David Rath hrozí před radikalizací lidí a ohrožením svobody. Varuje Sobotku

S jakými pocity sledujete vyjednávání o vládě?

Asi jako většina lidí s rozpaky. Musím říct, že mi to připadá dlouhé, nudné. Už mě to ani moc nebaví.

Koho byste rád viděl jako ministra zdravotnictví?

Nevím, kdo se nabízí. Ani nevím, které straně to nakonec padne. Obecně bych na tomto postu rád viděl někoho, kdo ve zdravotnictví pracuje a má s ním osobní zkušenosti. Někoho z oblasti nemocnic či ambulantní péče, kdo zkrátka ví, jak to tam chodí.

Máte tip, jak to může dopadnout?

Těžko říct. V tuto chvíli, jestli to sleduji dostatečně, protože je to dlouhé a nudné a většina lidí se v tom ztrácí – jeden den se řekne, že Andrej Babiš bude ministr financí, druhý den bude vicepremiérem pro ekonomiku, zazní, že ve vládě být nemusí – není tedy ani jasné, zda rezort budou mít sociální demokraté, lidovci nebo hnutí ANO. Mám jeden osobní tip, pokud by to neměli sociální demokraté, tak mám ze zdravotního výboru velmi dobré zkušenosti s panem poslancem Hovorkou, který nyní dělal ředitele jedné moravské nemocnice. Když byl členem zdravotního výboru, který jsem tehdy vedl, tak bylo vidět, že má skutečně velký přehled. A hlavně má ohromnou snahu to dělat poctivě, ve prospěch pacientů, ve prospěch zdravotnictví jako takového.

Co říkáte na situaci uvnitř sociální demokracie? Mám tím na mysli celou tu kauzu pučistů. Překvapuje vás to?

Je mi to líto, protože si myslím, že je to zbytečné. Ale nepřekvapuje mě to, protože ty aktéry znám. Trochu mě mrzí, že už v té vrcholné aktivní politice nepůsobím, protože kdybych tam byl, snažil bych se najít smír mezi nimi. Lidé tomu podle mého názoru nerozumí, voliči sociální demokracie dvakrát tolik ne, protože ty nezajímají nějaké osobní antipatie těch jednotlivých účastníků, nebo jejich osobní ambice. Samozřejmě lidi zajímá výsledek.

Domníváte se, že celá ta akce může sociální demokracii poznamenat, nebo je to jen drobná peripetie?

Sociální demokracii to poškodí. Nikdo neví, jak moc a na jak dlouho. Lidi nechtějí, aby se politici mezi sebou hádali o vliv a pozice. Lidi vědí a je jim jasné, že politici se hádají o věcné problémy, jaké mít daně, kam investovat, jak rozdělit státní majetek, jaký mít zákon, to je náplň práce politiků – hádat se o věcné záležitosti. Ale takové ty půtky a intriky, jak někoho sesadit, nesesadit, někoho někam jmenovat, to samozřejmě k té politice také patří, ale to není úplně vhodné, aby se odehrávalo v přímém přenosu. Byť je to součástí té politiky, jsou to takové nepěkné vnitřnosti. My víme, že máme v břiše střeva, ale nevypadá vůbec pěkně, když by je někdo nosil navrch břišní stěny.

A to, co zažívá Michal Hašek, je pád?

Tak nepochybně je to v tuto chvíli pád. Zda to bude pád ještě za dva roky, to se nedá odhadnout. Pokud by Michal Hašek dál spolupracoval s Bohuslavem Sobotkou a nepokusil se spolu s dalšími o jeho sesazení, tak měl nepochybně minimálně post na nějakém důležitém ministerstvu, možná by z něj byl i vicepremiér. Myslím si, že jako první místopředseda strany měl mít na nějakou z těchto pozic jednoznačně nárok. Nyní si však zavřel dveře. Pokud by mu ten puč vyšel, mohl být dokonce premiérem. Takže nyní skutečně je na nějaké pomyslné střídačce a čeká, co bude. Nicméně já si myslím, že ani pozice Bohuslava Sobotky není vůbec růžová. Vůbec bych si nevsadil na to, že dovládne celé čtyři roky. Situace v naší zemi je totiž poměrně turbulentní, nestabilní, nestandardní – a to jak v ekonomice, tak ve fungování státu. Všichni ví, že jsme v hospodářské recesi, že to trvá dlouho, nikdo nepřichází s jasným receptem, jak z toho ven. Mám pocit, že ty strany to ani moc netuší, což vidím jako hrubou chybu. Druhá věc je, že se v represivních složkách vytvořila zvláštní mocenská struktura, která přestala být navázaná na volené politiky, přestala se jakkoliv zodpovídat voličům, občanům a do značné míry si začala dělat, co sama chce. Je to de facto také puč, byť třeba méně viditelný, ale v podstatě je to takový puč některých prokurátorů, policejních plukovníků i soudců. Já to nazývám novou justicí. Tito lidé si řekli, že začnou náš stát řídit a rozhodovat o něm, a to ne ve věcech čistě trestně právních, ale že pomocí trestního zákona budou řídit naši zem, budou rozhodovat, kdo bude ministrem, kdo bude premiérem, jaká bude vláda, kdo bude hejtmanem, jaké budou poměry v Poslanecké sněmovně...

Jak z toho ven?

Tady by byla potřeba silná vláda, která se musí soustředit na dvě věci: na opatření zvyšující životní úroveň většiny lidí, to je naprosto klíčové. Prostě dokud do roku nezačnou lidé cítit, že ten pokles jejich životní úrovně se nejenže zastavil, ale začíná se to trochu i zlepšovat, aby viděli naději, že se jim začíná dařit líp, tak to tady nemusí dopadnout vůbec dobře. Společnost se bude dál radikalizovat. Druhá klíčová věc je represivním složkám říci, že jejich role je přesně definovaná zákony a ony nebudou dělat politiku. Ony budou čistě dělat jen svoji práci v rámci potírání kriminality a nebudou se pasovat do role samozvaných spasitelů, kteří pod heslem účel světí prostředky budou rozhodovat o tom, jaká bude vláda, jaké budou poměry v Poslanecké sněmovně a kdo kde bude. V podstatě zažíváme takový tichý policejní puč, vyvrcholilo to pádem Nečasovy vlády. Ta má kauza byla jedna, která toto nastartovala.

V okamžiku, kdy jste se vrátil do normálního života, Vám občané projevují účast, máte na Facebooku spoustu fanoušků. Nenabádá Vás to k tomu, abyste se vrátil někam do politiky?

Strašně moc si vážím, že je spousta lidí, kteří mi od začátku věřili a viděli, že je to celé divné, nestandardní, přístup policistů, obsazení sněmovny, vrtulníky, extrémně dlouhá vazba. Zde vysloveně se na mě ty represivní složky vyřádily, naprosto nestandardně. Jsem zvědav, až se to někam posune, zda některé mezinárodní orgány, až se ještě víc uklidní ta rozbouřená hladina emocí, tak konstatují to, co tady vidí spousta lidí, že jde o svého druhu politický proces, kdy nebylo standardní vůbec nic. Myslím si, že stoupá počet lidí, kteří to začínají vidět, vidí to a uvědomují si to, vidí, že je to ohrožení nejen nějakého Davida Ratha a jeho nejbližších, ale že je to ohrožení všech lidí, co tu žijí. Ty represivní složky si tak do značné míry na tom mém případu vyzkoušely, co všechno jim projde. A zjistily, že jim projde skoro všechno – tzn. porušovat zákony, manipulovat důkazy, upravovat důkazy, zatajovat důkazy, manipulovat s veřejným míněním prostřednictvím médií, zajišťovat obrovské úniky ze svazku, který není veřejně přístupný spřáteleným novinářům... To je v podstatě jeden faul za druhým a nic se neděje. Nikdo to nevyšetřuje, nikdo se nesnaží zjistit příčinu těchto mnohočetných porušení zákona. A k té politice – v současné situaci do politiky určitě nechci. Dokonce moji blízcí mi řekli, že pokud bych šel do politiky, tak mi zakroutí krkem. Že už jim to stačilo. Na druhou stranu bych rád alespoň z pozice občanské pracoval na tom, aby se vláda a politici začali zabývat těmito dvěma problémy – růstem životní úrovně občanů a bojem proti té represivní mafii, té nové justici, zkrátka proti lidem, kteří náš stát pochopili z hlediska těch represivních složek a začali se tady chovat velice nestandardním způsobem. Ohrožuje to naši demokracii a svobodu. Uvažuji o jedné věci, že bych možná s mnoha dalšími lidmi zkusil oživit myšlenku VONSu, což byl za minulého režimu výbor na obranu nespravedlivě stíhaných. Můj případ není zdaleka jediný. Takových lidí jako já je tady spousta, jen nejsou tolik vidět.

Co vy na to, že možná budeme mít dva policejní prezidenty?

Tak to je úkaz právě toho, že v těch represivních složkách zuří válka. Nehodnotím ty dva pány jako osoby, neumím říct, který z nich je horší a který z nich se třeba víc podepsal na tom stavu, že skutečně se ty represivní složky chovají nestandardně. Ale situace, kdy je jeden policejní prezident odvolán na podkladě vykonstruované nepravdy, tak ať ten policejní prezident byl jakýkoliv, tak toto je přesně důkaz té nové justice, té mafie v těch represivních složkách – kdy je někdo neprávem z něčeho osočen, je proti němu vedeno účelové trestní stíhání, v tomto případě proti panu Lessymu za pomluvu.

Musím říct, že já jsem jako poslanec byl zásadně proti tomu, aby pomluva byla trestným činem. Opakovaně jsem žádal kolegy v sociální demokracii, aby pomluva nebyla trestný čin. Víte, to je vrchol pošlapání svobod a demokracie, když vás někdo může stíhat, nebo dokonce zavřít za to, že jste něco řekl. Už to je vidět, že tady máme vážnou vadu v zákonech, v tom demokratickém principu. A v tomto případě v tom klíčovou roli sehrál opět ministr Kubice. Mě by zajímalo, zda skutečně nenastal čas, aby se někdo začal vážně zabývat, zda bývalý ministr Kubice hrubě nezneužil svých pravomocí a kompetencí, protože já jak to vidím zvenku, tak si myslím, že trestní stíhání Petra Lessyho za pomluvu bylo také politicky motivováno.

Nechci se zastávat osoby pana Lessyho, já ho neznám – a myslím si, že on také nese zodpovědnost na tom rozkladu a zneužívání těch represivních složek. Byl v pozici jako Nečas, který otevřel tomuto zlu dveře dokořán, nejen že se mu nebránil, ale ještě jej zval dál – myslím si, že Petr Lessy postupoval podobně. A pak se oba pánové divili, že je to postihlo a osobně je to poškodilo a kariérně zničilo.

Jak se daří na trhu vaší nové knize?

Nemám aktuální zprávy. Nicméně to první vydání toho prvního dílu, nyní vyšlo souhrnné vydání prvního a doplněného druhého dílu – ten první díl se jmenuje Přisedněte si, prosím, to souhrnné vydání se jmenuje Absolutní proces. To první vydání mě velmi příjemně překvapilo, protože toho se prodalo deset tisíc kusů, prakticky celý náklad, což v Čechách, kde se bohužel čím dál tím méně čte, je bráno jako hranice pro bestseller. S určitou pokorou vůči čtenářům z toho mám radost. Druhého dílu se vydalo méně, takže uvidíme, jaký o to bude zájem. Aktuální čísla nemám.

Myslíte, že je to dobrý dárek k Vánocům?

Já jsem to psal jako svého druhu politický thriller. Snažil jsem se, aby to bylo čtivé. Není to plné nějakých suchopádných popisů, které by nikoho nebavily. Myslím si, že je to docela dost akční. Současně jsem se snažil o to, co vnesl do literatury poslední doby Dan Brown – vedle určité akčnosti tam psát i určitá zajímavá fakta. Lidé se tam dozví řadu zajímavých věcí o české politice, o tom, jak funguje, o některých lidech, které znají z české politiky, ale jsou tam i odkazy na některé věci z české historie, používal jsem v druhém dílu i zajímavé citace některých zahraničních hostů z poslední doby, kteří mluví o České republice. Je tam například zajímavá citace jedné z představitelek ruské opozice, která se tady v rozhovoru pro jeden deník vyjádřila, že sem jela s obrovskou nadějí, že přistávala na Letišti Václava Havla a že pro ni vždy Čechy byly, posledních dvacet let, ukázkou svobody a demokracie. Měla tady schůzky s prokurátory a soudci, kde si chtěla stěžovat na poměry v té ruské justici a psala tam, že byla doslova zděšena. Že proti ní seděly úplně stejné typy, které zná doma z Ruska a mluvily úplně stejně, jako na ni mluví stejní lidé doma v Rusku. Takže ztratila, bohužel, o Čechách obrovské iluze a je strašně zklamaná. To je jedna z mnoha citací, na které jsem narazil a v té knize jsem ji použil.

A v té knize Absolutní proces, kolik procent jsou fakta a kolik procent je umělecká licence?

Na začátku jsem psal, protože se samozřejmě chci vyhnout jakýmkoliv soudním procesům, je to o konkrétních živých lidech, že veškeré podobnosti jsou čistě náhodné. Nicméně fikce tam je tak deset procent.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.