Stále poslouchám prohlášení, jak jsou všichni připraveni, vycvičeni, vyzbrojeni…
V současné době není prakticky žádná komunikace mezi bezpečnostními a silovými složkami, které mají, bez nadsázky, k dispozici technologie, jež jsou velmi zastaralé a v praxi naprosto nevyhovující.
Situace se zhoršuje každým rokem. My tady nejsme připraveni ani na jednoho člověka ozbrojeného nožem, který se rozhodne zabíjet náhodné oběti. Bohužel to je tak. Někdo, kdo má nůž nebo pistoli a rozhodne se, aby byl známý a viděli jej v televizi, a je rozhodnutý pro své scestné ideály i zemřít – i takoví lidé jsou a na to tady nejsme připraveni.
To, že mladí lidé nejsou vojensky zdatní a připravení, je smutné. Když vidím mladé lidi v Izraeli a tady, tak tam vidím v jejich očích sebevědomí a odhodlání. Všichni, kdo jdou do armády, tak třeba začínají jako děti, ale během služby vyspějí v mladé, sebevědomé a samostatné dospělé muže a ženy, kteří se umějí postarat nejen o sebe, ale i o svou rodinu a své blízké. A to tady velmi chybí. Aby mládež odložila počítač a mobil a dostala lekci života, aby se mohla stát přínosem společnosti. Musí pochopit, že existuje hierarchie, autorita, že musí poslouchat a věnovat se tělesné i duševní přípravě.
Fotogalerie: - Mnichov se vrací
Není paradox, že hovoříme o několika sirotcích, kteří už vlastně nejsou ani děti? Nejde o zástupný problém?
Nezlobte se, já vůbec nechci odpovědět na tuto otázku. Nevidím důvod se na ni soustředit. Je ostuda, že se na to někteří politici soustředí a dělají z toho kdovíjak důležitý bod. Záleží snad na tom, abychom brali nebo nebrali sirotky, nebo abychom tu žili bezpečně? Když máme otevřené hranice, policii, která není vůbec vycvičená, nemá podporu v legislativě ani u politiků, ani u veřejnosti, a armádu, která vůbec neví, že se má primárně starat o bezpečnost země, a ne jen být připravena na nějaké zahraniční mise. Bezpečnostní služby, které mají padesát let staré technologie. Na to bychom se měli soustředit, a ne na těch několik desítek sirotků, o kterých nic nevíme: jak jsou staří, odkud jsou, ze které oblasti a tak dál. To je tak vedlejší, tak nedůležité pro mne, že mne mrzí, že naši politici a po nich i média se soustředí na tuto záležitost a úplně nechají jiné, podstatnější otázky dlouho nebo pořád otevřené. Žádné změny, nic nového. Během doby, která je už hodně dlouhá, víme, jaké jsou hrozby, a nedělá se nic. A média by měla ukázat, že politici v tomto nedělají nic. A zatím se věnují sirotkům z druhé strany světa.
To jsou ale velmi tvrdá slova…
Já za nimi stojím!
Není tedy Schengen tak nějak polomrtvá záležitost, protože se někdy zavře, někdy otevře, někdo kontroluje, jiný ne? V Německu se v pohraničí setkáte s nahodilými kontrolami, a u nás se jezdí pořád bez zastavení. Jak je to možné?
Protože my se tady staráme o ty sirotky. Zapomínáme to nejdůležitější. První věc, kterou zloděj nebo vrah vyzkoumá, když chce k nám domů, jsou přece naše dveře. A my tady máme otevřené dveře. A okna.
Psali jsme:
Už slyším oponenty, kteří se ohánějí slovy jako demokracie, otevřenost, soucit… Hodí se to do dnešního světa plného nebezpečí?
Chcete tato slova, u nichž je často překroucen jejich význam, vyměnit za bezpečnost své rodiny či svých dětí? Ne, nehodí. A doufám, že nás to nebude hodně stát, že nám to nepřijde draho.
Statisticky, jednou se něco musí stát. Bohužel, to je realita… Je jen otázka, jak jsme připraveni. A kromě současného stavu bezpečnostních složek je problém i ve vědomí lidí, že se prostě necháme jak ovce postřílet, že nikdo není schopný jako třeba v baru ve Francii nebo u nás v té hospodě reagovat a třeba nasadit svůj život. Čeká se, až přijede policie, ta čeká, až přijede zásahovka…
A nejhorší je, že policie čeká, až dostane ty správné rozkazy. Je tu zmatek. Celá Evropa je nestabilní a nepřipravená.
Takže vy byste udělal něco jiného? Nebo jaký je váš recept, co máme změnit?
Bohužel musím říci, že všechno. Jak je to teď, to nemůže pokračovat. Já bych začal zdola, s policisty a vojáky na základních pozicích, aby byli připraveni na jakoukoliv situaci, aby měli všechno, co potřebují. To by byl jen základ a začátek změn. Zabezpečil bych každý měkký cíl, obchodní centra, nádraží, letiště…
… to ale ve světě je, že jsou ty rámy v obchodních centrech, to není jen v Evropě, ale i třeba ve Spojených arabských emirátech…
Hlavně jde o lidský faktor. Aby policisté cítili, že mají podporu, když se něco stane. To dnes nemají. Že zákony jsou na jejich straně, aby udělali to, co je nutné, aby byla zastavena jakákoliv forma agrese. Nesmějí mít obavy z případných trestů či postihů, že se jim něco stane, pokud budou řádně vykonávat svou práci. A nemluvím jen o teroristech, ale i o kriminálnících, o drogách či mafiích.
Takže se ptám, jak ještě dlouho budou neschopní lidé, politici, říkat, že dělají, co mohou, když skutečně nedělají nic. Jen mluví, říkají prázdná slova a fráze, které mají lidi ukolébat. A ty aktivnější z občanů, kteří již něco tuší či mají oprávněné obavy, uchlácholit, nebo dokonce odzbrojit.
Psali jsme:
autor: Václav Fiala
