Na konferenci „Máme se bát islámu?“ v Poslanecké sněmovně vystoupila s velmi kontroverzním projevem advokátka Klára Samková. Islám je podle ní stejný, jako byl nacismus, fašismus, komunismus. „Je takovým přesto, že se skrývá za náboženství, ačkoliv ve skutečnosti je především státní zločinnou a zločineckou ideologií a nereformovatelným systémem vládnutí.“ Předpokládám, že někdy v této chvíli opustili sál turecký velvyslanec s kolegy z ostatních muslimských zemí. Co k tomu říci? Je skutečně islám spíše ideologií než náboženstvím?
Zrovna tento výrok ukazuje problém vystoupení paní doktorky Samkové i celé řady tak zvaných odborníků na islám, protože mate pojmy. Islám je samozřejmě ideologií jako jí je křesťanství, buddhismus a tak dále. Je to nějaký systém idejí, což je ideologie. Mluvit o tom, že náboženství není ideologie, je nesmysl. Když máte nějaký systém představ, které říkají – ve světě to funguje tak a tak, měli bychom dělat to a to, tak se bavíme o ideologii. V obecném diskurzu je ideologie vnímána jako něco negativního, matoucího, dogmatického. Něco, co vás zavádí tam, kam nemá. Tak to samozřejmě není.
Zároveň se, podobně jako mnozí další, snaží paní Samková „vsugerovat“, že existuje jeden univerzální, hezky a snadno uchopitelný islám a ten je ze své podstaty špatný. Jenže nic takového neexistuje. Neexistuje jeden, stejně jako neexistuje jedno křesťanství. Je v něm celá řada proudů, interpretací. Ze strany současných islamofobů je to taková diskuzivní hra – ukázat, že nějaký systém je problematický tím, že ho propojíme s nějakým pojmem, kterému vlastně pořádně ani nerozumíme a do jisté míry ho zneužijeme. Nicméně nejde jen o tuto pasáž. Celý ten projev paní doktorky Samkové svědčí o naprosté nekompetenci a neznalosti té věci. Její výroky jsou některé úplně nesmyslné, jiné zavádějící a další až úplně na hraně až v rozporu se zákonem.
Anketa
Bude to rok od začátku uprchlické krize. Jaký je váš postoj?
hlasovalo: 20453 lidí
Islám podle ní nesdílí evropskou osvícenskou představu společenského pokroku ležícího v budoucnosti. „Pro islám už dobře bylo – v dobách proroka Muhammada,"“uvádí a o chvíli později říká: „Deprese, zánik, nevíra v člověka a jeho individuální nenahraditelnou hodnotu, nevíra v důstojnost každého lidského tvora bez ohledu na jeho charakteristiky jako je náboženství, sociální status, pohlaví a národnost, to je to, co charakterizuje islám.“ Jak hodnotíte její výklad islámu? V podstatě tvrdí, že islám ustrnul v minulosti...
Najdeme určitě nějaké proudy v islámu, o kterých můžeme tvrdit, že ustrnuly v minulosti. Ale i tady bych byl opatrný. Týká se to zejména konzervativnějších a k fundamentalismu tíhnoucích proudů. Je třeba ale říci, že stejně tak bychom mohli vnímat celou řadu křesťanských proudů, včetně těch mainstramových. Idealizace minulosti je přirozenou vlastností všech náboženství, a ve své podstatě i celé lidské kultury. Všechny náboženské systémy se dívají do minulosti s úctou a posvátnou nostalgií, protože je tam období jejich vzniku, období působení jejich zakladatele. Další neznalost doktorky Samkové spočívá v tom, že samozřejmě islám stejně jako celá řada dalších náboženství má vizi do budoucnosti. Nejde a nemůže jít o žádnou sekulární vizi, ale tu přeci nemá ani křesťanství, ani buddhismus, ani žádné jiné náboženství.
Dalším příkladem nekompetentnosti paní Samkové, třeba říci velmi rozšířeným mezi diletantskými islamofoby, je následující výrok: „[…] deprese, zánik, nevíra v člověka a jeho individuální nenahraditelnou hodnotu“ – to jsou nesmysly. Velmi důležitou součástí od počátku, kdy se začala formovat islámská teologie, je prvek idžtihád. Což je něco, co křesťanská teologie ani nezná. Znamená individuální výklad, interpretaci. Každý má právo ze zdrojů, které jsou – ať je to Sunna nebo Korán – provádět interpretaci islámu a jeho aktualizace do konkrétních životních situací. To samozřejmě neznamená nějakou interpretační anarchii, protože musí respektovat jistá pravidla, ale ta je třeba respektovat i v současné vědě. To jaksi mnoha lidem uniká, a tak bez nich plácají o celé řadě věcí nesmysly a tváří se jako odborníci. Ignorace prostě není názor.
Těch nesmyslů stran islámu je v jejím projevu celá řada. Skoro se mi chce říct, že tam nic jiného není. Co mne ale rozesmálo nejvíce, byl její „zásadní objev“, že „islám nesdílí evropskou osvícenskou představu“. Nechám-li stranou, že mnoho křesťanských proudů také ne a v některých „osvícenských“ návrzích (a není jich málo) se s ním jasně a jednoznačně rozcházejí i hlavní křesťanské církve, pak by mne zajímalo, co si vlastně pod pojmem osvícenství paní Samková představuje. Obávám se, že to pro ni není nic jiného než jen další prázdná nálepka. Osvícenství má také řadu podob a jaké má paní Samková na mysli netuším. To Jeana Jacquese Rousseua, nebo osvícenství reprezentované anglickými mysliteli? Tam jsou totiž podstatné rozdíly. Třeba Rousseauovo osvícenství idealizuje minulost. Říká, že zásadní problém je, že lidé si vytvořili nějaké soukromé vlastnictví a od té doby to jde se společností z kopce. To je také osvícenství. Ať si tedy udělá doktorka Samková pořádek v pojmech a pak se vyjadřuje k věcem.
Klára Samková možná hází všechny muslimy do jednoho pytle. Nedávno jsem sledoval v televizi dokument o Jeruzalémě a tam byli mimo jiné modlící se ortodoxní Židé. Ti také žijí zcela jinak než ostatní Židé a mají výklad judaismu zcela jiný...
Samozřejmě. I v křesťanství najdete značně konzervativní skupiny, které idealizují minulost. V mnoha ohledech se vymezují třeba k tradicím evropského osvícenství. Velkým tématem v amerických studiích je takzvaná kulturní válka. Což není válka mezi křesťany a muslimy. Ale válka samozřejmě v uvozovkách, jinak řečeno ideový střet, mezi progresivisty – sekulárními liberály – a náboženskými konzervativci. A ten je napříč. Mezi těmi náboženskými konzervativci najdete reprezentanty katolicismu, protestantismu, ale i ortodoxního judaismu. Velmi bych varoval před tím, aby se věci zjednodušovaly způsobem, že se řekne - islám je celý špatný, ale u těch ostatních jsou někteří dobří a někteří špatní.
Jedním z mnoha příkladů manipulativního a selektivního uvažování, s jehož pomocí se lidé jako paní Samková snaží zkompromitovat islám jako takový, je třeba věta: „Z tohoto scestného pojetí plyne i islámem prostupující idea ztotožnění Hmoty se Zlem.“ Nevím, jak na to přišla. Naprostý nesmysl. Pokud je některé z abrahámovských náboženství nějak výrazně spojené s tělesností, tak je to islám. Vztah těla a duše, jak je tradičně chápán v křesťanství, naopak vnímá tělo jako něco špatného. Od toho se odvíjí tradičně odtažitý vztah křesťanství k tělesnosti, včetně sexuality. Podívejte se na viktoriánskou morálku, která je jedním z projevů tohoto chápání. V islámu takto striktní dualismus ducha a hmoty v podstatě nenajdete, stejně jako tam nenajdete zatracování tělesnosti Jsou tam samozřejmě jistá omezení, která se týkají například toho, jaká je sexualita dovolená a jaká zakázaná, což je ale i v jiných náboženských systémech, ale nikdy není vnímaná sama o sobě jako problém. Naopak.
Vrcholem její ignorance je pak věta: „Islám odmítl filozofii tak, jak ji známe my, tedy jako možnost racionálního a kritického nahlédnutí do skutečnosti.“ Možná by si měla přečíst aspoň nějaký základní úvod do dějin filozofie. Třeba by zjistila, že evropská filozofická tradice, středověkem počínaje, arabské filozofii vděčí za mnohé. Mimo jiné za to, že první překlady Aristotelových děl byly překlady do latiny nikoli z řečtiny, ale z arabštiny. Když si přečtete Tomáše Akvinského a jeho významná díla – když mluví o filozofovi s velkým F, míní Aristotela. Často zmiňuje i komentátora s velkým K – tím myslí arabského muslimského filozofa Ibn Rušda.
Pokud se podíváte na současnou vědu – matematiku, optiku, chemii a tak dále – za celou řadu věcí je evropská filozofická tradice vděčná islámské kultuře. Díky muslimům jsme převzali do našeho numerického systému nulu. Pojmy jako algoritmus, aritmetika, algebra a další – to jsou původně arabské pojmy, které se sem dostávají. Podívejte na rozvoj v dalších přírodních vědách – fyzice, medicíně. Nedovedu si představit velký rozvoj, který nastal na konci středověku a začátku novověku, kdyby tam nebyla nějaká vazba s arabským muslimským světem. Takhle by se dalo pokračovat dál.
Psali jsme:
Už bych opustil výroky Kláry Samkové, nikoliv však islám. Nejkonzervativnější jeho odnoží je wahhábismus, státní ideologie Saúdské Arábie. Země, která má díky ropě spoustu peněz a financuje šíření této formy islámu po celém světě včetně západní Evropy. Není tady hlavní problém? Není čas přehodnotit západní spojenectví (možná, že ze strategických důvodů výhodné) s touto zemí?
Tohle já říkám dlouhodobě. Západ se chová licoměrně. Taková bohužel reálná politika je, že si vybírá spojenectví s těmi, se kterými je z nějakého důvodu výhodné. A nejenom v případě Saúdské Arábie – u některých režimů přivíráme oči, u některých jsme hyperkritičtí.
Zároveň s tím dnes už řada zemí ví, že musí korigovat nebo regulovat vývoz některých forem radikálního islámu, mezi něž bezesporu wahhábismus patří. Tohle je na zodpovědnosti politiků. Dnes se se Spojenými státy vede debata o zveřejnění doposavad tajné zprávy o zapojení oficiálního saúdského režimu do teroristických útoků v roce 2001. Zatím se tato zpráva neobjevila, případně inkriminované části, které by toto podpořily. Takže je to na úrovni spekulací. Ale prostě je wahhábovský režim v mnoha ohledech nekompatibilní s představou, jak by měla fungovat moderní společnost. U nich celou řadu věcí tolerujeme, ale u jiných režimů máme pocit, že je to špatně.
Tady se nedá udělat jiné srovnání, než postoj Západu k íránskému režimu a postoj Západu k saúdskému režimu. Ale to je věc politiků. Dá se proti tomu bojovat, že se budou podporovat jiné aktivity či uskupení, které vytvářejí alternativu vůči wahhábismu. Ale to nikdo nikdy moc nedělal. Problémem wahhábismu je nejen to, že má spoustu peněz, ale má i poměrně propracovanou misijní strategii.
Dělá západní Evropa dost kroků v boji s islámskými radikály ve svých zemích? Neměli by výrazněji zakročit proti určitým konkrétním imámům, kteří šíří nenávist a vymývají mozky zvláště některým mladým mužům, kteří pak páchají teroristické činy či odcházejí bojovat za ISIS? (Protože jak je možné, že jich tam podle některých údajů odešlo ze zemí EU kolem 10 tisíc?) Nebo dokonce zavřít nějakou mešitu, kde dotyční působí, třeba v Belgii či Francii, což nevím, jestli se děje?
Děje se to. Každá země to má nastavené jinak. V řadě zemí musí být všichni náboženští představitelé oficiálně schváleni, chtějí-li veřejně působit. Problém je v tom, že dnes máte virtuální prostor, který není možné kontrolovat.
Jsem přesvědčen, že velká část lidí, kteří odešli na území ovládané Daeshem, nemusí mít kontakty na nějaké radikální mešity. K těm myšlenkám se ve velmi zjednodušené vulgarizované podobě dostávají jiným a často jednodušším způsobem. Je prokázáno, že část atentátníků ve Francii a Belgii byli drobní kriminálníci. A k těmto myšlenkám se dostali ve vězení. Což je velmi specifické prostředí a jsou zde lidé náchylní dělat nějaké změny ve svém životě. V ten moment ho radikálové mohou oslovit, protože mu dávají nějaký smysl. Tento týden vyšel zajímavý článek v uznávaném časopise Foreign Policy. Věnuje se tomu, proč mladé dívky z Evropy odcházejí na území ovládané Daeshem. Analýza je velmi zajímavá, opírá se o studie významných antropologů, psychologů, religionistů. Upozorňují na to, že tam odcházejí proto, že jsou v naší kultuře strašně zmatené. Hledají nějakou jinou alternativu. Pro ně je radikální islám formou protestu. Je to snaha nalézt někde smysl života.
Otázka je, do jaké míry je schopna západní kultura mladému člověku nějaký smysl života dát. Měli bychom se zamyslet nad tím, jak fungujeme. Jestli to, co se dnes odehrává, není selháním intelektuálních, politických, hospodářských elit. Jestli přespříliš nezdůrazňujeme některé aspekty, máme pocit, že bezbřehý liberalismus, naprostý individualismus, je ideální stav. Nějak si neuvědomujeme, že pro celou řadu lidí to tak není. Že by rádi preferovali nějakou jasnější vizi a nemají ji. Takže se velmi často chytají extrému. Tady vidím velký problém do budoucna. Dnes je ten extrém ztělesněn islámem. Ale mohl být ztělesněn čímkoliv jiným. Nějakým radikálním nacionalismem, fašismem, nebo radikálním křesťanstvím. To se všechno ještě může stát.
Nečinnost či přílišná laxnost může způsobit také to, že se bude výrazněji radikalizovat politická scéna v západní Evropě – viz příklad z doposud velice tolerantního Švédska, kde vede údajně předvolební průzkumy nacionalistická strana Švédští demokraté, což by ještě před časem bylo něco neuvěřitelného...
To tak je. Radikalizaci vidíme v podstatě všude. Zklamání z etablovaných elit, frustrace, zároveň zmatení je vidět od LA až po Varšavu. Stačí se podívat na americké primárky. Jak je možné, že v Americe se dostane do popředí populista jako je Donald Trump. Evidentně musí mít nějakou podporu. V rámci Demokratické strany je tu Bernie Sanders. Jakkoliv mi může být v mnoha ohledech sympatický, i on reprezentuje jakousi antisystémovost. V Evropě by byl trochu více nalevo stojící sociální demokrat, z pohledu USA je radikální. Má úspěch hlavně mezi mladými lidmi, pro které reprezentuje antisystémovost. Když budu pokračovat do Varšavy, tak tam vloni na podzim výrazně vyhrála strana Právo a spravedlnost. Když se podíváme, co se dnes v Polsku děje včetně toho, jak výrazně preferují roli katolické církve, i tam jsou podobné věci vidět.
Antisystémové strany se v Evropě objevovat budou. Umí mobilizovat nespokojené, které ale jediné, co spojuje, je nespokojenost. Jádro těch Švédských demokratů jsou nacionalisté. To ale neznamená, že všichni její voliči jsou takoví. Volí je proto, že symbolizují antisystémovost. Což známe i z mnoha úrovní.
Napadlo mě při vašich slovech jméno pana Kotleby a jeho strany na Slovensku, kdy část jejich voličů asi ani netuší něco o jejich programu či záměrech, ale jde jim o ten protest...
Samozřejmě. Byla by velká chyba, kterou někteří politici dělají, když se pohoršují, kolik je ve společnosti fašistů. Není. Kdyby náhodou Kotleba vyhrál a začal měnit společnost, věřím tomu, že významná část lidí to bude konformně respektovat. Ale to neznamená, že jsou to fašisti z přesvědčení. Jsou frustrovaní a bojí se. Aby přestali být frustrovaní, musí dostat nějakou smysluplnou alternativu. Jsou to lidé, kteří jsou výrazně zmatení pluralismem.
Pluralismus nám klade celou řadu nároků. Není to tak, že si můžete dělat, co chcete. Ale vybíráte si. A za ten výběr nesete odpovědnost. Musíte mít nějaké kompetence, abyste si adekvátně vybral. To jsou poměrně náročné věci. Celá řada lidí je v tomhle prostředí ztracená. Například když jdu nakupovat do supermarketu třeba džus, tak tam máte na padesáti metrech v regálech stovky druhů džusu a na jakém základě si ho budete vybírat? Celé řadě lidí by vyhovovalo, kdyby tam byly džusy jen dva. Pro spoustu lidí je výběr z velkého množství variant jen zdánlivou svobodou. To se bavíme o hloupostech jako je džus, ale... –
Ale když se máte orientovat v životních hodnotách, idejích, preferencích – to je náročná věc. Pokud to je vše v pořádku, pak tímto složitým a často velmi nesrozumitelným světem nějak proplujete. Stačí ale nějaké výraznější zaškobrtnutí a je problém. Přijde ekonomická krize a už nemám jistotu ani té plné ledničky. Když se do toho začne vtírat pocit, že nás někdo chce ohrozit, což je i případ současné české společnosti, pak obavy a frustrace narostou do takové míry, že není možné je ignorovat, ale naplno vyhřeznou na povrch. Jedním z důsledků je pak hledání viníka či viníků tohoto stavu. Nejde přitom o skutečné viníky, ale spíše o „obětní beránky“. Dříve jimi byli malomocní, židé, duševně nemocní apod., zkrátka všichni, kteří byli „jiní“. Dnes jsou jimi imigranti a muslimové a je úplně jedno, že naprostá většina současných Čechů nikdy neviděla živého imigranta nebo muslima jinde než v televizi. Toho se pak právě chytají různá antisystémová hnutí a na ně se nabalující populisté a konjunkturalisté. Nemusí přitom jít jen o politiky v úzkém slova smyslu, jak dokazuje projev pana Vodičky v Terezíně. Jsem rád, že na něj rabín Sidon zareagoval tak, jak zareagoval. On totiž reprezentuje skupinu, která dobře ví, co to znamená být obětním beránkem a kam to může vést.
Když se ještě jednou vrátím k poslednímu vystoupení paní Samkové a přečtu si jeho závěr, pak mám pocit, že čtu Mein Kampf. Odstavec – „V každém případě však důsledkem násilných činů vyvolaných muslimy, a války, která z toho vzejde, bude naprostá záhuba islámské ideologie. V islám bude věřit pár degenerovaných jedinců zahalených v poušti, ve které bude do nekonečných bažin marně vytékat nepotřebná a nežádaná ropa. Pár jedinců, kteří budou skřehotavými hlasy vzpomínat na dávná světla v ulicích Damašku a krásy Mekky, po které nezbude nic, než díra do pekla. Těchto pár bezejmenných jedinců bude zbytkem lidstva zavrženo jako odpad.“ – To je neuvěřitelné.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
