Bezpečnostní Informační služba vydala výroční zprávu, v níž upozorňuje na rostoucí činnost ruských a čínských aktivit. Překvapilo vás to? A nakolik to podle vás souvisí s prezidentem Milošem Zemanem, který je kritizován s tím, že jim svými kroky dává prostor?
Výroční zpráva BIS má pro veřejnost stejnou vypovídající hodnotu jako výzkum veřejného mínění bez grafů a čísel s pečlivě vybranými respondenty, kteří vědí, co se má říkat nahlas. Tedy žádný obraz o něčem, jen zpolitizovaná mazanice. Smutný obraz služby – alespoň navenek, abych nekřivdil –, kde volba strany je největším prohřeškem. Tajná služba nesmí mít přátelskou a nepřátelskou stranu, ale a priori hodnotit bez emocí všechny strany jako předmět zájmu. Myslí si snad někdo soudný, že nás spojenci nemonitorují, že nemohou svými zpravodajskými aktivitami poškodit naše národní zájmy, že nevyzvídají, že netipují zájmové osoby? Mají to jen ulehčené, když účast na výročních akcí ruské ambasády je málem vlastizradou propranou mainstreamem, zatímco semináře na ambasádě americké jsou přátelským posezením. No budiž. Jedno druhé ale nevylučuje.
Fotogalerie: - Sto let Hradní stráže
S prezidentem Milošem Zemanem to souvisí tak, že jde o prezidenta Miloše Zemana. Kdyby šlo o prezidenta, dejme tomu Jiřího Drahoše, abych jmenoval relevantní protistranu, který by se choval stejně, tak ze strany dnešních kritiků Zemana by to najednou byl velký krok ve vztahu s Čínou a nacházení opětných ekonomických vztahů s Ruskem, bývalým velkým odbytištěm, které jsme ztratili, protože Drahoš, a ne Zeman. Pan Drahoš by se hlavně nejdříve zeptal na americké ambasádě, jestli vůbec může. Takže smůla. Pan Zeman se evidentně neptá, a tak to má za to.
Analytici hned po zveřejnění zprávy začali kritizovat prezidenta Zemana, že torpéduje jak naši prozápadní diplomacii, tak shazuje a likviduje BIS. Co vy na to?
Koníčkem prezidenta Zemana je cílená prostořekost. Jeho vyjádření o BIS jako o „čučkařích“ však zachází za rámec prostořekosti a ironizování. Dává zřetelně najevo, co si o té službě myslí. Vzhledem k tomu, že prezident je nositelem důvěrných informací, a předpokládá se, že svůj názor alespoň zčásti opírá o reálné informace, pak rozkrývá stav, který pro žádnou takovou instituci nezní lichotivě. Jen můj názor. Doufejme jen, že snaha BIS prokázat odůvodněnost závěrů oné zprávy se nezvrhne ve špionážní mičurinství.
Ostatně v hledání ruských agentů byl už v uvozovkách úspěšný jakýsi c. a k. četnický strážmistr Flanderka z Putimi. Stav rozhořčení části politického spektra s Demokratickým blokem v čele napovídá, že takových Flanderků by se pár našlo i dnes. Obávám se jen, že vyústění by nebylo tak úsměvné.
Podle této zprávy Rusko využívá v Česku svoji strategii na šíření propagandy. Zpráva ale zároveň uvádí, že drtivá většina takzvaných dezinformačních webů v češtině je dílem lidí, kteří jsou přesvědčeni o pravdivosti svých tvrzení. Kde tkví ten odpor proti takzvanému Západu?
Zvláštní. Nálepku dezinformace používaly autorativní režimy jedné politické strany s jedním správným názorem a jednostranným prověřeným tokem informací. Dezinformace měla být opakem jejich vlastních informací, měla narušovat jejich důvěryhodnost, podrývat je. Tato činnost některých lidí, řekněme disidentů, byla předmětem zájmů tehdejších tajných služeb a lidé, kteří takové dezinformace vytvářeli, psali články, rozšiřovali je a tak podobně, byli trestně stíháni za podvracení republiky.
Co na základě takových historických zkušeností může občana napadnout, když se nachází v tolik proklamované otevřené demokracii, některými politickými proudy, samozřejmě proklamačně demokratickými, vylepšenou přívlastkem liberální, když tajná služba veřejně sdělí, že se zabývá odlišnými názory občanů? Asi si řeknou, že to s tou demokracií nebude tak zcela v pořádku. Že ji nahlodává nějaký červ, který privatizuje vlastní názor jako jediný správný. A že se prokousal tak daleko, že používá i tajné služby jako politickou policii k prosazování vlastní agendy. Nevyhodili jsme jediný správný názor kdysi okny – i s tehdejším nositelem, komunistickou stranou, aby se nevrátil dveřmi? Bez komunistické strany?
Psali jsme:
Přestože má za sebou premiér Andrej Babiš aféru se svým synem, jeho popularita roste. Výzkum STEM ukázal, že ho podporuje na 35 procent voličů. Jak to? Jsou kroky opozice i Babišových odpůrců kontraproduktivní, jak mi řekl advokát Jaroslav Ortman?
Chtít získat politické body jen na negaci protivníka je vždy velmi ošidné, zvláště když sami oponenti nejsou zrovna zářivě čistí.
Dá se to vykládat i tak, že reportáž Sabiny Slonkové a Jiřího Kubíka o Andreji Babišovi mladším premiérovi pomohla?
Pomohla. Občan podvědomě cítí, že obecná slušnost sklouzla po hraně, že někde je nepsaná čára a za ní je rodina. Asi si i promítl sama sebe v podobné situaci.
Kde za posledních třicet let došlo ke zlomu, že trestně stíhaný premiér nemíní odstoupit, a to ani po zmíněné poslední aféře, a politici i voliči to respektují? Co se v nás změnilo? Co to vypovídá o Češích?
Ten pán, a to se mnohým nebude líbit, v sobě koncentruje mozaiku společnosti před rokem 1989. Je plodem sametové revoluce, která mu dovolila jako mnohým podobným, počínaje zelináři, veksláky pracovníky ZO, konče podnikovým managementem a tak dále, rozkvést v jedovatě barevné květy zalévané bůhvíkým. Můžeme se jen domnívat. Tito pánové nejsou úspěšní self-made mani, takoví, jak znala Amerika ve svých zlatých časech, ale někým vytvoření nýmandi. Takové občanská morálka příliš nezajímá, jako je nezajímala ani předtím. Účel je přednější, morálka, až co zbude. Využili jen volného ringu pod novými trenéry. To není kritika, to je faktum.
Jako faktum je, že po celé období se nevytvořila politická moc, ať na levici nebo na pravici, která by tyto pány nasměrovala mimo politiku. Andrej Babiš je jen vidět, protože se angažuje veřejně, ale kolik jiných mocných magnátů stejného druhu stojí za kulisami jiných aktivit a hnutí a hýbají loutkami? Babiš neodstoupí už z toho důvodu, že trestní stíhání ve věci ne zcela čisté dotace nevidí jako morální zátěž z důvodu, jak jsem naznačil výše. Však striktně vzato, ctíme presumpci neviny. Tak proč takový humbuk? No, protože nejde o Andreje Babiše, ale o moc. Opozice na to volebně nemá, a tak se pokouší o nelegální zvrat. Takže ani u opozice nejde o morálku, a to v očích mnohých voličů i nevoličů Babiše rehabilituje. Premiér to ví a cítí, a to posiluje jeho legitimitu v pozici premiéra. A co by nám přinesla změna vlády v případě pádu premiéra? Možná pány typu ministra zahraničí Petříčka. A to děkuji, nechci. Jako mnozí nevoliči pana Babiše, ale jeho potenciální voliči.
Čemu za svůj úspěch vděčí Piráti, kteří mají podle průzkumů téměř 20 procent?
Mládí vždy revoltovalo. Už jen název Piráti skýtal naději v cosi revolučního, objevného a neotřelého. V mládí jde hodně o symboly a přímé akce. Být pirátem je cool. Ale kolik z těchto nadšenců by vlastně mohlo být piráty se vším všudy? V permanentním nebezpečí, tvrdý nejistý život na moři, kdy lodní ráhno bylo jediným soudcem i popravcem, pokud byli dopadeni?! Troufám si říci, že nikdo. Nic tak nekontrastuje s bezobsažností názvu jako faktická realita. Mnozí mladí se časem proberou, až je život zatlačí do svých neúprosných mantinelů a zaklekne je realita všedních dnů. Tato strana není nic jiného než vedlejším produktem vyprázdněnosti tradičních politických stran, prázdných hesel o solidaritě a všeobjímající společnosti.
Francie zažila násilné demonstrace a protesty napříč zemí kvůli zvýšení daně z pohonných hmot. Francouzská vláda nakonec zvýšení zrušila, takzvané žluté vesty dosáhly svého, Macron však už nemá svoji pozici tak jistou a protesty navíc pokračují. Jak vnímáte dění ve Francii?
Francouzi jsou přeborníci v protestech, ale tentokrát se demonstrace zdají být reálně motivované: neúnosné daňové zatížení nesmyslnými daněmi jdoucími mimo jiné na takzvanou zelenou energii. Ta se platí i tady, jde na konta solárním baronům, ale Čechy to od stolu nezvedne. Jde se sice demonstrovat proti Babišovi, který z podobných nesmyslů také žije, ale ne kvůli jeho řepkovým příměsím, například, ale proto, že se nepodřídí výzvám opozice k odstoupení.
Snad poprvé nejsou francouzské protesty organizované odborovými svazy, ale prostými lidmi, kterým dochází trpělivost. Mělo by to být memento pro ostatní vlády, pro Evropskou unii, že lid se hnul, že direktivy nejsou nejlepším způsobem, jak věci řešit.
A jak tedy tamní protesty srovnávat s těmi českými? Advokát Ortman mi řekl, že demonstrace mají smysl pro konkrétní účel, ale není možné demonstracemi svrhávat demokraticky zvolenou vládu. Doba, kdy Jan Žižka táhl s palcáty na radnici, prý už skončila…
České protesty zatím vždy šly v duchu mírného pokroku v mezích zákona. Sem tam nějaká lidová tvořivost v podobě šibeničky, vajíčko, barevné papírky a hlavně emotivní výkřiky. Časy se asi mění i u nás, jak ukazuje takzvaný protestní manuál Radka Kubaly z Deníku Referendum, který je jakousi příručkou, jak na to v občanských protestech. Konkrétně dosáhnout změny ve vládě vytvořením vládní krize, jinými slovy uskutečnit soft převrat. Nevím, co by na to řekl právník, ale tento záměr s vypsaným návodem jak na to bych klasifikoval jako přípravu trestného činu rozvracení republiky, podle § 310 trestního zákoníku, snaha o neústavní změnu. Tento trestný čin se ostatně vyskytoval i v trestním zákoníku minulého režimu, tehdy s trestem smrti. Zkušenost mám, za stejný paragraf mne minulý režim poslal na pár let na Mírov.
Vůdce Žižkova formátu bych v týmu Deníku Referendum určitě neobjevil, naštěstí, ale pár poťouchlíků dávajících hraběcí rady levicovým radikálům jak na to, by se tam našlo. Ke smůle nás všech.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
