Bývalý předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa při jednání sněmovního podvýboru pro justici ke kauze možného ovlivňování soudců Hradem uvedl, že mu Miloš Zeman opakovaně naznačoval, že by mohla přijít odměna v podobě jmenování předsedou Ústavního soudu. Co tomu říkáte, je to problém?

Těžko se můžu vyjadřovat ke schůzce, na které jsem nebyl, ale myslím, že to znovu ukazuje na důležitější problém, který má náš justiční systém. V České republice se na procesu jmenování soudců podílí výhradně exekutiva. Ministr spravedlnosti navrhuje jmenování soudce vládě, která ho schvaluje, a do funkce pak soudce jmenuje prezident. V České republice tak existuje stav, kdy je exekutiva zároveň procesní stranou, a současně spravuje justici, čímž má možnost justici přímo či nepřímo kontrolovat a ovlivňovat. Z hlediska principu dělby je to stav neudržitelný. Není totiž možné, aby existovala nezávislá justice a moc výkonná přitom rozhodovala, kdo se stane soudcem nebo kdo bude jmenován předsedou soudu.

Sám Baxa řekl, že za přímý nátlak by Zemanovo jednání neoznačil, jisté náznaky „výměnného obchodu“ však v celé věci spatřuje. Pokud k tomu došlo, je taková věc důstojná prezidenta republiky?

Navrhovat výměnný obchod ve smyslu rozhodnutí za funkci samozřejmě správné není. Nevidím ale nic špatného na tom, aby se scházeli účastníci řízení a soudci mimo soudní síň. Naše procesní právo je velmi formalistické. Koncept soudcovské nezávislosti se vztahuje k oddělení justice od jiných složek státní moci tak, aby nebyla vystavena vlivu zejména exekutivy na své rozhodování. Není ale správná představa, že nestrannosti bude nejlépe dosaženo izolací od osob, které jsou nebo se potenciálně mohou stát účastníky nebo zástupci sporu, který bude soudce rozhodovat.