Pane Žitný, debatu o našich prezidentských volbách ovládla minulost dvou kandidátů: Andrej Babiš a Petr Pavel. Druhý jmenovaný byl od roku 89 frekventantem kurzu Zpravodajské správy GŠ ČSLA. On sám tvrdí, že šlo jen o doplněk jeho kariéry výsadkáře. Jak to posuzovat?
Skutečnost, že ve volební kampani jsou dva ze tří favoritů kandidáti s vazbami na někdejší komunistické struktury, jeden v armádě a druhý v zahraničním obchodu, zní fakticky jako zpráva o stavu země. Minulost z období před listopadem 1989, jak vidět, je stále zde, má se čile k světu, činí si nároky na řízení státu, cítí se být dostatečně kvalifikovaná pro tuto roli a značná část voličů jim dává k tomu mandát. To nelze nevidět. Tři dekády nestačí na zásadní výměnu generací, každý volič se při svém rozhodování někam dívá, jeden víc dozadu do minulosti, jiný méně, to podle věku a zkušeností. A zkušenost, jak víme, je nepřenosná. Navíc každý má tendenci neotvírat skříň s kostlivci, kteří se mu v ní za dlouhá léta nashromáždili. A když už mu ji někdo otevře, je snaha tyto přízraky skrýt pochopitelná.
Jenže je zde jeden moment. V roce 1988, kdy měl onen kurz probíhat, bylo každému gramotnému obyvateli Československa a mladému důstojníkovi armády patrně rovněž jasné, že starý režim končí a že jeho pád je otázkou krátkého času. Snižování napětí mezi USA a SSSR v otázkách jaderných zbraní i lidských práv, počínaje summitem Reagan - Gorbačov v Reykjavíku v říjnu 1986 a hned poté návštěvou Gorbačova v Československu v dubnu 1987, nemohl inteligentní mladý voják nevidět a nepřemýšlet nad vlastní budoucností ve vztahu k dynamice tehdejších událostí. Snad to bral jen jako řemeslo, jež je tam i zde stejné a ideologie je harampádí, které profesionál zahodí při první příležitosti? Snad ano, dobové ptydepe komunistického systému nám žádnou odpověď k tomu nenabízí.
Generál se hájí, že coby NGŠ AČR a později předseda Vojenského výboru NATO byl prověřován. Historik Petr Blažek však uvádí, že Pavel byl prověřován českým NBÚ pod vedením Tomáše Kadlece, který je toho času ve vězení. Je Pavlova argumentace validní?
V prostředí utajovaných skutečností, jež souvisejí s bezpečností státu, je zapovězeno pokoušet se nahlížet pod tuto pokličku zvenčí. Argument, že generál Pavel získal bezpečnostní prověrku v době, kdy NBÚ řídil Tomáš Kadlec, jenž nyní sedí, nejen že není validní, nýbrž i zákeřně falešný a nebezpečně paušalizující. To by v tomto bolševickém duchu znamenalo, že všechny prověrky z té doby byly lživé. To je ale způsob myšlení jak ze staré doby.
Fotogalerie: - Vrábelovi věrní
Je férové vojákovi vyčítat, že začal kariéru za jiného režimu a jiného mezinárodního uspořádání? To bychom v roce 90 museli armádu rovnou rozpustit a dle slov gen. Pavla takové nápady zaznívaly.
Pro někoho může být představa hladkého přechodu z komunistické armády do nové bez ideologické zátěže nemyslitelná. Jenže změna režimu neznamená, že bezpečnostní složky budou rozpuštěny do posledního muže a bude se vše stavět od začátku na zelené louce. To nejde, každý stát má za povinnost plnit úkoly ochrany a obrany svého území i jeho obyvatel, a to bez ohledu na vládnoucí režim.
Průběžně plnit bez přestávky, žádá se dodat, a tyto úkoly jsou schopni plnit jen profesionálové, vycvičení právě k těmto úkolům. Žádný kouzelný proutek, jenž by je nahradil zbrusu novými nepopsanými kádry, neexistuje. Vojenství je soubor speciálních řemesel, která jsou univerzální v dané sféře a lze je uplatnit kdekoliv na světě. Jen bych k tomu dodal, že voják, byť ve výslužbě, je ve funkci prezidenta figura spíše typická pro nedemokratické režimy.
Psali jsme:
Pokud jde o Andreje Babiše a jeho evidence-neevidence coby agenta StB, soudní procesy probíhají u vás na Slovensku. Babiš hlásá, že třikrát vyhrál soud. Do prezidentských voleb se to už nevyřeší, čili co si má myslet český volič?
Ano, Andrej Babiš má tři rozsudky, od okresního soudu až po Nejvyšší soud SR, že byl veden v evidenci StB neoprávněně. Ústavní soud SR, na který se však obrátil po těch třech rozsudcích Ústav paměti národa s námitkou, že ústav nemůže být žalovanou stranou, neboť evidenci StB nevytvořil a je jen správcem, celou věc fakticky zauzlil. Jednak dal Ústavu paměti národa za pravdu, že nemůže být žalovanou stranou, čímž ale zpochybnil všechna rozhodnutí do té doby v podobných sporech. Dnes proto není jasné, kdo má být žalovanou stranou.
Navíc ústavní soud řekl, že bývalí příslušníci StB nemohou být spolehlivými svědky. Tak při psaní svazku byli spolehliví a dnes již ne? Soud přitom nezkoumal, zda někdo lhal nebo ne. Vyřkl to paušálně, čímž fakticky označil v duchu bývalého režimu jednu skupinu obyvatel za občany druhé kategorie. Tento nález ústavního soudu odporuje duchu právního státu a zavání politickou objednávkou.
Já jsem zpracoval analýzu svazku, jenž byl veden u StB na Andreje Babiše a u okresního soudu jsem podal k tomu výklad, že svazek neobsahuje důkazy svědčící o spolupráci, naopak, jsou v něm důkazy, že operativci StB si agenta vyfabulovali. Jistý příslušník StB si dokonce psal vyúčtování za pohoštění v restauraci v době, kdy Andrej Babiš prokazatelně byl již na dlouhodobém pracovním pobytu v zahraničí. To neznamená nic jiného, než že onen operativec ani netušil, kdo je Babiš, neboť kdyby se s ním stýkal, byl by věděl o jeho výjezdu a musel by to do svazku zaznamenat a svazek uložit do archivu. To ovšem neučinil. Mnoho mých přátel se na mne zlobí za ten posudek, jistý „novinář” lživě napsal, ze jsem to dělal za peníze, což jen vypovídá o jejich neschopnosti dívat se na daný případ bez ideologických předsudků a věcně hodnotit. To samé lze říct i o ideologicky motivované, nevěcné kritice na adresu generála Pavla.
Fotogalerie: - Podpora protestujících v Číně
Zcela na rovinu, co si na Slovensku myslí o Babišovi coby člověku, byznysmenovi a politikovi? A co vy konkrétně?
Průzkumy veřejného mínění na Slovensku se Babišem nezabývaly, není pro domácí prostředí důležitým politickým faktorem. Andrej Babiš udělal ale jednu velkou chybu. Než vstoupil do politiky, měl si nejprve vyčistit stůl. A když pak do politiky vstoupil, záznam v evidenci StB byl použit proti němu a tuto zátěž si nese dodnes. Ne každému se měří stejným metrem, ve slovenské vládě sedí jeden ministr, jenž byl evidován jako agent StB a nikomu to nepřekáží. Stačí, že nebyl komunistou.
Slovenskou stopu má i další favorit, profesorka Danuše Nerudová. O ní se říká, je „česká Čaputová”. Babiš si jí zatím nevšímá, ale příznivci gen. Pavla se jí smějí, že občas nepůsobí úplně bystře. Čili, máme chtít „českou Čaputovou”?
Slovenská zkušenost naznačuje, že paní Nerudová může být stejně úspěšná jako Zuzana Čaputová. Lze mluvit o podobném elektorátu, kterému nepřekáží nulová politická zkušenost, naopak ji považuje za přednost, neboť v politice se přece každý zašpiní, ne? Tak ať to jsou dámy s politickou tabula rasa. Přímá volba prezidenta ovšem nedává smysl, je-li role hlavy státu spíš reprezentativní než exekutivní. Přesto nezkušenost hlavy státu zejména v neklidné době může být značným nedostatkem a rizikem.
Fotogalerie: - Interpelace
Volby se konají v ovzduší války na Ukrajině. Zde v Čechách už původní „jakobínské” zaujetí ve smyslu „kdo každý den nefandí Ukrajině, je ruský agent” opadá a lidé řeší spíše životní náklady. Je to vývoj, který lze pochopit?
Někdy v období dělení Československa probíhala rozhlasová diskuze na téma „kdo je vítěz sametové revoluce”? Padala moudrá slova od sociologa, politologa i zkušeného novináře, leč všichni se pohybovali v zajetí svého, ještě čerstvým étosem revoluce poznačeného magického kruhu. Až jeden přítomný americký novinář řekl: „Vítězem se stal homo consumus.”
Dnes to vidíme zřetelně: životní náklady rapidně rostou a dosáhnou-li takové výše, že vyžene obyvatele masově po celé nejen České nebo Slovenské republice, ale po celé Evropě do ulic, nikoho z nich nebude zajímat, co se děje jinde, nebo co bylo a jak se žilo před listopadem 1989, budou hledat takové lídry, kteří jim budou minimálně slibovat, že jim vrátí to, co ztratili vinou nynějších politiků. Reálie těchto dnů na nás již hlasitě křičí, že neplujeme do klidných a bezpečných vod. A zkušený kormidelník nikde.
Na závěr možná širší dotaz: Co by naše dva národy měly dělat a co by neměly dělat pro svou vnější i vnitřní bezpečnost?
Selhává-li stát ve svých klíčových funkcích, kam patří vnější i vnitřní bezpečnost, dostupné potraviny, voda a energie, vynoří se různé svépomocné skupiny, které budou tyto funkce státu chtít suplovat. Nedělejme si ale iluze, že to budou nějaké dobročinné spolky.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jaroslav Polanský
Martin23
