Dal byste za pravdu hlasům, že svět už nikdy nebude jako předtím, než ho postihla pandemie koronaviru? V jakém smyslu? Ve vztahu k přírodě, ochraně klimatu, mezi lidmi navzájem, k seniorům coby v důsledku nákazy nejzranitelnější části společnosti?

Z celé duše bych si přál, aby se svět změnil, aby lidé začali hledat duchovní cestu, abychom si uvědomili, že tento materialisticko-konzumní život naší západní civilizace nás vede do pekla. Naším ideálem se stalo bohatství, které se jako divoký kůň utrhlo ze řetězu lidského štěstí. Úcty a uznání se netěší lidé a instituce, co tvoří hodnoty, které jsou přínosem pro lidstvo, ale ti, kteří se přiživují. Mám na mysli především banky, které nic nevytvářejí, jen kumulují peníze a moc. Člověk se dnes stal pracantem a konzumentem a výrobcem nových pracantů a konzumentů. Ten, kdo se snaží mít nějakou vyšší duchovní ambici, je podivín, vysmívají se mu, ostrakizují ho. No ale to není nic nového − v celé historii lidstva dokázali něco jen ti, kteří šli proti proudu a nechali na sebe plivat. Ty nejodvážnější ukřižovali a upálili. V mém připravovaném románu Nádherná smrt v Altaji odpovídá šaman na otázku: „Kdy budu vědět, že jsem nastoupil na cestu duchovních hodnot“ slovy: „Zjistíš to podle toho, že ti bude materiálně hůř“. To je podstatné. Chceme-li svět změnit, musíme se uskromnit. Ale kdo je dnes ochoten mít méně a být více?

Moc bych si přál, aby se světu po korunaviru otevřely oči, ale jsem pesimista. To by tu musel být koronavirus trvale – vypadá to, že asi tomu tak bude – jako přísný učitel s rákoskou a každý pokus o podvod, lež, krádež či násilí by trestal. Tato zvláštní epidemie není ničím ve srovnání se dvěma světovými válkami a jak se po nich člověk změnil? Když padaly bomby, prosil Boha o holý život, a když bomby padat přestaly, vylezl z krytu či zákopu a obral mrtvé o hodinky. Měl jsem přítele silného kuřáka. Když mu diagnostikovali rakovinu hrtanu, přestal kouřit a zapřísahal se, že už nikdy cigaretu do úst nevloží. Třetí den po operaci jsem ho nachytal tajně kouřit na balkoně v nemocnici. Do měsíce bylo po něm. To máte tak. Ti, kteří cílevědomě pracují na svém zušlechťování mentálním, duchovním i fyzickém, žádnou hrozbu nepotřebují. A těm, kteří se přejídají, pijí alkohol, kouří, nemají pohyb, žádná hrozba nepomůže. Takže moje odpověď zní, že se nic nezmění. Dokud bude špatně, lidé se na tu dobu polepší, a jakmile špatné časy pominou, vrátí se do starých kolejí a i na zdraví si budou připíjet alkoholem...