Sdílená ekonomika přitahuje nejvíce mediální pozornosti bojem pražských taxikářů proti společnosti Uber. Ti hovoří o nelegálnosti takového způsobu přepravy a požadují, aby řidiči této společnosti měli stejné podmínky včetně povinných taxametrů a zkoušek. Z jakého pohledu na střet konkurenčních provozovatelů pohlížíte vy?

Je celkem logické z pohledu konvenčních taxikářů, že se jim nelíbí nová konkurence. Ostatně konvenční taxikáři se s nelibostí dívají na Uber všude po světě. Jenomže budou si muset zvyknout. Uber je přesně to, co přináší čtvrtá průmyslová revoluce nazývaná Průmysl 4.0. To, že se Uber uchytil, bylo totiž možné díky rozvoji internetu, který v podstatě stojí za rozvojem Průmyslu 4.0.

Taxikáři si dnes stěžují, že jim „řidiči Uberu berou práci tím, že jezdí bez povolení“. Jasně, to jednoho naštve. Všichni mají mít stejné podmínky. Klasičtí taxikáři jsou zjevně znevýhodnění. Jen mi není jasné, k čemu vlastně normální taxikáři potřebují povolení. Pro mě je celé povolení jen klasickým špatným zásahem státu tam, kde není třeba. Problém tedy není v Uberu, problém je v nesmyslné regulaci taxikářů.

Na druhou stranu není pravda, že by klasický taxík musel tuhle bitvu s technologií totálně prohrát. V jednom bude mít vždy výhodu proti aplikacím typu Uber. Když si totiž zavolám přes klasický dispečink taxi, volám si určitou dopředu známou kvalitu. Například jeden dispečink se specializuje na luxusní mercedesy, jeho řidiči jsou zkušení, vyježdění, mají zdravotní prohlídky, a hlavně jsou nadstandardně pojištění. Nepojedu tedy nějakou rozdrkocanou károu řízenou studentem.

Nakonec tak oba konkurenční taxíkářské systémy mohou žít v symbióze: Ten klasický i Uber. Tedy – zatím. To jen, než se masově rozšíří samořiditelná auta. Jenomže to potom bude konec i pro Uber minimálně v jeho dnešní podobě. Jedna technologie, ta uberovská, nejprve částečně zdecimuje klasickou taxislužbu, aby vzápětí jiná technologie zdecimovala Uber.