Milan Chovanec vytrval a proti zbytku EU v jasné menšině uhájil postoj proti kvótám. Co tomu říkáte?Anketa
Minulý týden jsme si připomněli výročí teroristických útoků z 11. září 2001. Jaké je dědictví politiky USA uskutečňované po 11. září?
Pro všechny rozumné lidi se 11. září stane navěky milníkem, který přivedl na svět agresivní politiku amerických neoconů. Politiku, která produkuje především omezené a ovladatelné státníky a politiky, masivní propagandu, barevné revoluce a zástupné války. Na tento stav reagují lidé masivní podporou levicových nebo tradicionalisticko-identitárních stran a hnutí, což dále rozděluje naši společnost. Jedná se tedy o dědictví zvlášť neblahé.
Nyní se hovoří o zapojení Ruska do bojů v Sýrii. Co to znamená a může to způsobit porážku Islámského státu? Jak reagují ostatní sousední státy?
Rusové by nikdy nepřistoupili k rozsáhlé operaci na Blízkém východě bez konzultací se Spojenými státy. Všichni globální hráči musí totiž brát v úvahu také své ostatní zájmy (u Ruska především současnou barevnou revoluci v Moldávii a Makedonii, vztahy s ropným kartelem OPEC a tak dále). Všechny mohutné posuny zahraniční politiky je proto potřeba vnímat především jako výsledek chladného kalkulu, hrubého nátlaku a koňského handlířství mezi globálními hráči navzájem.
Objevily se zprávy o jednání mezi Ruskem a Saúdskou Arábií. Je možné, že Saudové najdou k Rusku cestu, když jsou rozzlobení na USA kvůli dohodě s Íránem? Co dohoda s Íránem na Blízkém východě zatím způsobila?
Saudové již mnohokrát dokázali, že jsou zcela poslušným nástrojem Spojených států. Rusové jsou však k jednání s nimi tlačeni stagnujícími cenami ropy, které negativně ovlivňují jejich ekonomickou výkonnost a tím brzdí průmyslové i vojenské programy. Dohodu s Íránem potom chápejte opět jen jako cynickou frašku. Neboť ať již prezidentské volby ve Spojených státem v roce 2016 vyhraje John Elliot Bush nebo Hillary Clinton, bude tato smlouva do roka a do dne anulována a tažení proti Íránu bude pokračovat. A Saudská Arábie není zdaleka jediným zarytým nepřítelem Íránu v oblasti.
Jak to teď vlastně vypadá v Jemenu?
To je jen další dějství této cynické a surové frašky. Bývalý prezident Hádí, který byl poslušným nástrojem Saudů, byl vyhnán v podstatě všelidovým povstáním (vyhnali ho nejenom ibáditští Hútiové, ale i sunnitští obyvatelé Jemenu, ozbrojené síly, bezpečnostní složky, prostě všichni). Tím dali jasně najevo (jak to Jemenci už mnohokráte dokázali), co si myslí o americkém a saudském protektorátu. Navzdory tomu, co se píše v médiích, americké drony vraždí v Jemenu jeho obyvatele po boku Saudy vedené sunnitské koalice. I tady jsme opět svědky rozdělování společnosti. Zlí jsou tu Hútiové a proti nim je teď potřeba poštvat sunnity. Jako v Sýrii, jako v Libyi, jako na Ukrajině. Kdyby jim vlastní síly nestačily, vypomůžeme vyškolením, vyzbrojením a financováním celých oddílů teroristů.
Psali jsme:
Syrský chargé d’affaires v Praze Bašár Akbik řekl, že prostředky, které poskytují evropské státy na jednoho uprchlíka, pokryjí potřeby minimálně šesti až sedmi uprchlíků v jejich vlasti – Sýrii. Kdyby jim adresně státy pomohly, mohli by zůstat ve své kultuře, ve své vlasti a nemuseli by do Evropy. Co si o tom myslíte?
Pan Akbik má naprostou pravdu. V situaci, kdy Evropská unie již více než čtyři roky uplatňuje plošné embargo na dovoz čehokoliv do Sýrie, čímž trpí především a hlavně nevinné civilní obyvatelstvo, nemožno pochybovat o intencích Evropské unie vůči Sýrii. Ať už jsou postoje jednotlivých členských zemí Unie jakékoliv (Česká republika patří k těm nejumírněnějším), ve svém důsledku je to především unijní zahraniční politika, která vyhání Syřany z jejich domovů a žene je do téže Evropské unie. Sebezničující počínání evropských politiků – především Angely Merkelové – je zcela zjevné a vysvětlitelné pouze vyšinutím smyslů nebo obzvláště tvrdým vydíráním. Považuji humanitární krizi v Sýrii a v Iráku za jednoznačnou odpovědnost Spojených států a Evropské unie a jako takové je nadále nemohu považovat za své spojence.
Proč se do řešení uprchlické krize více nezapojí arabské či muslimské státy? Akbik se podivil, proč Američané nebo Saúdové anebo Katařané nepřijmou aspoň malou část migrantů. Je to podle něho politováníhodné...
Pan Akbik mluví diplomatickým jazykem. Dobře ví, že Saudové a Katařané, ale i Turci nejsou součástí řešení, ale součástí problému. Proč by ulevovali jiným, když nás nyní konečně dostali svou politikou (řízenou Spojenými státy) pod hrubý tlak, kdy mohou klást své podmínky rozhádané Evropě stojící tváří v tvář dosud převážně virtuální hrozbě uprchlické krize? Buďto se Evropa rychle vzpamatuje, podrobí důkladné revizi své takzvané „transatlantické závazky“, které nás dovedly tam, kde nyní jsme, a důrazně se zasadí o okamžité ukončení subverze Iráku, Libye a Sýrie, nebo budeme do pěti let pouze rychle chudnoucí hračkou v rukou globálních hráčů a jejich satelitů, benzínových pump, převlečených za státy. To je to, co je na celé věci politováníhodné – pro nás.
Pokud jde o uprchlíky z Afriky, co to je za lidi?
Všehochuť. Většinou oportunisté, kteří to jdou prostě zkusit. Doma je žádné štěstí nečeká a někdo je vybavil penězi (kde by je jinak většina z nich vzala), dal jim kontakt na převaděče a pašeráky lidí a vidinu pohodlného života. Naše vlastní hloupá politika destrukce Libye odstranila hlavní překážku v jejich cestě – libyjské bezpečnostní složky, které je chytaly a hromadně repatriovaly. Víme, kdo jsou převaděči, známe jejich trasy i finanční toky, a přesto – zcela překvapivě – nedokážeme nebo nechceme těmto lidem zabránit v ilegálním přecházení našich hranic. Namísto okamžité společné bezpečnostní operace se hádáme o kvóty. Namísto odstranění hlavní příčiny africké imigrační vlny – rozvrácené Libye - vykládáme tirády o lidských právech a humanitě. Dokážeme ještě chránit práva a zájmy nás, našich dětí a naší země? Až sem nás zavedla slavná Evropská unie.
Jak řešit problém s uprchlíky? Jde to? Chce to vůbec někdo řešit, když Angela Merkelová fakticky říká, že mají dveře otevřené? Není to něčí záměr?
Obávám se, že jste si sám odpověděl. Nejenom my, ale i stále více Němců je přesvědčeno, že Angela Merkelová již dávno nepracuje pro Spolkovou republiku. Jak to souvisí s kauzou jejích odposlechů NSA? Na první část otázky mohu jenom opakovat: je třeba řešit příčinu, nikoli následek. Dokud budeme klidně přihlížet, jak Spojené státy za asistence evropských unijních či národních představitelů rozvracejí další a další státy, nikdy tuto otázku nevyřešíme. Klíč je v nás, lidech. Politici, dílem zkorumpovaní mocí, penězi a vydíráním a dílem umlčeni ji za nás nikdy nevyřeší.
Psali jsme:
Pan Akbik též řekl, že některé arabské státy, zvlášť Saúdská Arábie a Katar, podporovaly Frontu an-Nusrá a organizaci Islámský stát (Daeš), poskytly jim finance, zbraně i bojovníky. Turecko jim umožnilo budovat základny a tábory na tureckém území, kde je cvičilo za přítomnosti expertů z řad zpravodajských služeb západních zemí a umožnilo jim proniknout na území Sýrie. Je to pravda?
Odpovím vám několika otázkami: Zaprvé, je možné, aby v době sofistikovaných satelitů, které přečtou značku cigaret, ležících na stole, aby v době odposlechů a kontroly elektronické pošty vznikl, zorganizoval se, vycvičil a vyzbrojil se armádní sbor zvíci 30 tisíc mužů? Navíc ještě na území kontrolovaném do roku 2009 exkluzivně Američany, aniž by si toho všimli?
Zadruhé, je možné, aby v této době jednoho bankovního systému, kontrolovaného převážně americkými bankami proudily vesele peníze na účty teroristů z Islámského státu, Nusry, Svobodné syrské armády a dalších? Víme, že když jde o to zastavit převody a zmrazit aktiva celých států a jejich zákonných vlád (viz Irák, Libye a Sýrie), jde to zvládnout za několik hodin. A tady to nejde? Nebo spíše někdo nechce?
Zatřetí, je možné, aby ve věku precizně naváděné letecké munice někdo takzvaně „intenzivně bombardoval“ Islámský stát a on místo toho, aby po něm zbyla jenom mastná díra v zemi, stále sílil?
Domnívám se, že nikoliv.
|
Petr Markvart je vystudovaný právník. Ve 2. polovině 80. let pracoval v podniku zahraničního obchodu Technoexport, mimo jiné jako obchodní referent realizace petrochemických investičních celků v Iráku a asistent generálního ředitele. V letech 1989 až 1995 působil v Sýrii jako ředitel blízkovýchodní expozitury – pro Technoexport Praha, později pro německý Südrohrbau Ingolstadt. V letech 1998 až 2001 pracoval pro kanadskou firmu MacDonald Engineering Group Calgary jako ředitel její dceřiné společnosti v Nigérii. Od roku 2002 působí v leteckém průmyslu jako konzultant pro země západní Afriky. |
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Lukáš Petřík
