Ekonom: Je čas posvítit si na bohaté. Kupujte ornou půdu a lesy

29.04.2013 13:45

JINÝMA OČIMA Proč jsou ekonomické problémy nejvíc vidět paradoxně ve vyspělých zemích? Ekonom Petr Kaššák z Chomutovska se nemilosrdně a skepticky vyjadřuje k aktuálním hláškám o údajně přicházejícím oživení, kterými nám mažou med kolem úst mimo jiné čelní představitelé bank. V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz objasňuje, proč by bylo prospěšnější, kdyby vláda proti finanční krizi nedělala žádná opatření.

Ekonom: Je čas posvítit si na bohaté. Kupujte ornou půdu a lesy
Foto: VŠFS
Popisek: Petr Kaššák

Zcela konkrétně bez zbytečného slovního balastu vyjmenovává, co by se mělo udělat, a to bez toho, aby lidé museli řešit poplatky v nemocnici nebo zavádění školného. S mírnou ironií, ale zároveň zcela selským rozumem, interpretuje reformy ministra financí Kalouska. Před pár dny přednášel v centru Europe Direct pro Ústecký a Karlovarský kraj, kde se zabýval tématem alternativního pohledu na soudobé ekonomické problémy. 

Pro čtenáře, kteří nemohli být přítomni: V čem považujete svůj pohled za alternativní?

No tak podívejte se, dnes žijeme v době, kdy se vše odehrává v mantinelech neoliberalistické koncepce, která je pro rozvíjející se ekonomiku dobrá, ale ne už tak dobrá pro ekonomiku vyspělého tržního kapitalismu. Povšimněte si, že ekonomické problémy jsou nejpatrnější právě v zemích s vyspělou tržní ekonomikou. To není náhoda. Tyto země musí hledat alternativu, alternativní model, jak ekonomický, tak i politický a sociální.

Zkrátka společnost nemůže a očividně ani nechce fungovat v systému, který tu je nastolen. Alternativní se můj pohled stává tím, že otevřeně říkám, že je špatná koncepce: Povšimněte si, že rádoby nezávislí komentátoři - čelní představitelé bank - říkají, že už se vlastně nic neděje. Tři roky posloucháme něco o přicházejícím oživení a začátku růstu a já se ptám, kde je? A jen tak mimochodem dodávám informaci, že co se týče HDP, ještě nejsme ani na úrovni roku 2008.

Myslíte, že opravdová krize nás v České republice teprve čeká?

Nerad lidem říkám, že opravdová krize nás teprve čeká. Krize z roku 2008 byla jen malou předehrou. Krize může pominout jen v tom případě, že odstraníte její příčinu. Ani jednu z příčin se nepodařilo odstranit, a proto nemůže být řeč o konci krize.

Jaké jsou tedy podle vás příčiny krize?

V ekonomii není nic jednoduché. Budu stručný a vyjmenuji ty nejpodstatnější. Významný pokles výběru od korporací a vysokopříjmových skupin. Berme v potaz, že na začátku 20. století činil podíl vybraných daní od vysokopříjmových skupin spolu s korporacemi 75 procent, zatímco střední a nižší třída odváděla zbývajících 25 procent. Dnes na začátku 21. století je situace opačná a to je jeden z obrovských problémů. Středněpříjmové skupiny jsou zdaněny nad únosnou mez - proto i ten významný propad spotřeby českých domácností klidně srovnatelný s poklesem spotřeby v krizi zmítaném Řecku.

Pan Kalousek nám před volbami říkal, že si žijeme nad poměry, bohužel nám neřekl, kdo si žije nad poměry. Jestli zdravotní sestry, prodavačky, policisté, hasiči, učitelé, důchodci - asi myslel tyto skupiny, protože ony reprezentují ty, které jeho "reformy" postihly nejvíce. Nad poměry si asi nežijí rentiéři, a proto snad onen návrh na zrušení daně z dividend. Možná si nežijí nad poměry lidé se statisícovými příjmy, a proto ta rovná daň z příjmu fyzických osob, možná i proto se víceméně jen jim vyplatí důchodová reforma. Možná i proto ta nechuť k zavedení daně z luxusu, i když chápu její kritiky a částečně jim dávám za pravdu. Zkrátka ať si každý udělá obrázek o tom, pro koho ony reformy byly napsány.

A druhá příčina?

Druhou příčinu vidím ve finančním sektoru, který se zcela vymkl kontrole. Uvědomme si, že finanční sektor je část sektoru služeb - měl by tedy sloužit reálné ekonomice. Namísto toho vysává a parazituje na ní. Všechny ty daňové ráje, daňové optimalizace, MMF, ratingové agentury a celá tato velice spletitá síť činí jen jedno - odsává finanční prostředky z reálné ekonomiky a spekuluje s nimi. Banka pro mezinárodní platby uvádí, že objem derivátů  - spekulativní cenné papíry - dosahuje desetinásobku celosvětového HDP. Za tohoto stavu se nemůžeme divit vzrůstající frekvenci bublin a krizí.

A jen pro dokreslení uvádím výrok Pascala Lamyho ze světové obchodní organizace, který uvádí, že pouhá dvě procenta uskutečněných plateb jsou platby za reálné zboží či služby. Další příčiny mohu uvést jen velice stručně: například příjmová asymetrie, tedy neúměrné bohatnutí úzké skupiny nejmajetnějších a naproti tomu chudnutí všech ostatních, rozpad brettonwoodského systému a oslabení korelace mezi HDP a nezaměstnaností.   

Dělá naše vláda správné kroky nebo prostě vůbec něco pro to, aby se dopady na „obyčejný lid“ – tedy proti onomu chudnutí - zmírnily?

Máte-li termínem obyčejní lidé na mysli středně a nízkopříjmové skupiny obyvatelstva, pak se vší vážností říkám, že nedělala-li by vláda nic, udělala by pro tyto společenské skupiny víc! Stačí se podívat, jaký podíl ve spotřebním koši zaujímají náklady na potraviny. Ještě v roce 2007 byla výše DPH na potraviny 5 procent, dnes 15 procent. Nikdo matematicky kompetentní nemůže myslet vážně, že tato změna nepostihla právě středně a nízkopříjmové vrstvy, a to drasticky a v podstatě zbytečně. Pokud se někdo schovává za směrnice EU, připomínám, že EU má sníženou sazbu minimálně stanovenou na 5 procent a dokonce jsou vyjmenovány položky, u kterých se DPH vybírat nemusí vůbec.

Další rychle rostoucí položkou, u středně a nízkopříjmových skupin, jsou náklady na bydlení. Společně s rostoucí nezaměstnaností se stává čím dál pravděpodobnější, že dramaticky naroste počet lidí žijících na prahu chudoby. Kdo chce vědět více a nebaví ho číst hrubě zkreslené statistiky Ministerstva práce a sociálních věcí, doporučuji práce sociologa Jana Kellera.

Z řady důvodů, které zmiňujete, se hovoří o příklonu k ČSSD v dalších volbách…

Bohužel myslet si, že budoucí vláda ČSSD bude lepší, by bylo zbytečně optimistické. Jejich řešení spočívá v obnovení zahraničních pobídek. To znamená jedno: Krátkodobě klesne nezaměstnanost a tím i náklady na sociální výdaje. Ovšem tyto firmy na daních neodvedou ani halíř, protože po skončení daňových prázdnin přesunou výrobu do Bulharska či podobných ekonomik. Navíc ČSSD nedává českým firmám a živnostníkům OSVČ užitečné rady, jak mají konkurovat firmám, které neplatí daně, když oni daně platit musí. Vláda by si už konečně měla uvědomit, že je nutné nebát se vybírat daně i od korporací. To je základ.

Když už jsme se dotkli konkrétních politických subjektů, co říkáte na příklon části společnosti ke komunistům?

Upřímně se toho bojím. A to nejen komunistů. Je férové říct, že se bojím nejen extrémní levice, ale i pravice. Je naprosto přirozené, že v době krizí jsou občané ochotní přiklonit se k extrémistickým řešením, ale to je pochopitelně cesta do pekel. Jestliže pan Vandas z Dělnické strany říká, že problém ČR je vyplácení dávek v nezaměstnanosti, rád bych mu připomněl, že výdaje na podporu v nezaměstnanosti se pohybují okolo 10 miliard. Ve srovnání s ostatními výdaji rozpočtu kolem 1300 miliard je snad každému jasné, jaké demagogie se takoví lidé dopouštějí.

Co byste tedy řekl těm, kteří dnes – v reakci na současnou nespokojenost - vykřikují, že za komunistů bylo lépe? Má či nemá v nějakých intencích smysl uvažovat o návratu k politicko-ekonomické situaci před dvaceti lety?

Stručně řečeno – nemá, a ono to vzhledem ke změněné geopolitické situaci ani není možné.

Existuje tedy vůbec řešení pro současný stav v sociální, politické a ekonomické společnosti?

Jistěže existuje. To jen někteří omezení vládní představitelé tvrdí, že není jiné cesty než cesty fiskální restrikce. Povšimněte si, že se s krizí lépe vypořádaly státy jako Norsko, Švédsko nebo třeba i Rakousko. A co mají tyto země společné? Sociální stát. Sociální stát, který je financován všemi, nikoli jen střední třídou. Mají úplně odlišný daňový mix. Pojďme zvýšit majetkové daně, které jsou spravedlivě progresivní. Ten, kdo má 1+1, platí relativně málo, ten kdo má vilu s pěti koupelnami, musí sáhnout do kapsy nesrovnatelně hlouběji. Výsledkem je společnost, kde chtějí žít jak chudí, tak i bohatí.

Co by se mělo tedy konkrétně udělat?

Některé kroky jsem již nastínil. Začít vybírat daně od firem a od příslušníků horních 5 procent. Vrátit se do západní civilizace tím, že zavedeme progresivní zdanění příjmů. Zvýšit majetkové daně, zvýšit daň darovací a dědickou - opět progresivně a naopak snížit nebo dokonce zrušit daň na potraviny, stávající 21 % DPH neměnit. Už tyto změny by naplnily státní kasu a nebylo by nutné řešit standardy a poplatky v nemocnicích, plomby u zubařů, vysoké správní poplatky u soudů a úřadů, nebylo by zapotřebí zvyšovat spotřební daň na pohonné hmoty, krátit valorizaci penzí, zavádět školné a podobně. 

Druhým podstatným krokem je zabránění v odlivu kapitálu. Dobrým nástrojem k dosažení tohoto cíle je družstevní hospodaření, lokální měny a zvýšení počtu "samozaměstnaných". Dobré by bylo, kdyby Česká republika byla schopna utvořit větší investiční celky, abychom nebyli nuceni poslouchat nadiktované ceny, ale to je z říše snů, když jsme se prozíravě zbavili 75 % páteře české ekonomiky, nemluvě o finančním sektoru, který je téměř ze sta procent vlastněn zahraničními společnostmi.

Také jste názoru, že nám zcela chybí hospodářská politika. Je to tak?

Ať vám kdo chce, co chce, tvrdí, my žádnou hospodářskou politiku nemáme. Je tu jen jakási představa, že všechno "urveme" přes čistý export. Budeme exportovat do Německa a EU. Postavit politiku na tom, že budeme závislí na exportu do zemí, které se potýkají s krizí a kde klesá kupní síla, to je tedy opravdu geniální! Naproti tomu podvázat si vlastní spotřebu, když právě domácí spotřeba tvoří přes 50 procent HDP, to už ani nelze nazvat nekompetentností, jako spíš demencí. My jsme si zkrátka řekli, že se postavíme na jednu nohu, která navíc pokulhává, pak si bodneme do břicha dýku a očekáváme, že pokoříme světový rekord na 100 m. Třešničkou na dortu je fakt, že děkanem národohospodářské fakulty je pan Ševčík, který si myslí, že stát národohospodářskou politiku vlastně ani nepotřebuje a vše si trh vyřeší sám.

Sám asi ne, ale kdo tedy?

Nedělejme si hlavně iluzi, že to udělají politici sami od sebe. Musíme se zvednout a dát o sobě hlasitě vědět. Nikdo jiný než my to neudělá. Je to na mě, na vás, na nás všech.

Jsou tedy podle vás řešením ze společenské a ekonomické krize revoluce a odpor?

Nejsem zrovna revoluční typ, ale domnívám se, že vše k tomu neodvratně spěje. Doufejme, že se nevydáme extrémistickou cestou - to je vždy slepá ulička. Řešením je informovanost a k té právě nyní společně přispíváme. Musíme prolomit tu nesmyslnou informační bariéru, musíme se dostat na místa, z kterých je na nás vidět a hlavně slyšet.

Máme si pro jistotu vybrat peníze z bank jako na Kypru,  koupit nemovitost a zlatou cihličku, jak nám někdy média radí?

Oni mě za to nebudou mít rádi, ale přesto to řeknu. Ať vyndají hlavu z písku. Tím bychom mohli začít. Víte, snažím se šířit osvětu a docílit změny dříve, než bude pozdě. A víte jaká je reakce některých lidí? "Já vím, Petře, ale snad mi to ani neříkej, já to nechci vědět." To je něco tak nebezpečného - myslím tu hroznou apatii. Tato pasivita prostupuje celou společností a rozkládá ji. Demokracie potřebuje lidi aktivní. Myslím, že takoví letargičtí lidé si demokracii ani nezaslouží a bude-li jich většina, tak o ni dříve či později přijdeme my všichni. Chtěla-li byste investiční radu, tak investujte do orné půdy, trvalých travních porostů a lesů. Primární výroba bude důležitější, než je dnes. Co se peněžních prostředků týče, neměl bych u sebe větší hotovost, žádný ze spořicích účtů nepokryje ani inflaci, takže o nějakém zhodnocování úspor nemůže být ani řeč. 

Co ještě nejvíce lidi zajímá, pokud mají možnost se vás osobně či na některé z vašich přednášek zeptat? Z čeho mají obavy?

Na nedávné přednášce v Mostě se zajímali především o důchodovou reformu a jak to bude s jejich penzemi. Dále je pochopitelně zajímala jakási predikce ekonomického vývoje. Diskuze se rozpoutala kolem střídání velmocí, které je vyvoláno i krizí v USA a jejich nadměrnými výdaji na zbrojení, a nad hrozbami, které takovéto střídání nutně indukuje.

Ing. Petr Kaššák pochází z Jirkova na Chomutovsku, je absolventem střední průmyslové školy v Kadani. Studoval management a marketing a následně obor Řízení podniku a podnikové finance na Vysoké škole finanční a správní. V současné době působí jako pedagog a věnuje se osvětové
činnosti, zejména přednáškám na ekonomická témata.

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Lucie Bartoš

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Mináři, dostaň KSČM pryč z politiky! Zkušený aktivista má úkoly pro Milion chvilek

9:10 Mináři, dostaň KSČM pryč z politiky! Zkušený aktivista má úkoly pro Milion chvilek

30 LET OD LISTOPADU 89 „Ukončení ostudné přítomnosti KSČM v Parlamentu a změna volebního zákona, aby…