Co si slibujete od novely právě projednávaného zákona, který by měl určit poměr českých a zahraničních potravin na pultech českých obchodů?

V první řadě jde o potravinovou bezpečnost. Každý z nás si asi ještě dobře pamatuje, když vypukla pandemie a nikde nebyly roušky. Přišel obrovský zájem, a pokud by první dodávky nezajistila vláda, tak bychom tu neměli nic. Byl potřebný čas několik týdnů, abychom se „vzpamatovali“ a začali s výrobou a výzkumem doma. Dnes už jsme na tom mnohem lépe, ale začátky byly náročné.

V potravinách to však takto rychle nefunguje a můžeme být rádi, že my jsme se nesetkali s tím, co bylo například v jiných zemích, kde přišli ráno zákazníci do obchodů, ale regály byly prázdné, chybělo maso, mléko a mléčné výrobky, pečivo, těstoviny. Umíte si představit, že bychom doma neměli základní potraviny například dva či tři týdny nebo déle, jako to bylo v případě roušek a ochranných prostředků? Občané by si jen tak lehce nevyrobili chléb, máslo, mléko či maso. Takže v první řadě jde o zajištění dostatku kvalitních a zdravých potravin pro obyvatele České republiky.

Stále se mluví o uhlíkové stopě a znečišťování životního prostředí, to je druhý význam novely, tedy zkrácení uhlíkové stopy a snížení znečištění životního prostředí. Ti, kterým záleží na životním prostředí, by jako první měli „křičet“ za přijetí takového zákona, neboť pomůže naší přírodě. Jednak jde o vyváženost rostlinné a živočišné výroby, díky které dokážeme zabezpečit život v půdě, zajistit jímavost vody v půdě, život v půdě. No a pak jde o snížení znečištění způsobeného dopravou. Dnes do ČR přivážejí potraviny více než statisíce kamionů ročně a další vozí přes nás potraviny na Slovensko, do Maďarska, Rumunska či Bulharska a do jiných zemí, které v minulosti byly potravinově soběstačné, ale dnes jsou potravinově závislé, stejně jako my.