V souvislosti se 17. listopadem, zkusme situaci u nás shrnout. Když Václav Havel říkal, že musí pravda a láska zvítězit nad lží a nenávistí, kdo tady šíří pravdu a kdo tady lže? Kdo šíří společenské smíření a kdo nenávist?

Nenávist tu šíří samolibá hrstka, která cítí v kostech, že jí ujíždí vlak. Pohrobci obskurní frašky pod monstrancemi „pravdolásky“. Byl to totiž jen slzný plyn. Clona kolosálního majetkového převratu. Když své zadání splnila, zůstala po ní jen slabomyslná říkanka. V parlamentních i prezidentských volbách prohrává se železnou pravidelností a na celé čáře. Ti, koho vynesla „from zero to hero“ v politice, to těžce nesou. Normálním lidem jsou pro smích, v médiích však hrají přesilovku. I dnes tak umí vyluzovat decibely, budící dojem bůhvíjaké síly. Opačný pól tvoří je sice nepoměrně početnější. Stále je to však v podstatě „mlčící většina“.

„Pravdoláska“ po sezóně už sama nemá co nabídnout. A tak bere hlavně role kádrováka a práskače na cizí objednávku. Komparsu honů na čarodějnice – tu domněle „pročínské“, onde zase „proruské“ atp. Je to i parádní kšeft. „Hybridní válečníci“ typu George Sorose své kaprály stimulovat umí. Rozpočty – i všelijaké „task forces“ – mají pro dané účely i příslušné ambasády. Randál na dálkový ovladač bere útokem právě „hodnoty“, do jejichž dresů se jeho gážisté hastroší. Až po respekt k výsledkům voleb, organizovaných podle všech liberálních kánonů. „Kavárna“ dává najevo, že se jím řídit nehodlá. A sama se pasuje na „elitu“, před níž ti, komu daly přednost milióny voličů, mají buď srazit kufry, nebo se rovnou pakovat. Ve jménu „demokracie“ napadá samy základy demokracie. Co jiného má takový švindl po ruce, než lež a nenávist?