Zeman, Drahoš, Topolánek, Horáček, to jsou kandidáti v čele „peletonu“ uchazečů o Hrad. Zeman zdůrazňuje, že si Češi nesmí nechat nic vnucovat cizinou ani médii typu ČT. Drahoš jde na Hrad „s čistým štítem“ a chce tam vrátit slušnost. Horáček tvrdí, že „máme na víc“ a že úžasní čeští lidé dosáhnou lepšího života i lepší reprezentace Česka na Západě, což on prý pomůže zajistit. Topolánek bazíruje na ochraně hranic a „chce spojovat hospodu s kavárnou“. Co k těm jednotlivým sloganům říci? Kdo dělá nejlepší kampaň, a kdo to naopak v poslední fázi před volbami kazí? Komu patří vaše sympatie?

Na mě nemají vliv slogany ani mediální prezentace, vyhledávám si vlastní zdroje, poslouchám své instinkty a ptám se kamarádů a známých na jejich osobní zkušenosti. Některé kandidáty znám a vedle kouzla jejich osobnosti, politických zkušeností či světonázoru mě zajímá, jaké lidi mají ve svých volebních týmech, kdo jsou jejich spolupracovníci a kým se obklopují. Chci, aby mým prezidentem byla osobnost, která zaujme od první chvíle, kdy vstoupí do místnosti. Oceňuji i velkorysost a smysl pro humor.

Řada politiků bere svět smrtelně vážně, ačkoliv neustále se kolem nás dějí tak absurdní situace, že je nezbytné se občas nad nimi pousmát nebo je zlehčit. Mým kandidátem je proto Mirek Topolánek – tím spíše, že ho ze všech kandidátů nejlépe osobně znám. V jeho případě oceňuji i bonus navíc – je to pohledný muž. A marná sláva, bílí, vysocí a hezcí muži získávají ve většině bojů body navíc. V našich zeměpisných šířkách a na Parlamentních listech lze, chválabohu, tento závěr stále ještě vyslovit!