Evropou otřásají každou chvíli teroristické útoky, naposledy zemřely dvě desítky lidí ve Velké Británii. Co říkáte tomu, že se ozývají hlasy, například od britské premiérky Theresy Mayové, že je třeba proti teroristům a islámským fundamentalistům razantněji zakročit? Myslíte si, že se v celé Evropě něco změní v boji proti terorismu?

V boji proti terorismu pomůže jednotná Evropa. To znamená Evropa, která se na téma terorismu nerozhádá, která se nerozhádá ani na téma migrace a která bude pevně držet pohromadě. To je jedna věc. A druhá věc je velmi důležitá, a to je, aby politické pozice zaujímaly osoby, které jsou prověřeny národními bezpečnostními úřady na to, že se mohou seznamovat s utajovanými skutečnostmi. Protože jen taková osoba může sdílet citlivé informace od zpravodajských služeb. Jen to, že je někdo z titulu funkce poslanec, ministr nebo prezident republiky, je málo, zpravodajská služba o něm nic neví. Neví, jestli – když dá informace například do Kanceláře prezidenta republiky – neskončí v Lukoilu nebo v jiné firmě.

Zkrátka jde o to, aby si společnost řekla, že ti, kteří budou rozhodovat o její bezpečnosti, jsou lidé prověření. A já mám obavu, že to je zanedbáváno. Netuším, kolik členů vlády je prověřeno Národním bezpečnostním úřadem. Dokonce si myslím, že žádný. Ale tím, že si politické strany nebudují elitu, která je prověřována Národním bezpečnostním úřadem, a to po všech stránkách, v otázkách majetkových, mezilidských, osobnostních, aby mohli být adresáty utajovaných skutečností, ohrožují bezpečnost naší země. Jak budou politici rozhodovat, budou říkat silná slova do mikrofonu jako britská premiéra Theresa Mayová, co se všechno musí, když jim zpravodajské služby stejně neřeknou všechno, protože netuší, kam ty informace půjdou?

Není to asi problém jen České republiky, víme, jak je kritizován americký prezident Donald Trump kvůli tomu, že vyzradil tajné informace, které přišly od spřátelených zpravodajských služeb, Rusům, ale i veřejnosti.

Nejde jen o to, zda prozradil supertajnou informaci jako takovou, ale o ten fakt, že informaci, kterou spojenci dají Spojeným státům, někdo tweetuje a dá ji veřejnosti. Tím říká zpravodajské komunitě na celém světě: pokud věříte tomuto muži, riskujete, že tu informaci dá – třeba v upravené formě – na nějakou sociální síť. To přece není možné, tak nemůžete bojovat proti terorismu. To, že naši představitelé nejsou prověřeni Národním bezpečnostním úřadem, považuji za mimořádně škodlivé. A dokonce bych se ve volbách rozhodoval podle toho, kolik kandidátů je prověřeno Národním bezpečnostním úřadem, protože jako občané bychom měli vědět, komu dáváme hlas.

Měla by se tato podmínka týkat i kandidátů na prezidenta? Vzpomeňme si, že i náš prezident Miloš Zeman prozradil v souvislosti s únosy českých občanů věci, které se veřejně neprozrazují, například výši výkupného, kterou zaplatil český stát za dvě unesené dívky.

U každého kandidáta na prezidenta republiky mě tedy zajímá, jestli je prověřen Národním bezpečnostním úřadem. A samozřejmě i jeho nejbližší okolí. Na to bychom neměli zapomínat, protože co mi pomůže, pokud je prezident prověřen, když jeho spolupracovníci prověrku nemají. To považuji za mimořádně vážné, a kdybych byl členem Mosadu nebo kvalitní zpravodajské služby Spojených států amerických nebo Velké Británie a Severního Irska, tak nikomu takovému žádnou informaci nesdělím, protože riskuji svůj život nebo život jiných zpravodajců.

Zkrátka – jestli chceme disciplínu v boji proti terorismu, musí být disciplína i v prověření osob. Nad teroristy nevyhrajete s pomocí pandurů, nadzvukových letadel nebo raket, ale tím, že máte informace ze sítě teroristů, abyste je mohli likvidovat. Nechci zpochybňovat potřebu pandurů nebo nadzvukových letadel, ale v boji proti terorismu jsou nám tyto nástroje platné jako mrtvému zimník. Ale jestli mají rozhodovat lidé, kteří nejsou prověřeni, jsou nespolehliví, to potom můžeme jezdit proti teroristům v pandurech.

Česká vláda si myslí, že je ještě možný další způsob boje proti terorismu, a to je vůbec sem nepouštět žádné muslimské uprchlíky. Co říkáte rozhodnutí kabinetu nepřijmout ani jednoho uprchlíka v rámci těch povinných kvót pro rozdělení uprchlíků mezi členské země Evropské unie, za což nám stejně jako Polsku a Maďarsku hrozí sankce?

Máme právo si prověřit každého, koho přijmeme do republiky. Nikdo, ani Evropská unie, nám někoho nemůže vnutit. S tím mohu souhlasit. Ale na druhé straně, jestliže máme v preambuli české ústavy, že se řídíme osvědčenými principy právního státu, znamená to, že respektujeme i závazky, ke kterým jsme se zavázali. A pokud jde o kvóty, solidarita, alokace, tak to bylo rozhodnutí, které bylo legálně přijato v Evropské unii, a my jako stát ho musíme respektovat. To, že ho nerespektujeme, znamená totéž, jako když soud uloží Miloši Zemanovi, aby se omluvil paní Kaslové, a on se neomluví. Ale kdyby soud nařídil Cyrilu Svobodovi, aby se omluvil, tak se musím omluvit, jinak by mi hrozily sankce.

Zkrátka dodržovat právní stát znamená, že rozhodnutí naplníme, protože dodržujeme pravidla. Nemůžeme říci, že Česká republika je nad zákony, že nás nezajímá rozhodnutí organizací, kterých jsme členy. Nikdo nám nenutí si neprověřit každého, nikdo nám nenutí konkrétní lidi. Ale ta rozhodnutí o solidaritě vznikla legálně, a tím, že říkáme ne, se vysmíváme právnímu státu.

Takže nesouhlasíte s rozhodnutím vlády nepřijmout žádného uprchlíka podle povinných kvót?

Neříkám, že tady vítám migranty. Ale když nepřijmeme nikoho, znamená, že říkáme Evropské unii: naše rozhodnutí, protože Evropská unie jsme i my, mne nezajímají a respektovat je nebudeme. Ale co když někdo poruší jiné pravidlo vůči českým občanům, třeba ochranu spotřebitele, a v Bruselu na naše stížnosti řeknou: když nerespektujete rozhodnutí A, proč se domáháte rozhodnutí B vůči jiným? Buď pravidla dodržují všichni, nebo nikdo.

Neocitáme se kvůli tomuto postoji na druhé koleji mezi členskými zeměmi Evropské unie, zvlášť v době, kdy se začíná hovořit o vícerychlostní Unii? Na té hlavní koleji, která bude v Evropské unii rozhodovat, mají být především státy eurozóny. Ale my zatím euro nemáme. Premiér Bohuslav Sobotka už připustil, že bychom euro měli přijmout právě proto, abychom se neocitli na vedlejší koleji. Souhlasíte s ním?

Absolutně tento názor sdílím. Po odchodu Velké Británie má devatenáct ze sedmadvaceti států takovou váhu, že reprezentuje tzv. kvalifikovanou většinu, takže každé rozhodnutí eurozóny zavazuje celou Unii. A my se vylučujeme z rozhodovacího procesu, jestli nevstoupíme do eurozóny. I když Velká Británie neměla euro, Evropská unie ji respektovala jako něco speciálního i s její vahou, byl to druhý největší trh. Od odchodu Velké Británie ti, co nebudou v eurozóně, budou pouze salutovat a budou říkat, nesloužím vlasti, ale sloužím Evropské unii, a budou naplňovat rozhodnutí eurozóny.

Takže do eurozóny máme vstoupit zítra. V roce 2018, nejpozději 2019. Žádné referendum k tomu nepotřebujeme. A tím, co děláme včetně migrace, se sami vylučujeme z tohoto procesu. Výrok pana ministra vnitra Chovance, kterému tleská celá vláda, že nepřijmeme žádného migranta do voleb, je předvolební heslo, ale v Evropě říkají: počkejte, ale právní stát znamená, že dodržujeme pravidla všichni.

Evropská unie se musí také postavit tomu, že nový americký prezident Donald Trump nemá chuť příliš podporovat své evropské spojence. A německá kancléřka Angela Merkelová nebo šéf Evropské komise Juncker mluví o tom, že Evropa se musí bránit sama. Začíná se mluvit o vzniku evropské armády pod jednotným velením. Potřebujeme ji, nebo to bude jen konkurence Severoatlantické alianci?

Jednotná armáda Evropské unie nebude, nemá smysl se tím zabývat. To, po čem volám, je společná civilně vojenská operace, kterou se budou chránit vnější hranice Evropské unie při březích zemí, odkud přicházejí migranti. To znamená ve výsostných vodách Libye, Maroka, Tuniska, od Sýrie po Libanon, a bude tvrdá selekce těch, které Evropská unie pustí do Evropy. A tím je třeba podmínit veškerou ekonomickou, rozvojovou, obchodní pomoc těmto státům, že s námi budou spolupracovat. Zkrátka si musíme sami chránit vnější hranici Evropské unie. To za nás neudělají Donald Trump, Vladimir Putin ani nikdo jiný. Musíme najít odvahu k této operaci, jinak budeme mít pořád obrovskou nekontrolovatelnou vlnu migrace do Evropy a potom se tady rozhádáme.

A teď se vrátím k domácí politice. Když jsme spolu naposledy mluvili, byl jste velmi skeptický ke spolupráci vaší lidové strany s hnutím Starostové a nezávislí, obával jste se, že by se křesťanská strana nemusela kvůli podmínce desetiprocentní voličské podpory dostat do Poslanecké sněmovny. Spolupráci už ale schválil i sněm KDU-ČSL. Jak to vnímáte?

Já jsem řekl, že mým přáním a politickým postojem je, že v Poslanecké sněmovně má být přítomna tradiční křesťansko-demokratická politika, ne nějak rozmělněná nějakým liberálním pohledem Starostů a nezávislých. Nemá se dělat nic, co by přineslo riziko vyloučení křesťansko-demokratické politiky z Poslanecké sněmovny. KDU-ČSL přeji úspěch, ale na svém postoji nemám co měnit. Průzkumy létají nahoru, dolů u všech politických stran.

Politici ne vždy věří volebním průzkumům, protože volby často dopadnou úplně jinak, přesto z nich vyvozují své další kroky. Jak hodnotíte poslední průzkumy volebních preferencí, které přisuzují hnutí ANO přes třicet procent podpory a sociální demokracii kolem deseti dvanácti procent? Myslíte si, že je to dopad nedávné vládní krize, na kterou ČSSD a její předseda a premiér takhle doplácejí?

Určitě je to důsledek této krize. Jde o to, které interpretaci toho, co se stalo, většina lidí věří. Zda věří tomu, že sociální demokracii, KDU-ČSL a dalším jde o skutečnou očistu politické scény a její nápravu, nebo zda věří druhé verzi Andreje Babiše, že je to spiknutí tradičních politických stran proti novému hnutí v politice. A jde o to, která verze se bude zdát voličům věrohodná a které verzi většinou uvěří. Zdá se mi, že interpretace hnutí ANO zabírá u voličů lépe.

Prezident Miloš Zeman čelí kritice, že už by neměl kandidovat, protože vypadá nemocný a unavený, že ani nezvládá zahraniční pracovní cesty. Myslíte si to také?

Ne, vůbec si to nemyslím. Myslím, že Miloš Zeman je způsobilý zvládat úřad prezidenta republiky. Samozřejmě že bych si představoval prezidenta v mnohem větší síle, určitě ano, ale není to pro mne argument. Tím je pro mne spíš to, jakou kdo představuje vizi země, kam chce její směřování, jakou vidí politiku. Protože boj o Hrad, a to doporučuji panu Horáčkovi i panu Drahošovi, je boj politický, to není boj proti Miloši Zemanovi. Máme se zabývat tím, jaký ten boj má být, ale nemáme se zabývat teplotou, tlakem Miloše Zemana a jeho unaveností. To je jeho záležitost. Máme se zabývat tím, jakou chceme zemi a jakou vizi nám kandidáti nabízejí.

Otázka je, jestli nakonec boj o Hrad nerozhodnou spíš obavy ze zdravotního stavu Miloše Zemana než vize.

Je možné, že jeho zdravotní stav bude hrát u některých voličů větší roli, ale mne zajímá především politika. Jsem rád, že žiji v České republice, ale chci také žít v bezpečné zemi.

Psali jsme:

„Být Macronem, nepohybuji se v klidu.“ Toto vše může podle Cyrila Svobody nastat ve Francii, která si volí prezidenta

Den podpisu smlouvy KDU-ČSL a STAN. Cyril Svoboda důrazně varuje: Nedělejte to, Gazdík nás využívá. A hrozí, že se stane něco, o čem se nepíše

Mandát není vaše vlastnictví, vzkazuje Cyril Svoboda čtyřem nejvyšším ústavním činitelům. Proč by se ministr nemohl setkat s nositelem Nobelovy ceny míru?

Je tu světová válka, největší ohrožení světa od roku 1991. Musíme se dohodnout s Ruskem, zdůrazňuje Cyril Svoboda

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.