V listopadu vykázala míra inflace meziroční růst 3,1 procenta. Jde o nejvýraznější tempo růstu spotřebitelských cen od října roku 2012, tedy za posledních více než sedm let. Proč inflace tak nečekaně zrychlila, že dokonce překonala horní mez tolerančního pásma inflačního cílování České národní banky? Máme se obávat dalšího zdražování?
Technicky vzato, na meziroční zvyšování cenové hladiny měly v listopadu největší vliv ceny v oddíle bydlení, kde se například ceny nájemného z bytu zvýšily o 3,8 procenta, elektřina podražila o 11,5 procenta. Další v pořadí vlivu byly ceny v oddíle potraviny a nealkoholické nápoje, kde vzrostly ceny masa o 7,8 procenta, jogurtů o 5,7 procenta a brambor o 23,5 procenta. Narostly také ceny stravovacích a ubytovacích služeb. To je ovšem takové technicistní vysvětlení. Teď jde o to, jak tomu rozumět.
Můžeme si to přeložit tak, že důvody jsou ze dvou oblastí. Za prvé inflaci nahoru tlačí poměrně náhodné faktory, které jsou dost neovlivnitelné hospodářskou politikou. Za druhé se do toho dost promítla politika České národní banky. Její dlouhodobě nízké úrokové sazby, v minulosti ještě doplněné intervencemi, vedly k tomu, že mnoho lidí preferovalo celkem logicky investici do realit nad jakoukoliv jinou formou spoření. Tím cena realit prudce vzrostla. A nájem je jen určitým procentem z ceny nemovitosti. Tak proto musela vzrůst i spotřebitelská inflace, která v sobě nájmy zahrnuje.
Vítáte vítězství Borise Johnsona v britských volbách ?Anketa
A pokud jde o další zdražování, je fakt, že nájmy asi ještě porostou. Ale současně by tempo inflace v příštím roce mělo pomalu, ale jistě brzdit směrem ke dvouprocentnímu cíli centrální banky. Zkrátka slabost růstu německé ekonomiky může česká ekonomika krátkodobě ignorovat, ale dlouho se nemůžeme tvářit, že se nic neděje.
Na zajímavou okolnost upozornil na setkání lídrů průmyslu a exportu viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Radek Špicar. Podle něj tím, že Evropskou unii opouští Velká Británie, kde se platí librou, hrozí, že o budoucnosti EU budou více než dosud rozhodovat země z eurozóny na úkor těch, které eurem ještě neplatí. „Máme strach, že bychom se jednoho dne mohli dočkat situace, kdy země mimo eurozónu nebudou schopné ovlivňovat to, jak Evropská unie funguje, a hlavně jak bude vypadat její budoucí podoba. Proto budeme tlačit na přijetí eura více než kdy v minulosti,“ uvedl. Co si myslíte o tomto jeho argumentu ve prospěch přijetí eura?
Ovlivňovat dění v Evropské unii moc nejsme schopni už teď… to je opravdu scestný argument. Proč, když na nás málokdo bere ohledy v EU, měl by na nás brát ohledy v eurozóně, která je svázaná ještě mnohem pevnějšími pravidly? Víte, to je asi takové jako říct: „Ti dnešní kuřáci jsou bezohlední, nedbají na můj názor, když chci, aby nekouřili, tak se raději taky stanu kuřákem, třeba mě pak budou víc poslouchat.“ Hloupá úvaha, že? Úplně stejná logika jako ta o euru. Euro je pro nás ekonomicky nevýhodné. Poškodilo by nás.
Evropská komise představila základní podobu plánu přechodu členských zemí na bezuhlíkovou ekonomiku do roku 2050. Radikální přechod mají podle komise zaplatit především soukromé podniky, finanční sektor a občané prostřednictvím nových daní. Jedním z těch, kdo Zelené dohodě pro Evropu netleskal, byl europoslanec Alexandr Vondra, podle něhož budou naše životy dražší a mnohem méně svobodné, pokud se naplní některé části plánu. Vidí ti, kteří v zájmu planety a ochrany životního prostředí tuto dohodu „upekli“, dál?
Ne, ekologičtí alarmisté nevidí dál, pouze tímto tlakem na bezuhlíkovou ekonomiku chlácholí svou obsesi uhlíkem. Bude to extrémně drahé, značně to sníží naši svobodu, a bude to naprosto zbytečné. Takové zbytečné sebepoškozování, které nepomůže ničemu, jenom ublíží obyvatelům. Ostatně Evropa vážně není tím hříšníkem, který by něco měl řešit. Ti hříšníci, kteří poškozují životní prostředí, jsou úplně v jiných končinách světa.
Psali jsme:
Ve vládním dokumentu „Ochrana klimatu“ se dočítáme, že Evropská komise podle české vlády předpokládá, že náklady dosažení uhlíkové neutrality v ČR budou až dvojnásobné ve srovnání se starými členskými státy EU, a odhaduje je až na stovky miliard korun ročně po dobu minimálně dvaceti let. V průměru tak každý občan Česka včetně nemluvňat a penzistů dá na uhlíkovou neutralitu ze svého v dnešních cenách každoročně po dobu příštích dvaceti let zhruba 63 a půl tisíce korun. Co s vámi takové informace dělají a musíme to přijmout jako neodvratitelný krok?
Jak říkám: je to poškozování naší životní úrovně pro nic za nic! Nikde jsem neviděla důkaz, že je to právě člověk, kdo ovlivňuje klima. Nikde jsem neviděla důkaz, že je to právě CO2, co ho ovlivňuje. Viděla jsem důkaz, že to není Evropa, kdo klima ovlivňuje – stačí se zajet podívat do Asie nebo Afriky. A je zjevné, že je to chudoba, co má na životní prostředí nejzhoubnější vliv. Je to naprosto zvrácená obsese, chtít se propadnout do chudoby. A samozřejmě že to nemusíme přijmout jako neodvratitelný krok. Jenomže k tomu potřebujeme silnou a sebevědomou politickou reprezentaci, která bude mít sílu se tomu postavit a jednat tak, jak jedná suverénní země. Bohužel naše politická reprezentace je aktuálně velmi závislá na dotacích z Evropské unie, a tak nevím, nevím, zda bude ochotna vzdorovat…
Ve druhé otázce jsme zmiňovali odchod Britů z Evropské unie. Jakou zprávou jsou pro Českou republiku výsledky čtvrtečních voleb ve Spojeném království, drtivý úspěch Konzervativní strany a přiblížení brexitu?
Víte, já myslím, že samotný odchod Britů nás zasáhne spíš jen ekonomicky než vysloveně politicky – bohužel Evropská unie se nechce s Brity dohodnout, takže si budeme hrát jak malí kluci na vojáčky a napaříme si cla – ale pro nás je v tom přesto ukryto jedno hluboké moudro: posuzováno podle křiku v předešlém britském parlamentu, podle křiku na ulicích, v médiích i podle suverenity extrémně levicového Corbyna to v Británii zdánlivě vypadalo, že síly mezi progresivistickými, levicovými liberály na jedné straně a konzervativci na straně druhé jsou div ne vyrovnané. A teď... najednou se ukazuje, že konzervativci mají drtivou většinu a brexit bude. A jak ve svých knihách píšu: je dobré si uvědomit, že progresivní levice jsou ti, kdo boří, tedy ti, kdo útočí. Tedy ti, kdo jsou z podstaty věci vždy víc slyšet. Mlčící většina necítí nikdy tolik důvodů ozývat se. Její relativní neviditelnost však nikterak neznamená, že by nebyla většinou. To je dobré mít na paměti třeba i při pročítání internetových diskusí.
Ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová dumá, jak pomoci klientům zkrachovalého stavebního projektu H-System, a jednou z variant prý je, že by stát dal určité záruky za družstevní bydlení. To by upravovalo nařízení vlády, které by se ale muselo týkat všech klientů, kteří se takto v minulosti dostali do problémů. Měl by stát podat v takových případech pomocnou ruku, i když by to znamenalo zásah do státního rozpočtu? U článku na iDNES.cz k tomu byla anketní otázka, zda by se měl stát zaručovat za klienty zkrachovalého H-Systemu. O čem vypovídá, že jen zhruba každý osmý hlasující by s něčím takovým souhlasil?
V tomto případě se jedná o komplikovanou kauzu z toho důvodu, že se v ní snoubí na jedné straně soucit vůči postiženým klientům H-systému, na druhé straně ale jejich vlastní protiprávní jednání. Když jsem si před už delší dobou dělala vlastní analýzu problému, vyplynulo z něj, že jistá část klientů H-systému – ta, která nyní je předmětem sporů a má přijít o bydlení – svévolně a protiprávně, v podstatě squattersky obsadila část majetku na úkor jiných klientů H-systému, kteří se po krachu firmy podřídili situaci a konkurznímu správci. Nejsem advokát čili asi nepoužívám dokonalé právní termíny, popisuji ale věc ekonomickou logikou.
Fotogalerie: - Daj-li medaili
Jenomže ve výsledku byli mediálně zviditelněni právě ti klienti H-systému, kteří sami překročili zákon, a vůči nim směřoval soucit veřejnosti. Kdyby stát pomohl výslovně pouze jim, jiná část klientů H-systému by tím byla poškozena podruhé, tedy to možné není. Nelze s někým zacházet takto selektivně. Nevím, jak konkrétně vámi zmiňovaná anketní otázka byla formulována, ale umím si představit, že v tomto dosti komplikovaném právním sporu, v němž nemají jasno ani někteří právníci, je dost lidí zmateno. Za mne říkám, že by bylo nespravedlivé vůči lidem ctícím zákon nějak odškodňovat pouze jednu skupinu klientů H-systému.
Psali jsme:
S androidkou v posteli
Autoři: Markéta Šichtařová & Vladimír Pikora
Kniha nekorektně pojmenovává stav dnešní společnosti: od toho, jak nás politici zadlužují, přes cenzuru na sociálních sítích, zneužití médií, manipulovatelnost davu nebo vlnu aktivismu – a docházejí k optimistickému rozuzlení! Nečekejte však žádný suchý, odborný text pro vědátory – kniha je psána s takovým nadhledem, že ji zhltnete jedním dechem, a ještě se u toho zasmějete.
– OBJEDNAT za zvýhodněnou cenu ZDE.
|
autor: Jiří Hroník
