Komunisté tento týden oslavují výročí Velké říjnové socialistické revoluce. Co byste jim jako nejmladší oceněný bojovník proti jejich ideologii vzkázal?
Myslím, že oslavovat toto výročí je zvrhlé. Na druhou stranu by ale bylo chybou si je nepřipomenout, protože právě touto dějinnou událostí odstartoval jeden z nejkrvavějších sociálně inženýrských experimentů 20. století. Ten měl ve svém důsledku mnohonásobně víc obětí než třeba 2. světová válka, a to mluvím i v souvislosti s následnou expanzí Sovětského svazu. Takže připomenout ano, ale stejně jako se připomíná například Šoa, čili holokaust židovského národa. Je to výročí tragické.
V Rusku se letos, podle všeho, oficiálně neslaví. V čem je ten posun?
V Rusku teď nejsem, takže nemůžu soudit podle aktuální atmosféry. Nicméně, byl bych opatrný. Může to být samozřejmě autentický postoj ruských představitelů k Říjnové revoluci, ale stejně tak to může být i taktický tah, kterým chtějí Rusové přesvědčit Západ, aby mu ukázali, že nejdou stejnou cestou jako tehdy bolševici. A to říkám v situaci, kdy jsou v Rusku stále ještě oslavováni lidé jako Felix Džeržinskij (zakladatel a velitel obávané sovětské tajné policie Čeka – pozn. red.) a příslušníci tajných služeb se nadále hrdě nazývají čekisty. Takže zůstává otázkou, zdali je odmítnutí oslav VŘSR míněno upřímně.
Předseda KSČM Vojtěch Filip v rozhovoru pro Haló noviny uvedl, že VŘSR byla revolucí všech zbědovaných. Jak vidíte tuto významnou událost vy?
Od soudruha Filipa bych v podstatě ani neočekával něco jiného. Já to chápu, ale samozřejmě se mi nelíbí, že Filip podporuje komunistický, ideologický odkaz VŘSR. V současnosti nedokážu dohlédnout, jestli to soudruh Filip míní upřímně, anebo to jenom říká, protože to jeho spolustraníci chtějí slyšet. Podstatné ale je, že po uchopení moci Leninem a spol. následovaly popravy a vzniky gulagů, zkrátka třídní válka. A včetně pohromy, která stihla ruské rolníky a malozemědělce v podobě „boje proti kulakům“, tedy likvidace prostřednictvím pracovních táborů. Já jsem přesvědčen o tom, že se pan Filip mýlí, ale jeho postoj nicméně odpovídá onomu komunistickému pohledu na svět, protože je miliony mrtvých v zásadě nikdy nezajímaly. Účel pro komunistu vždy světil prostředky.
_profil_top.jpg)
Antikomunista Vladimír Hučín v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz uvedl, že když bojoval proti komunismu, oslavoval vždy VŘSR poměrně netradičně a to tak, že vyhazoval věci do vzduchu. Jak jste si toto výročí připomínal vy?
Tak na oficiální úrovni probíhaly oslavy, kterými jsem hluboce opovrhoval. Že bych ale v té době měl ambice jako pan Hučín, tak to ne. Mně bylo šestnáct, sedmnáct, takže to co on jsem nedělal. Jinak si ale myslím, že v očích spousty lidí, kteří nebyli přesvědčenými komunisty, ty oficiální oslavy ten socialistický režim ještě více deklasovaly. Tedy samozřejmě v očích lidí, kteří nevěřili v myšlenku socialismu a komunistického internacionalismu, ty oslavy ještě více zdůrazňovaly nechutnost toho režimu. Jelikož oslavovat začátek ohromného sociálního experimentu, který měl za následek miliony mrtvých a miliony lidí v koncentrácích nejen v SSSR, ale i v jeho pozdějších satelitech, tak to si myslím, že spoustu lidí odrazovalo.
Zmínil jste termín sociální experiment. Jsou podobné tendence sociálně experimentovat viditelné i v současnosti?
Bohužel, obávám se, že rozhodně ano . Ale v podstatě si myslím, že momentálně, možná kromě KLDR a Číny, tyto experimenty neužívají tak krvavých prostředků a s takovým přímým dopadem na populaci, jako tomu bylo v případě Sovětského svazu. Nicméně sociální experimenty tady jsou.
Mohl byste být konkrétnější?
Řekl bych, že levicově-liberální kruhy na Západě mají tendenci k provádění sociálních experimentů, a to v tom smyslu, že zbytku populace vnucují své, byť možná dobře míněné, nerealistické představy o fungování společnosti.
Máte na mysli představu multikulturalismu?
Přesně tak, ale patří sem i různé genderové teorie i vámi zmíněný multikulturalismus. To jsou v podstatě ideologické pohledy na svět. Já nikomu neupírám, aby si myslel, že takto to na světě má být zařízeno, že to takhle na světě funguje. Problém ale pro mě nastává ve chvíli, kdy to dotyčný vnucuje, ať už přes média nebo silově politicky, jiným lidem, kteří o to zájem nemají. Bohužel si myslím, že levicově-liberální vnucování svých hodnot ostatním vidíme jak v západní Evropě, tak za oceánem.
Myslíte, že doba vyplodí nějaký ekvivalent nových disidentů tak, jak jsme je chápali za socialismu?
Disident je možná příliš silné slovo. Nicméně doba produkuje tlak jisté části mediálních a politických kruhů, které vytvářejí i situace, kdy jsou lidé pro své postoje a názory jaksi vystrkováni na okraj. Například v médiích jim není popřáváno sluchu, anebo existují i snahy je kriminalizovat. A to z toho důvodu, že jejich názor není v souladu s tím, co by naši levicově-liberální přátelé rádi viděli jako nosnou ideu, která určuje běh společnosti.
KSČM v těchto volbách získala jen sedm procent. Znamená to, že Češi už komunisty nechtějí? V porevoluční éře bývala období, kdy komunisté skórovali oproti tomuto výsledku dvojnásob…
Já si myslím, a to je můj soukromý názor, že existuje něco jako starokomunista a novokomunista. Pro toho novokomunistu byste možná mohl dát název pragmatik nebo mocenský pragmatik. A strana KSČM je strana zejména pro starší lidi, kteří ten komunismus vnímají v té rigidní formě před rokem 1990, tedy jak jim říkám starokomunisty. Na druhé straně se podle toho, jak jsem sledoval své okolí, část voličů KSČM odsunula i k Okamurovi a k hnutí ANO.
V tomto ohledu za ty novokomunisty nebo mocenské pragmatiky, kteří původně vzešli z komunistického prostředí, považuji právě například Andreje Babiše a lidi kolem něj. To je ukázková komůrka pragmatických komunistů, kteří pravděpodobně, když tehdy do té partaje vstupovali, tak jim ta ideologie byla v podstatě lhostejná, ale představovala pro ně spíše jakousi cestu k moci. Koneckonců na to, že v rámci komunistické strany, tajných služeb i politbyra byly frakce pragmatiků a progresivistů stejně jako skupiny dogmatických ideologů, poukazují jak pamětníci, tak i materiály a práce lidí z okruhu zpravodajských služeb.
Já se domnívám, že KSČM je stranou, která je blíž lidem majícím v tomto ohledu dogmatické vnímání. Hnutí ANO, respektive osoba Andreje Babiše, je sympatická pak spíše těm, kteří by se dali považovat za pragmatiky. Ono těch pragmatiků v řadách československé komunistické strany bylo víc, kteří se později uchytili v politice mimo komunistickou stranu. Mohl bych zmínit například Mariana Čalfu nebo Vladimíra Dlouhého, který se posléze absurdně vydává za pravicového politika.
Část voličů se tedy přesunula k podpoře Andreje Babiše. Myslíte, že je to dobře?
To je volba mezi čertem a ďáblem. Několik let žiju v Ústeckém kraji, kde KSČM má již druhé období hejtmana a ten kraj vedou. Vedou ho podle mého názoru velmi špatně. Odmítají se postavit třeba i vůči těm korupčním kauzám s tunelováním evropských fondů, které tam jsou velmi aktuální. O starokomunistech si nedělám žádné iluze. Ale nedělám si je ani o novokomunistech v podání Andreje Babiše.
V čem je Babiš podle vás komunistou?
V první řadě Babiš komunistou z přesvědčení buď byl, když do té strany vstupoval, anebo stranu využíval včetně její spolupráce s tajnými službami ke svému prospěchu. O tom, do jaké míry té ideologii věřil, nemá cenu spekulovat. Podstatné je, že tu stranu zneužil ke zlepšení svého postavení a k nabytí sociálního kapitálu, který následně zužitkoval. Podstatné rovněž je, že se obklopil lidmi, kteří mají stejnou minulost, kteří v StB přímo pracovali. A oni umějí využívat stejné mocenské praktiky, jakým se v StB vyučili. V praxi tedy není zase tak důležité, jakou ideologií je kdo aktuálně veden, ale spíše to, jestli je ochoten podobných praktik jako komunisté využívat. Pro mne je to prostě zlo a je jedno, jestli je položené na ideologických základech marxismu-leninismu, nebo jen vedeno touhou po moci. Paralelu mezi Babišem a komunisty lze nalézt i v souvislosti s tím, jak Babiš referoval o živnostnících. Ta rétorika mohla a měla vyvolávat závist ostatních občanů. A jak kdysi formuloval můj bratr: Komunismus je ideologie postavená na principu závisti.
Aktuálně se nacházíme v povolebních vyjednáváních. Mohou komunisté sehrát nějakou pozitivní roli coby protipól Andreje Babiše?
To se nedomnívám. Neočekával bych to. Dokonce se domnívám, že pokud někdo půjde do tiché podpory vlády Andreje Babiše, tak to budou právě komunisté.
Je tam ta společná minulost?
No tak společná minulost je jedna věc. Řekl bych, že tam je i určité kádrové propojení mezi komunisty a ANO. Myslím, že bývalí exponenti StB naleznou víc přátel nebo opory jak u komunistů, tak ve straně Andreje Babiše než kdekoliv jinde. Jednotícím prvkem, který by mohl dovést komunisty k podpoře Andreje Babiše, je řekl bych pragmatická politická vize. Komunistický manifest je koneckonců manifest toho, jak se dostat k moci a jak zabezpečit, aby si revoluční elita moc udržela. Obě strany mají podle mého tento mocenský pragmatismus v sobě a myslím, že oba tyto subjekty by tak snadno mohly najít společné jmenovatele. Mají tam dostatečné intelektuální kapacity k tomu, aby například činili některé kroky společně a nikde to hlasitě neventilovali.
S trochou nadsázky by se dalo říct, že se tak vlastně nepřímo komunisté vracejí k moci. Vidíte paralelu mezi tzv. Vítězným únorem a posledními sněmovními volbami?
To je zajímavá otázka. Doufám, že paralela tam snad není, jelikož Vítězný únor znamenal šikanu a tyranii ohromného rozsahu. Nicméně po mocenské stránce bych se na to mohl dívat jako na paralelu s Vítězným únorem v případě, že se Andrej Babiš skutečně stane premiérem. Z mého hlediska pak není podstatné, jestli bude vládnout menšinově nebo většinově, ale to, jestli ovládne důležitou část exekutivy v podobě silových ministerstev a tu pak začne využívat k likvidaci či k šikaně svých oponentů.
Vše nasvědčuje tomu, že prezident Zeman mu tu podporu dává...
Bohužel to vypadá tak, že oni dva jednají ve vzájemné shodě. Nemám pro to důkaz a ani není třeba se domnívat, že by spolu své kroky nutně nějak koordinovali, ale v zásadě si myslím, že Miloš Zeman a Andrej Babiš jsou do jisté míry podobnou krevní skupinou.
Zmiňujete podobnou krevní skupinu. Co na mocenský tandem Zeman–Babiš říkáte?
Odmyslím-li si, že oba dva byli členové komunistické strany, tak tam nacházím jakýsi aspekt podobného vnímání moci jako něčeho, co je žádoucí. Podle mého názoru se oběma pánům držet moc velice líbí a namístě je zdůraznit, že moc je extrémně silná droga. Stačí se podívat do dějin a na osudy lidí, kteří vstoupili do politiky. Ta moc spoustu lidí změní, a to nenávratně. Myslím si, že jak Andrej Babiš, tak Miloš Zeman, čím více ochutnávali pocit moci, tím větší touhu po ní mají. Miloš Zeman v rámci České republiky dostoupal až nahoru a myslím si, že Andrej Babiš má touhy velmi podobné.
Vrací se tedy k moci „stará garda“?
Chybou podle mého názoru bylo, že v Česku neproběhla obdoba toho, co v Německu po druhé světové válce, a sice obdoba jakéhosi Norimberského tribunálu. Komunistický režim nebyl nikdy zásadně odsouzen. Sice tu máme zákon o protiprávnosti komunistického režimu, k zásadnímu pojmenování a vytěsnění jeho exponentů mimo společnost ale nedošlo. Nedošlo ani k zásadnímu označení režimu za zlo a k vyvození spoluodpovědnosti všech, kteří se na něm podíleli. Nepadaly ani tresty. Ti lidé nebyli postaveni mimo politiku tak, aby se do ní nemohli vracet. V okamžiku, kdy Václav Havel vyhlásil to své „nebudeme jako oni“, tak vlastně dal podnět k tomu, že nebudou stíháni komunisté a nebudou stíháni ani důstojníci a agenti StB, bachaři a všichni ti, kdo se na útlaku a zvěrstvech podíleli.
Pokud tedy nedošlo k vypořádání se s komunismem, tak se těžko můžeme divit, že nová garnitura pragmatických komunistů je zpátky u moci. Musíme mít v patrnosti, že tito lidé mají za sebou slušné vzdělání a disponovali již dříve znalostmi tržní ekonomiky a jsou to tedy lidé, kteří měli v době, kdy došlo ke změně režimu, oproti běžné populaci značný náskok.
Mělo tedy tehdy dojít k zákazu komunistické strany?
Ano, já si myslím, že v roce 1990-91 měla být komunistická strana jasně postavena mimo zákon. Důležití exponenti, kteří se podíleli na režimních represích, měli být stíháni, souzeni a odsouzeni. A mělo být jasně řečeno, že ti, kteří se na režimu podíleli, nemohou být adepty například do politiky nebo do vrcholného byznysu.
Psali jsme:
autor: Jonáš Kříž
