Vy jste se narodil v Čechách, ale žijete už dlouhou dobu v Dánsku. Cítíte se stále jako Čech?

I když jsem tu narozen, nejsem ani jedno, ani druhé. Nejsem úplný Čech ani úplný Dán. To zní poměrně dost negativně, ale já to naopak vidím pozitivně, protože když třeba jedu sem na chalupu, vždycky si říkám, že jedu domů. Když zase jedu zpátky do Dánska, říkám, že jedu domů. Takže sám sebe považuji za Evropana.

Popište nám trochu váš kariérní život…

Původem jsem muzikant, dělal jsem tady konzervatoř, spoustu let jsem pracoval jako hudebník a hodně učil po hudebních školách na bicí nástroje. No a před deseti lety mě to přestalo bavit a udělal jsem si novinářskou školu, takže posledních deset let jsem novinář. Mně je 58, takže tu školu jsem udělal ve 48 letech a každý říkal, že jsem šílenec, a já jsem si to občas říkal také, protože v tomhle věku začínat znova… Je ale fakt, že se to podařilo a dva roky vzdělávání byly zakončeny tříměsíční praxí. Na praxi jsem byl v regionálních novinách, kde mě hned zaměstnali. Asi po třech měsících jsem dostal nabídku redaktora. V těch novinách mě přezdívali kariérová raketa. A protože jsem hodně dělal lokální nebo regionální žurnalistiku, říkal jsem si, že s mojí minulostí a znalostmi mám, jak se říká, na víc, takže jsem dal výpověď v novinách. V době, kdy v Dánsku nikdo výpověď nedával a každý se držel místa, jsem začal na volné noze. Píši o východní Evropě, Balkáně, Kavkazu, prostě o bývalých zemích sovětského bloku.

Vy se angažujete v dánském sdružení volných novinářů, že?