT2 – dokumentární film Televize v srpnu 1968 o statečnosti i velké vynalézavosti pracovníků ČST, dále Polibek Alexandra Dubčeka o učnici z Tesly Hloubětín, Cesta do Vídně o emigrantech do Rakouska, dokument Josefa Pazderky o ruském pohledu na invazi a další snímek o tragické bilanci prvních dnů okupace. ČT24 – průběžně celý den, večer výročí nechybí v hlavních pořadech Interview ČT24 a 90’ ČT24 a Události, komentáře,“ shrnuje televizní nabídku Tomáš Kňourek.
Když k tomu přičte i ČT art, vychází mu to skoro na 20 hodin pořadů majících s 21. srpnem něco společného. „Proč ne, tak je to správně. Ale může mi někdo vysvětlit, proč je německá okupace připomínána v rozsahu nehody na dálnici? Koneckonců, ono se není čemu divit. Když loni na podzim Kyjevem pochodovaly tisíce fašistů s loučemi a tento týden se stovky veteránů dvou divizí SS pod dozorem úřadů promenádovaly v Lotyšsku, což je poslušný členský stát EU a NATO, nejen Kavky ani necekly. Osobně v těchto symbolech vidím ryzí zlo, u médií hlavní stoky je tomu ale bohužel jinak,“ konstatuje místopředseda Rady Českého rozhlasu.
Vášáryovou nás krmí pořád, Lence Procházkové slovo nedají
Ve veřejnoprávní televizi to takhle bohužel mají nastavené. „A možná i proto 15. března v pořadu Interview ČT24 omílá svá moudra nejen o slovenském politickém dění Magda Vášáryová, pravidelná to návštěvnice televizních obrazovek, a nikoli třeba spisovatelka a chartistka Lenka Procházková, jejíž vynikající text na serveru prvnizpravy.cz, připomínající německou okupaci, skutečně stojí za přečtení,“ dodává pro ParlamentníListy.cz Tomáš Kňourek.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
