Rok 2022 je ve znamení vysoké inflace způsobené zvláště vysokými cenami energií. Jak tuto těžkou situaci zvládala naše vláda?
Koho nejvíc chcete ve 2. kole volby prezidenta? Anketa
Máte v ní nějaké „oblíbence“? Mnohé asi napoví vaše glosa „Vyhraje závody v beznadějnosti Síkela, Jurečka nebo někdo jiný...“
Ne, v této vládě žádné oblíbence nemám. Neposuzuji výkon vlády podle výkonu jednotlivců, ale podle výkonu celku. A ten považuji za strašidelný. A kdo vyhraje závody v beznadějnosti? To bude boj. Síkela? Jurečka? Langšádlová? Bek? Lipavský? Rakušan? Neexistující ministr životního prostředí? Tragéd ministr zemědělství? Ministr školství jako člověk z jiné planety? Nebo to bude nakonec sám Fiala? Kandidátů je mnoho.
Co si myslet o tom, že kvůli současné energetické krizi nenastal odklad či zmírnění některých věcí v rámci tzv. Green Dealu?
Kvůli energetické krizi k žádnému zmírnění Green Dealu nemohlo dojít, protože tenhle zrůdný bruselský program je oné energetické krize příčinou. Dělat něco vážného s energetickou krizí by znamenalo rozbít a rozprášit samotnou ideologickou podstatu „boje za klima“. A to dnes není ochoten udělat nikdo ani v naší vládě, ani v okolních evropských zemích, natož v Bruselu, který je úrodným pařeništěm všech těchto nápadů.
Jak se díváte na zákaz prodeje aut se spalovacím motorem od roku 2035, který schválil Evropský parlament letos v červnu? Může být prosazovaná elektromobilita spásou, když ceny energií tak stoupají. Má to nějakou logiku?
Zákaz prodeje aut se spalovacím motorem je ohromným krokem zpět, kamsi do nepředstavitelné minulosti. Bude znamenat výrazné snížení životní úrovně normálních lidí, odstřihne je od relativně laciného druhu dopravy. Lidé si musí svým autem dojet k lékaři, nakupovat, do zaměstnání. Jak to budou dělat? Koupí si elektromobily? A kdo elektřinu do těchto vozů vyrobí? Elektromobilita se stane způsobem přepravy pro bohaté. A dojde k tomu vůbec? Vždyť už nyní slyšíme z Německa či Velké Británie, že velkorysou podporu elektromobility si tyto země již nemohou dovolit. Prostě je to celé postavené na hlavu. Zdravý rozum přestal být základním předpokladem a hybatelem normálního politického rozhodování. Politika „útoku“ na spalovací motory je obětí zrůdné ideologie environmentalismu, která ve své podstatě člověka nenávidí. A měli bychom si to hodně rychle uvědomit.
Rada EU a zástupci Evropského parlamentu se koncem roku 2022 shodli na reformě obchodu s emisními povolenkami. Zatímco evropští politici nad návrhem vyjádřili spokojenost, zástupci českého průmyslu ho kritizovali. Podle nich zvýší náklady, dál zdraží elektřinu a teplo a znevýhodní český průmysl, který je hodně energeticky, a tedy emisně náročný. Co si myslíte vy?
Zase, důsledek „boje za planetu proti člověku“. Celé obchodování s emisními povolenkami je gigantický „nápad“, jak z firem a lidí vytáhnout peníze. Je to prostě jiný druh zdanění. Je to způsob, jak zdražit energie, teplo, pohonné hmoty, nyní i bydlení. To, že se evropským politikům „reforma“ líbí, není překvapení. Emisní povolenky a podobné nesmysly jsou produkty jejich myšlení a důsledky vládnutí „z dálky“, tedy vládnutí voličem nekontrolovatelného. Samozřejmě podstatou reformy, o které se bavíme, je rozšíření působnosti emisních povolenek třeba na bydlení a budovy, ale podstatou je také další snižování jejich množství. Je-li něčeho méně a méně, bude to dražší a dražší. A kdo to zaplatí? Spotřebitel. A ještě něco si v této souvislosti připomínejme. Reformu obchodu s emisními povolenkami dotáhlo do konce „slavné“ české předsednictví. To tedy máme být na co hrdi!
Psali jsme:
Je hlavním důvodem vysokých cen energií Putin, či zelená politika EU?
Příčinou energetické krize válka na Ukrajině není, ta snad tuto krizi pomohla urychlit. Příčinou energetické – a já tvrdím i chtěné – krize je letitá „zelená“ bruselská politika, jejímž „dítětem“ je Green Deal. A proč tvrdím, že tato krize je chtěná? Protože má revolučně, s propagandistickým využitím války na Ukrajině, zlomit obecnou podvědomou nedůvěru k radikálním bruselským ideologiím. Je to krize, jejímž cíleným výsledkem má být nové uspořádání společnosti žijící v ideologických mantinelech environmentalismu, multikulturalismu a genderismu. Bude to společnost nesvobodná a cenzurovaná. A válka je, jako vždy v historii byla, ohromným urychlovačem takových změn.
Již brzy se budou konat prezidentské volby. Co si myslíte o jednotlivých kandidátech? Preferujete některého?
Chce se mi říci, že máme, co jsme chtěli. Ale někteří jsme přece jen přímou volbu prezidenta nechtěli, dokonce jsme proti takovému způsobu volby veřejně a velmi hlasitě protestovali. Ale protože ji tu máme, máme tu také „produkty“ tohoto volebního systému. Lidi zvláštní, lidi neostré, lidi nečitelné, lidi exhibující, lidi zpravidla bez jakékoliv politické zkušenosti, lidi podbízející se, lidi neinspirující, lidi vědomě a cíleně se hlásící k průměrnosti, lidi nudné a nezáživné – a při součtu toho všeho vlastně lidi pro budoucnost této země svým způsobem nebezpečné. Ne, žádného kandidáta mezi nimi já nemám.
Dosahuje někdo ze současných kandidátů, z nichž se jeden stane prezidentem, úrovně bývalých tří českých prezidentů, kteří ač byli samozřejmě rozdílní, každý z nich byl výraznou politickou osobností?
V žádném případě!
Ve svých glosách se často vyjadřujete k našemu školství, a to kriticky. Co vám na něm nejvíce vadí?
Na straně jedné si samozřejmě uvědomuji, že pokrok – vědecký i technologický – nelze zastavit, na straně druhé jsem přesvědčen, že právě z těchto pokroků nemáme dělat ve vzdělání svaté nedotknutelné krávy. Náš vzdělávací systém si za těch třicet let od roku 1989 spletl správnou liberalizaci vzdělání – ve smyslu zbavení se doktrinářství a ideologie, s bezbřehou nezodpovědností, vědomým rozpadem řádu, cíleným opuštění organizační struktury a metodické důslednosti. Nechali jsme si namluvit, že znalosti již nejsou třeba, že stačí umět vyhledávat informace. Ale rozdíl mezi znalostí a informací je nekonečně velký! Chaos v základním, středním a vysokém školství, a příkladů tohoto chaosu jsou tisíce, je již pouze důsledkem toho všeho. A této zemi se to vymstí. Nepoznáme to hned, vzdělávací systém je robustní a důsledky neuvážených zásahů do systému poznáte až za pěkných pár let. A v Čechách na dobré cestě nejsme a už je to vidět. Kvalita vzdělání se propadá. Bohužel. Aby mi na přednášce vysokoškolský student neuměl zařadit, do jakého století patřili Hitler a Stalin, aby nevěděl, co byla Mnichovská dohoda, aby mu nic neříkalo jméno Milan Kundera – no, hlavně že ví, kdy je Den Evropy…
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
Putin z Putimi
