Co se syrskými sirotky? Senátorka Emmerová přichází s převratným návrhem, ze kterého budou jásat homosexuálové. Šojdrová jistě ne

Už jste byla poslankyní, ministryní, historicky první hejtmankou a senátorkou, teď znovu obhajujete senátorský post. To vás politika pořád ještě baví?

Abych řekla pravdu, tak mne do jisté míry baví, protože leckdy, když chce člověk něco udělat, tak se to podaří. Ale nesmí se dívat moc nahoru a chtít ovlivnit úplně všechno, to prostě nejde. Ale v té mojí tzv. parketě se mi leccos povedlo a mám z toho radost. A pořád v tom pokračuji. Teď mám těsný vztah k seniorům, nejen proto, že jsem také senior. Jde mi o to, že není důležitá jen výše důchodů, ale i to, aby měli z něčeho radost. Je důležité věnovat jim víc pozornosti a o to se snažím.

Myslíte, aby jen nepřežívali, ale aby jejich život za něco také stál?

Ano, aby se měli na co těšit. Na setkání, na živou muziku, divadelní hry, výlety, to všechno by měli mít možnost využívat. Samozřejmě, nesmí to být předražené, aby na to měli. Ale důležité samozřejmě je, aby senioři nežili v chudobě. Je dobře, že se jim dnes přidávají peníze, že snad bude uskutečněna i penzijní reforma, i když to není lehké.

Co vy osobně považujete za největší úspěch, kterého se vám v politice podařilo dosáhnout? A co chcete ještě prosadit?

Anketa

Kdyby si někdo v ČR na své náklady chtěl vzít domů sirotka ze Sýrie, měl by k tomu dostat možnost?

Ano

92%

hlasovalo: 14721 lidí

Je toho víc. Ale kdysi jsem založila občanské sdružení, podle nového zákona spolek, Soužití 2001, tak dlouho už to existuje, který se dostal do tzv. mezigeneračního centra v Plzni. A byla bych ráda, kdyby se to rozšířilo celostátně. Je to původně centrum pro volný čas a mládeže a my se snažíme, aby se do jeho činnosti zapojili i senioři. Oni tam stejně vodí děti a čekají na ně, takže by bylo dobré, kdyby se přímo zapojili do nějaké činnosti mladých. V tom vidím velký prospěch, protože bohužel dnešní děti nemají doma babičku. Se vzestupem životní úrovně má každý svůj byt, došlo k rozdělení rodin, staří i mladí dnes žijí sami. A to má řadu nevýhod, protože dneska se babička nemůže o dítě permanentně starat a dohlížet na něj. Já to pořád srovnávám se sebou, na mne pořád dohlížela babi. I když jsme samozřejmě žili i s rodiči, babi mne prostě vedla a leccos mne naučila, měla na mne čas a trpělivost. Hodně na ni vzpomínám. Dneska jdou děti do školky, tam to není špatné, ale vliv starší generace jim chybí. V mezigeneračním centru by se to do jisté míry podařilo obnovit, moudrost starých by byla provázena progresivitou mládí, bylo by to prospěšné pro všechny. Moudrým se nikdo nenarodil, to je dáno zkušeností a praxí. A nestálo by to vůbec nic, protože centrum je už vybaveno.

Jak centrum v Plzni dnes funguje?

Sídlo centra v Plzni je v památkově chráněné budově, která se právě rekonstruuje, takže činnost je teď trochu omezena, ale má to rozhodně budoucnost. Věřím, že až rekonstrukce bude dokončena, činnost centra se rozjede naplno. Ale musí se tomu pomoci. Myslím, že tam, kde jsou centra pro volný čas mládeže, zejména v krajských městech, ale jsou i jinde, na Plzeňsku například i v Žihli, což je obec, která patří také do mého volebního obvodu, se to může dělat. Chtělo by to propagaci a podporu, protože se o této možnosti málo ví. Já jsem to domýšlela do takových konců, že by do centra chodily větší děti i z dětských domovů a tam by se se seniory setkávali. Dokonce jsem byla v kontaktu s domovem Domino, A není vyloučeno, že až by ten mlaďoch odcházel z dětského domova, nešel by na ulici, jak se mnohdy stává, ale mohl by jít do podnájmu ke staršímu člověku, kterého poznal v centru. Starší lidé se totiž neradi stěhují do menšího bytu, protože by museli mnoho věcí, které jsou pro něj cenné, vyhodit, takže by mohli jednu místnost pronajmout mladistvému z dětského domova, studentovi apod. , ten by se podílel na činži a mohli by si vzájemně pomáhat. Starší paní by přišila knoflík, mlaďoch by zase doskočil pro mléko. Takhle nějak si to představuji. Ale to se nedá zařídit švihnutím kouzelného proutku, to by se muselo podporovat, pěstovat a nehledět si jen svého a na peníze.

Vzít si někoho cizího do bytu se staří lidé bojí, ale něco jiného by bylo, kdyby to byl někdo, koho delší dobu znají…

Právě. Samozřejmě by to muselo mít nějaký smluvní podklad, bylo by to zabezpečeno právní smlouvou. Myslím, že by to ti staří přivítali, zejména ženy, které se dožívají vyššího věku. A když zůstanou samy ve třípokojovém bytě, je náročné ho finančně udržet. Ale stěhovat se nikdo z prostředí, které zná, nechce. Vím to podle sebe.

Fotogalerie: - Jsme s vámi!

Před maďarskou ambasádu v Praze přišli lidé podpoř...

Když se zabýváte hodně sociální tematikou, jak se díváte na kauzu, která v posledních dnech vyvolala velkou pozornost politiků i veřejnosti, a to je návrh europoslankyně Michaely Šojdrové, aby Česká republika přijala padesát syrských sirotků. Premiér Andrej Babiš se okamžitě postavil proti s tím, že nebudeme přijímat žádného migranta z těchto oblastí, ani osamělé děti, což vyvolalo velkou kritiku. Jak vy se na to díváte?

Anketa

Jste rádi, že Sněmovna odmítla usnesení žádající přijetí sirotků ze Sýrie?

Ano

97%

hlasovalo: 22636 lidí

Mne něco podobného napadlo ještě před paní Šojdrovou. V souvislosti se sňatky homosexuálů. V Německu už jsou sňatky povolené, homosexuálové chtějí adoptovat dítě a nepochybně to přijde i k nám. Myslím, že by nebylo špatné, kdyby si homosexuální pár takového sirotka vzal, ten by se naučil česky a snadno by se pak včlenil do společnosti. U dětí, které mají rodiče, by to byl problém, ale u sirotka by to šlo uskutečnit. Nemohu říci, že bych sňatky homosexuálů a adopce přímo podporovala, je to velmi riskantní, ale pokud se uzákoní sňatek homosexuálů, pak bych jim adopci takových dětí nabídla, protože oni by se tak zasloužili o jejich integraci. Je to podle mne přijatelnější verze migrace pro nás, kteří jsme žili za železnou oponou. My jsme migraci vlastně neznali, kromě Vietnamců, kteří sem za minulého režimu přišli pracovat a pak tady zůstali. Ti se chovali jinak, jsou spíš pokorní, slušní, nejsou agresivní. A jestli jsou neslušní, tak to odkoukali od někoho od nás. Jejich děti se vzdělávají a jsou kolikrát chytřejší než ty naše.

Předseda sociální demokracie Jan Hamáček prohlásil, že bychom přijetí padesáti dětí zvládli. Souhlasíte s ním, nebo spíš s těmi, kteří mají z příchodu migrantů, byť by to byly děti, strach?

Shodla bych se s předsedou Hamáčkem, ale mělo by to mít určité limity, aby Evropská unie pak po nás nechtěla, abychom přijímali kdekoho. Přijmout děti bych považovala za schůdné. A dát je k adopci homosexuálům mne napadlo v souvislosti s jejich sňatky. V tom jsem Šojdrovou trochu předběhla.

Hodně jste ji předběhla, protože jako lidovecká poslankyně by sňatky homosexuálů určitě nepodpořila a adopce dětí homosexuálními páry už vůbec ne…

Ano, to by určitě nechtěla. Je to jen takový nápad.