Pracoval jste na Ministerstvu zahraničních věcí (MZV). Myslíte si, že se tam poměry za šéfování ministra Jana Kohouta zlepšily?

Došlo k několika personálním změnám. Někteří bývalí šéfové se vrátili do vedoucích postů. Třeba Vladimír Zavázal do funkce generálního sekretáře či Vladimír Válek do generální inspekce a interního auditu. Mimochodem, také Karel Borůvka, náměstek ministra pro otázky právní a konzulární, který, třeba v souvislosti s kauzou Jakuba Klouzala, nepatřil k osobám jednajícím moc zásadově. Alespoň, co je mi známo. Některé křiklavé případy zaměstnanců v personální politice se podařilo dovést k lidsky citlivějším závěrům a řešením. Snad i dílem mých písemných upozornění ministrovi Kohoutovi. Otevřené zůstávají ale další případy, z nichž některé soud rozhodl již ve prospěch zaměstnanců, které ministerstvo žalovalo.

Musím konstatovat, že poté, co jsem se s případy podrobněji seznámil a osobně se účastnil jejich soudních přelíčení, to vypadá, že k nim nemělo ze strany MZV vůbec dojít. Chatrné policejní zpracování a smutná role státního zastupitelství, které se s takto zfušovanými případy „spokojilo“, bylo temnou připomínkou komunistické justice a jejího tehdy nepodloženého a často vykonstruovaného přístupu v kauzách politických vězňů. Soud na Praze 1 nakonec rozhodl po několika letech v jejich prospěch, ale pochybností o politickém pozadí takových případů, které zřejmě nejsou ojedinělé, jsem se nezbavil. A na takové zásadní vyrovnání se s těmito a dalšími problémy na MZV, a nejen na tomto ministerstvu, nemělo a nemá provizórium vlády Jiřího Rusnoka, a tedy ani ministr Kohout, dostatečný čas, ale ani mandát.

Jejich vládní angažmá je nutné objektivně vnímat jako určité východisko poté, co skončila vládní koalice ODS, TOP 09 a nelegitimní LIDEM, za kterých vyvrcholila kolize s fungováním právního státu a doufat, že uplatňování rámce právního státu bude zbaveno politického ovlivňování a tlaku ze strany vládních stran. To se týká samozřejmě také celé státní a veřejné správy a kauz spojených s jejich vnitřním chodem. Jejím financováním a hospodařením s nemalými rozpočtovými prostředky při vypisování státních a veřejných zakázek, včetně čerpání fondů z Evropské unie (EU). Některé kauzy na ministerstvech vyplavaly částečně na povrch, některé, jako například na MZV, byly odloženy policií kvůli neúplné dokumentaci.

Bohužel, odpovědnost za tento stav padá jak na ČSSD, ODS, ale také na TOP 09 a samozřejmě i na řídící aparát státní a veřejné správy, jehož loajalita se měřila podle toho, jak kdo sloužil vládním stranám a umožňoval financování jejich zájmů spolu s obcházením zákonů či případným vytvářením interní legislativy pro jejich zneužití. Výjimkou nebylo ani MZV. Spíše naopak. Různé rekonstrukce nemovitostí Česka v zahraničí, tedy hlavně ambasád, ale i pronájmy a vybavení těchto objektů, se často staly černou dírou, v níž mizely nemalé peníze daňových poplatníků. Lidé, kteří na tento stav dlouhodobě upozorňovali, většinou již na ministerstvu neslouží a jejich kauzy byly zapomenuty. Řídící aparát se často obměňoval podle toho, kdo byl u vládního vesla.