Pane profesore, v pondělí ČR zasáhla smutná zpráva, která výrazně přesahuje pouze hranice uzavřeného politického světa. Zemřel totiž jeden z nejoblíbenějších českých politiků, předseda Senátu Jaroslav Kubera z ODS. Říkalo a říká se o něm, že svou bezprostředností a svým humorem dokázal politiku poněkud polidštit, že dokázal s lidmi komunikovat. Vy jste se s ním znal osobně, pokud vím…

Ano, byli jsme v dlouhodobém kontaktu a to, co jste říkal, tak platí a můžu to potvrdit. Jaroslav Kubera, byť nebyl vzděláním právník, působil totiž svého času jako předseda ústavně-právního výboru Senátu, takže tam jsme se vídali velmi často, ale i později při různých příležitostech, zejména nejrůznějších odborných aktivitách. Z mého pohledu představoval a ztělesňoval především osobitý přístup k mnoha otázkám našeho společenského života, což bylo nesporně velice cenné.

Už několik hodin po úmrtí Jaroslava Kubery začala média čile spekulovat o jeho možném nástupci, i když samotný Senát tuto otázku ponechal zatím zcela otevřenou. Jak to vnímáte vy z toho lidského hlediska?

Tak samozřejmě že by tu měl být ten čas na hodnocení přínosu toho člověka, což také Senát zjevně pochopil, na straně druhé je potřeba v dohledné době vyřešit problém nástupce Jaroslava Kubery. Ale myslím si, že přestože jde o jednu z nejvýznamnějších ústavních funkcí, tak to skutečně není potřeba nějak uspěchat.