Už jste byla poslankyní, ministryní, historicky první hejtmankou a senátorkou, teď znovu obhajujete senátorský post. To vás politika pořád ještě baví?
Abych řekla pravdu, tak mne do jisté míry baví, protože leckdy, když chce člověk něco udělat, tak se to podaří. Ale nesmí se dívat moc nahoru a chtít ovlivnit úplně všechno, to prostě nejde. Ale v té mojí tzv. parketě se mi leccos povedlo a mám z toho radost. A pořád v tom pokračuji. Teď mám těsný vztah k seniorům, nejen proto, že jsem také senior. Jde mi o to, že není důležitá jen výše důchodů, ale i to, aby měli z něčeho radost. Je důležité věnovat jim víc pozornosti a o to se snažím.
Myslíte, aby jen nepřežívali, ale aby jejich život za něco také stál?
Ano, aby se měli na co těšit. Na setkání, na živou muziku, divadelní hry, výlety, to všechno by měli mít možnost využívat. Samozřejmě, nesmí to být předražené, aby na to měli. Ale důležité samozřejmě je, aby senioři nežili v chudobě. Je dobře, že se jim dnes přidávají peníze, že snad bude uskutečněna i penzijní reforma, i když to není lehké.
Co vy osobně považujete za největší úspěch, kterého se vám v politice podařilo dosáhnout? A co chcete ještě prosadit?
Jak centrum v Plzni dnes funguje?
Sídlo centra v Plzni je v památkově chráněné budově, která se právě rekonstruuje, takže činnost je teď trochu omezena, ale má to rozhodně budoucnost. Věřím, že až rekonstrukce bude dokončena, činnost centra se rozjede naplno. Ale musí se tomu pomoci. Myslím, že tam, kde jsou centra pro volný čas mládeže, zejména v krajských městech, ale jsou i jinde, na Plzeňsku například i v Žihli, což je obec, která patří také do mého volebního obvodu, se to může dělat. Chtělo by to propagaci a podporu, protože se o této možnosti málo ví. Já jsem to domýšlela do takových konců, že by do centra chodily větší děti i z dětských domovů a tam by se se seniory setkávali. Dokonce jsem byla v kontaktu s domovem Domino, A není vyloučeno, že až by ten mlaďoch odcházel z dětského domova, nešel by na ulici, jak se mnohdy stává, ale mohl by jít do podnájmu ke staršímu člověku, kterého poznal v centru. Starší lidé se totiž neradi stěhují do menšího bytu, protože by museli mnoho věcí, které jsou pro něj cenné, vyhodit, takže by mohli jednu místnost pronajmout mladistvému z dětského domova, studentovi apod. , ten by se podílel na činži a mohli by si vzájemně pomáhat. Starší paní by přišila knoflík, mlaďoch by zase doskočil pro mléko. Takhle nějak si to představuji. Ale to se nedá zařídit švihnutím kouzelného proutku, to by se muselo podporovat, pěstovat a nehledět si jen svého a na peníze.
Vzít si někoho cizího do bytu se staří lidé bojí, ale něco jiného by bylo, kdyby to byl někdo, koho delší dobu znají…
Právě. Samozřejmě by to muselo mít nějaký smluvní podklad, bylo by to zabezpečeno právní smlouvou. Myslím, že by to ti staří přivítali, zejména ženy, které se dožívají vyššího věku. A když zůstanou samy ve třípokojovém bytě, je náročné ho finančně udržet. Ale stěhovat se nikdo z prostředí, které zná, nechce. Vím to podle sebe.
Když se zabýváte hodně sociální tematikou, jak se díváte na kauzu, která v posledních dnech vyvolala velkou pozornost politiků i veřejnosti, a to je návrh europoslankyně Michaely Šojdrové, aby Česká republika přijala padesát syrských sirotků. Premiér Andrej Babiš se okamžitě postavil proti s tím, že nebudeme přijímat žádného migranta z těchto oblastí, ani osamělé děti, což vyvolalo velkou kritiku. Jak vy se na to díváte?
Předseda sociální demokracie Jan Hamáček prohlásil, že bychom přijetí padesáti dětí zvládli. Souhlasíte s ním, nebo spíš s těmi, kteří mají z příchodu migrantů, byť by to byly děti, strach?
Shodla bych se s předsedou Hamáčkem, ale mělo by to mít určité limity, aby Evropská unie pak po nás nechtěla, abychom přijímali kdekoho. Přijmout děti bych považovala za schůdné. A dát je k adopci homosexuálům mne napadlo v souvislosti s jejich sňatky. V tom jsem Šojdrovou trochu předběhla.
Hodně jste ji předběhla, protože jako lidovecká poslankyně by sňatky homosexuálů určitě nepodpořila a adopce dětí homosexuálními páry už vůbec ne…
Ano, to by určitě nechtěla. Je to jen takový nápad.
Doc. MUDr. Milada Emmerová, CSc.
autor: Libuše Frantová