Paní docentko, jak se díváte na první kroky nové vlády v ekonomické a hospodářské oblasti? Je podle vás důvod k optimismu?
Velká pozornost byla věnována státnímu rozpočtu, ale nepovažuji za férové vládu podle toho hodnotit, protože rozpočet připravoval někdo jiný a nová vláda měla omezený čas do toho zasáhnout. Proto bych počkala. Uvidíme, jak bude vypadat rozpočet na další rok a samozřejmě také to, jaký bude rozpočtový proces. Jedním z velkých problémů bývalé vlády bylo to, že vůbec nedodržovala jednání se sociálními partnery, nedávala k rozpočtu přílohy a nebylo možné tam dělat pořádnou analytiku. Buď šlo o politický záměr, nebo minimálně neprofesionalitu, což snad tato vláda dělat nebude.
V řadě věcí jde vláda správným směrem, nicméně je třeba si uvědomit, že spoustu programových bodů nelze naplnit z měsíce na měsíc. Třeba na poli energetické politiky, modernizace zdravotnictví apod. To vyžaduje určitý čas.
Vláda deklaruje, že chce řešit ceny a kvalitu potravin, což je oblast, která se verbálně řeší léta, ale nikdo zatím nic nezměnil a řetězce zde na rozdíl od okolních zemí mají na úkor spotřebitelů ráj. Jaké kroky by bylo třeba podniknout, aby nebyly pouze kosmetické?
Nejprve bych jako pozitivní zmínila, že pan ministr zemědělství je skutečně člověk, který se v této problematice orientuje. Není to tak, že by se uměl jen modlit jako jeho předchůdce, ale rozumí oboru, zná problémy a zemědělci v něj mají velikou důvěru. Zase je zde velké očekávání, ale uvidíme.
V některých rozhovorech už nastínil určité kroky, které spíše v tuhle chvíli vypadají poměrně umírněně, jako posílení transparentnosti trhu, nějaký potravinový ombudsman apod. Vidím zde obecnější problém, který se týká řady dalších oblastí včetně třeba muniční iniciativy. Kdybychom chtěli problémy opravdu řešit, v drtivé většině případů to znamená, že se musíme postavit nějakým cizím zájmům a nesmíme se jich bát. Zde si nejsem jistá, že tahle vláda má jakoukoli chuť se stavět proti cizím zájmům. Mám z vlády pocit, že chce určité věci řešit, ale spíše technokratickým způsobem ve smyslu, že oni budou lepší manažeři. To tak upřímně bude, protože být horší manažeři než Fialova vláda už téměř není možné. Jenže to chce víc. Řada problémů jako emisní povolenky a jejich propojení s finančním trhem, zahraničněpolitické otázky a další věci nejdou řešit jen technokraticky. Jde o věci, kde se u nás zahraniční zájem proplétá na dřeň podstaty této republiky. Nejsem si jistá, že si to valná část vlády uvědomuje, a obávám se, že její působení bude jakási mírná náprava v mezích zákona. Ráda se budu mýlit, ale prozatím to na mě působí tímto dojmem.
Mimochodem, jak to bylo s vaší rolí členky poradního týmu premiéra? Média informovala o tom, že se máte stát poradkyní Andreje Babiše, ale to se nakonec nestalo.
Předesílám, že jsem nikdy neměla žádnou smlouvu, že bych měla funkci poradce vykonávat. Celé to beru hlavně jako zkušenost s tím, jak o mě referovala některá média. Zásadní informace se netýká premiéra ani Úřadu vlády, ale právě toho mediálního útoku na mou osobu. Měla jsem teoreticky obsadit nějaké poradenské místo, tedy funkci, která není mocenská, a útok na mě nebyl vedený tím, že jsem někde něco udělala špatně, něco ukradla, pochybně zprivatizovala, seděla v dozorčích radách, kde se něco ztratilo, nebo rozdávala tituly. Nic z toho. 90 procent útoku médií na mou osobu bylo vedeno proto, co říkám a jak drze chci ochraňovat suverenitu České republiky. Skutečně bizarní zkušenost.
Fotogalerie: - Země pro budoucnost
Novinky mi například vytýkaly, že si dovoluji kritizovat banky, že zde dosahují nadměrné ziskovosti, nebo že volám po posílení potravinové soběstačnosti apod. To nebyla ani kritika, ale spíš hnojomety, protože to nemělo žádnou obsahovou bázi. Celé to byla jen denunciace. Nutno říct, že to zafungovalo. Ze strany těchto médií jde o úspěch, což ale ukazuje, že lidé, kteří se stavějí za ekonomickou suverenitu, jsou považováni za škůdce. To je neuvěřitelné, ale některá média to holt dotáhla až sem.
Ano, dlouhodobě hovoříte o ekonomické suverenitě a způsobu, jak jí dosáhnout. Do jaké míry ale záleží na naší vládě? Když se podíváme na rozhodování Evropské komise a parlamentu ve věci tzv. zelených agend, tam úplně není vidět nějaká změna z toho extrémního greendealovského kurzu. Viz zpřísnění klimatického zákona o omezení emisí o 90 procent do roku 2040.
Když se podíváme, co z Evropského parlamentu dlouhodobě padá, jde o jednu z nejděsivějších institucí na této planetě. Možná trošku přehlížíme, že mocenská centra v rámci EU mezi sebou vedou boj. Na jedné straně máme Evropskou komisi, která si chce bezesporu centralizovat čím dál víc pravomocí, přichází s dalšími iniciativami, chce nám sebrat právo veta, vidíme snahu o jednotnou zahraniční politiku a další různé iniciativy jako unie dovedností, unie úspor a investic. Neustále se snaží uzurpovat si další a další terén. Zároveň vidíme, že když se jedná s Ukrajinou, už není na scéně Ursula von der Leyenová ani paní Kallasová, ale sejde se německý kancléř, francouzský prezident, a dokonce i britský premiér, jehož země už je mimo EU. To je zase jiný formát. Vidíme určité posuny v oblasti zahraniční, kdy hromada státníků létá do Číny, aby si tam zajistili trošku lepší podmínky. Do toho Merz začíná mluvit o tom, že emisní povolenky možná nebyly tak úplně ideální. Odehrává se tu mocenský boj, který není nijak silně patrný, ale pokud to sledujete podrobně, patrné to bezesporu je.
Nicméně Evropská komise svůj směr nemění…
Evropská komise je zcela odtržená od reality. V jejich světě to funguje tak, že stačí napsat nějakou strategii nebo jakýkoli pracovní dokument, a tím se ta věc stane. Napíšou to a samo od sebe se to zrealizuje, změní apod. Oni si tohle fakt myslí. Nejdřív chrlí tuny dalších dokumentů s dalšími a dalšími cíly a jednou se budou divit, že reálný svět vypadá úplně jinak. Nutně to povede k nárazu do zdi.
Jinak dopadnout nemůže?
Buďto se dočkáme nějaké pozvolnější korekce, anebo náraz do zdi opravdu přijde s plnou silou. Sleduji světová média včetně čínských nebo indických a víte, co si o nás jako Evropě myslí? Smějí se nám. Považují nás za naprosté blázny. Většina zemí globálního Jihu je přesvědčena, že Evropa zešílela a páchá sebevraždu. Jestli nakonec dojde k výrazné změně, těžko říct, ale něco se stát musí. Možná ta změna bude vycházet právě z toho, že se bude měnit politická situace v hlavních zemích EU včetně Velké Británie, která stojí mimo, ale různých jednání se účastní. Bude důležitý interní vývoj v Německu a Francii, kde jsou silná uskupení, která to chtějí změnit a mohou uspět ve volbách.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovali 4 čtenáři)
Jak hodnotíte rozhovor?
