Pane docente, jak zhodnotit téměř uplynulý letošní rok? Začalo to prezidentskými volbami, opětovným vítězstvím Miloše Zemana. Půlka letošního roku padla na sestavování vlády, na mezinárodní scéně bylo také živo. Jaký rok 2018 byl?

Typicky osmičkový a musím říci, že jsou události, které mohou někoho překvapovat. Opět se objevují skupiny lidí, které u nás chtějí implementovat něco, co nazývají liberální demokracií. Zdá se mi, že tito si neváží samotné demokracie. 

V letošním roce jsme zažili řadu paradoxů. Šéf Evropské komise Juncker oslavoval dvousté výročí narození Karla Marxe a stopadesáté výročí vydání Kapitálu. Potvrdil tak můj dojem, že EU jako instituce se chová v duchu marxistických myšlenek. EU se mnohými svými činy snaží neomarxismus zanášet i na národní úroveň. Toho se u nás chopily některé politické skupiny, které mnohdy ani neví, že se samy neomarxisticky chovají, a chtějí nám zavádět něco, co jsme tady už měli. My starší víme, že nám dalo hodně práce, aby se marxisticko-stalinistický nedemokratický systém zboural a probíhaly tu svobodné volby. Někdy mám takový pocit, že mnozí lidé, kteří mají plnou pusu svobody a projevují nadšení pro různé diskreditační akce vůči jednotlivcům, si vůbec neuvědomují, že útočí právě na individuální svobodu.