V pátek 15. března se po celém světě konaly akce v rámci mezinárodního projektu Fridays for Future, jímž chtějí studenti po celém světě přinutit politiky ke konkrétnímu řešení klimatických problémů. Zaznívalo na nich, že máme už jen dvanáct let na záchranu Země. Vnímáte stav planety také tak katastroficky?
Dneska máme krásný den, že ano, slunko krásně svítí, a tak bychom se možná měli ptát, jestli si ho vůbec zasloužíme, i když řadě lidí to ani nepřijde, protože jsou celý den někde zalezlí. Ale pojďme k těm požadavkům studentů, ale také zásluhám. Já bych taky něco chtěl. Chtěl bych, aby v potoce u mé chalupy byla spousta pstruhů. Chtěl bych, aby mi na zahradě kvetly lilie a orchideje. Chtěl bych získat nějaké stipendium nebo podporu na své cesty k indiánům. Chtěl bych také konečně nové auto, nejlépe elektromobil Tesla. Každý může něco chtít.
Ale zároveň když někdo něco chce, tak pro to musí také něco udělat. Tak to vždy bývávalo. Ale v posledních letech si mnozí z nových generací zvykli žádat. Nárokovat si, popřípadě demonstrovat a dostat. Ale málo z nich – nechci jim všem sahat do svědomí – napadne, že by nejdřív měli na tom, co žádají, začít pracovat. Bohužel situace je taková, že zejména tato generace, která si zvykla dostávat různá stipendia, Erasmy a jezdit všude zadarmo – že by si třeba vzali rance na záda a vyrazili do světa stopem nebo pěšky a tam, kde chtějí studovat, po večerech si na to vydělávali prodáváním hamburgerů či mytím nádobí nebo záchodů v restauracích nebo hotelech, je ani ve snu nenapadne – což považují skoro za povinnost, že jim je to poskytováno, způsobem svého života podporuje likvidaci té přírody. To, co požadují zlepšit, ve skutečnosti sami ničí.
Na čem konkrétně byste toto své tvrzení ilustroval?
Jakýkoli mobil, jakýkoli počítač, jakýkoli Erasmus musí někde nejprve vygenerovat, a to na úkor přírodních zdrojů. Protože kde se ty věci vezmou? Jenom díky tomu, že jak predátoři rabujeme Zemi, aby z toho měly radost tyto generace – ty postarší už toho moc nechtějí – a právě ty neustále tlačí výrobce do nadvýroby. To je šílený kolotoč výroby a spotřeby, který jen roztáčíme. Jsme okouzleni výdobytky naší civilizace a tím, co všechno už ty naše přístroje umějí. My? Ale vlastně hlavně oni, ta mladá generace, která z většiny jen chce. Jasně, taky jsem byl mladý a mnohá léta študák a rád na to vzpomínám, ale nikdy mně nenapadlo něco jen žádat. Za vše jsem musel makat.
Ale to se bere jako pokrok. Proč by se nám neměl zamlouvat a proč bychom se z jeho výsledků neměli radovat?
Ano, je to ten pokrok, který všichni, zejména ti mladí, jen víc roztáčejí a tlačí na něj, na výrobce, kteří jim plní jejich sny a potřeby. Jasně, pokrok se nedá zastavit, ale pak je nutné přijmout i tu klauzuli, že pokrokem jdeme logicky k zániku, k záhubě. Pokrok se sice nedá zastavit, jsme v něm až po krk už po tisíciletí, ale lze jej poněkud zpomalit. A to by měla být snaha mladé generace. Přesně takto či podobně se nad „svým“ pokrokem radovali bolševici, když kouřily komíny, neboť to byl symbol výroby oceli, symbol bolševického pokroku.
Kouřící komíny už se nám dnes tak úplně nelíbí, ale neuvědomujeme si, že všechno to, co ty továrny, které už tolik nekouří, vyrábějí, je na úkor přírody, již rabují. A rabují ji vlastně na požádání těch, kteří dnes demonstrují s tím, že by tu přírodu a planetu Zemi chtěli zachránit. Ale nelze sedět na dvou židlích. Nelze podporovat rabování Země a na druhou stranu mít Zemi zachovalou, to prostě nejde. Bohužel je to cesta k záhubě, kterou ti mladí ale podporují. Tím, že demonstrují, si udělají takový zápočet, že se chtěli zasloužit o záchranu Země, ale aby ji někdo zařídil. Vláda, prezident, poslanci, oni, prostě tamti někde nahoře mají říct, že příroda už se teď nebude rabovat, zachráníme ji pro další a další generace. Jenže takhle to bohužel nefunguje.
Psali jsme:
Demonstrovat, stávkovat a apelovat na politiky, aby začali konat a přispěli k zachování planety v přijatelném stavu pro další generace, považujete tedy za marnost?
Politici nikdy nic neudělají. Ti toho spoustu slíbí, ale nic neudělají, protože jsou u moci jen pár let. Tohle musí udělat každý z nás a zejména z těch mladých. Hlavně musí být každý ve všem skromnější. Nemusí mít poslední model mobilu, ten, který má, mu může fungovat ještě řadu let. Nemusí mít tenisky s růžovými tkaničkami, když má s černými. Nemusí zahlcovat odpadní jámy masivní spotřebou. Samozřejmě že se jim líbí mít pořád něco nového a hezkého a chtějí být in. Chápu to, ale když chtějí, aby Země přežila, tak musejí ubrat ze svých požadavků, musejí být skromnější. Když někdo zasadí strom, jiný dva stromy nebo politici někde s velkou slávou zasadí lípu, tak to nemá se záchranou planety nic společného. To jsou jen kosmetické záležitosti.
Důležité je zamezit té šílené nadvýrobě, která Zemi kvůli zdrojům drancuje a doslova dusí. Kde se berou zdroje? Jedině rabováním přírody. Ať už jde o nerosty, dřevo, zlato, my to všechno chceme. Zlobíme se už dvacet třicet let, že se například kácejí amazonské pralesy. Jsem tomu blízko, tak to vidím. Lidé protestují a chtějí, aby se to zastavilo. Ale firmy, které stromy kácejí nebo dolují nerosty, to dělají pro nás. Dřevo na nábytek, na parkety, zlato a smaragdy na šperky, niobium pro elektroniku, to všechno ty firmy dělají pro nás. Vězte, mladí demonstranti, že v každém vašem mobilu, iPadu či tabletu máte kus vyrabované amazonské džungle. To my svou nezřízenou spotřebou se podílíme na likvidaci této planety.
_profil_top.jpg)
Ing. Jan Zahradil
Ale naše civilizace je na rostoucí výrobě postavena, všichni to podporují, oslavuje se, jak výroba roste. Copak to lze změnit?
My tím vlastně oslavujeme likvidaci Země. Je to stejné, jako když bolševici oslavovali tuny oceli, je to pořád to samé. Oslavujeme, že z továren vyjelo milionté auto, je to velká sláva, no a auta nám pak začudí vzduch, který dýcháme. Stojí za to připomenout knihu Jaromíra Rašína, synovce Aloise Rašína, prvního československého ministra financí, „Sláva měst a strojů“. Už tenkrát vizionářsky viděl, že ty artefakty naší civilizace neslouží podpoře Země.
Napsal ji v roce 1929 a Jaroslav Dušek ji převedl do formy divadelního představení. Myslíme si na první pohled, že to je asi oslava měst a strojů, ale naopak je to sebeironický pohled na to, jak stavíme obludná města, čím větší mrakodrapy, tím jsme nadšenější. Jakékoli stroje, přístroje, to je cesta rabování přírody. To už dávno, opět vizionářky, viděli všichni indiáni, například i známý náčelník Seattle, správně Si’ahl.
Jsme ti největší predátoři na zeměkouli, ničíme ji a ti mladí nějakou stávkou či demonstrací nic nezmění. Musejí se podívat na sebe. Být skromný, méně spotřebovat, vždyť všechno lze v menší míře. Nejsem zpátečník, že bych říkal: „Zahoďte mobily“. To už nejde. Ale lze snížit spotřebu. A ne apelem na výrobce, ale tím, že se bude méně kupovat. Tím snížíme výrobu. Méně spotřebovávat a více věci využívat. Podobně jako indián, který má instinkt využívat každou věc, kterou má, dokud funguje. A ne aby zahodil luk a vyrobil si další. Ne aby zahodil dva tři šípy a udělal si další. Má třeba jeden luk a čtyři šípy patnáct dvacet let. To je ta cesta snížení spotřeby. A tím zachráníme tuto skomírající planetu.
Neskomírá jenom planeta, ale pomalu totéž by se dalo říci o Evropské unii. Mnozí doufají, že hodně změní blížící se volby do Evropského parlamentu. Nedávno se ale dokumentaristka Olga Sommerová vyjádřila k volbám obecně, že jsou nebezpečným nástrojem, protože volí i nevzdělaní lidé, kteří se nezajímají o politiku a skočí na populistické nabídky. Je podle vás vadou demokracie, že v ní mohou rozhodovat i „nevzdělaní“, jak lituje režisérka?
S paní Olgou Sommerovou zcela a zásadně… souhlasím všemi deseti. Mimochodem si jí velmi vážím a touto cestou ji i srdečně pozdravuji a děkuji jí, že měla odvahu něco podobného veřejně medializovat. Ano, to je obrovská vada naší demokracie, že může volit s odpuštěním každý ... no, nechci se nikoho dotknout, tak to nedopovím. Je to jedna z cest k naší zkáze. Když se zamyslíme, kdo jak je kulturně vzdělaný, jak čte knihy, tak kolik to je procent? Jestli dvacet třicet, tak je to hodně. I kdyby čtyřicet! A tomu zbytku je všechno jedno. Ať už je to vzhledem ke spotřebě, o níž jsme hovořili, tak i vzhledem k volbám. Jsou ochotni zvolit kohokoli, když něco dostanou, když se nechají oblbnout nějakými sliby, které čtou na billboardech. Propadnou tomu, protože kvůli svému malému rozhledu uvěří každé hovadině našich politiků.
Ing. Evžen Tošenovský, Dr.h.c.
V tom ale Češi určitě nebudou sami?
Za pár dní mi vyjde kniha Dějiny Kolumbie, při jejímž psaní jsem se hodně dozvěděl a poučil. Dějiny se pořád jen a jen opakují. Když jimi procházím, tak se musím smát, protože je to pořád to samé. I ta politika a vše kolem ní. V dobách tak slavných mužů, jako byli Santander a Bolívar, zakladatelé republiky Kolumbie, měl volební právo jen ten, kdo uměl číst a psát, což bylo pět procent lidí. Ale je to logické, protože ten zbytek, ať už je to číkoli chyba, je ovladatelný. Pouze ten, kdo je trošičku na úrovni, může rozhodnout s určitou znalostí. Já bych se přikláněl za nějaké takové řešení. Je to samozřejmě úděsné, je to narušení demokracie, to chápu, ale jak všichni víme a neustále o tom hovoříme, tak demokracie je na tom čím dál tím hůř a neslouží nám k tomu, co jsme od ní původně očekávali. Ano, zažila svá slavná léta, ale už je načase s tím něco udělat.
Copak je možné určit dělicí čáru, která by vedla mezi těmi, kteří mají na to se odpovědně rozhodovat a mohou mít volební právo, a ostatními, jimž by bylo z nějakých důvodů upřeno?
Pochopitelně jakákoli dělicí čára mezi těmi, kteří by mohli a jež by nemohli volit, je něco šíleného. Ale mělo by to být něco, z čeho by bylo patrné, kdo se o tuto zemi nebo své město nějakým způsobem zasloužil. Říkáme, že jsme Homo sapiens, člověk moudrý nebo rozumný. Ale jsme všichni Homo sapiens? Já bych navrhoval, kdo není Homo sapiens, tedy ten člověk rozumný, ať nevolí. Nehledě na to, že volit chce stále méně lidí, protože vidí, že je to stejně jedno. Takže to nakonec vypadá tak, že ten skutečný Homo sapiens nevolí a volí jen ti druzí. Což je však ještě ta horší verze.
V už zmíněných květnových volbách do Evropského parlamentu kandiduje v čele s profesorem Ivanem Holoubkem i hnutí „Vědci pro ČR“. Ve svém volebním programu hlásá, že černá je černá, bílá je bílá, pohlaví jsou dvě, muž a žena, a manželství je svazek muže a ženy. Dá se proti politické korektnosti vůbec ještě nějak bojovat, nebo ten boj je už odsouzený k nezdaru?
Já ve všech svých článcích a rozhovorech již mnoho let proti politické korektnosti neustále bojuji. Jsem proto potěšen, že takových lidí přibývá i z odborných kruhů společnosti, že se nenechají zahnat do kouta, že se nebojí, že se jim bude někdo mstít, že nedostanou stipendium nebo Erasma, když budou proti politické korektnosti bojovat. Prorostla hluboko do politiky v Evropské unii, ale i ve Spojených státech, tak už je načase jasně říkat, že politická korektnost je způsob lži, nalhávání, kdy se nedíváme pravdě do očí. Jsem proto velice rád, že se toto hnutí odhodlalo jít tímhle směrem.
Na jednu stranu chceme zachraňovat Zemi, ale copak na ní někdy bylo třeba nějaké třetí nebo kolikáté pohlaví? To přece nemá ani hlavu, ani patu. Je mi jasné, když se teď uzná třetí pohlaví, tak za deset let se uzná čtvrté, páté, šesté. Všichni budeme jásat, jak je to báječné, že všichni mají právo na všechno, že se budeme třeba křížit se zvířaty – ostatně Star Wars nás na to nenápadně připravují – a budou z toho vznikat další a další pohlaví. Proč ne, když máme svobodu a demokracii? Ale touto demokracií Zemi také pouze udusíme.
Politická korektnost je úzce spojena s tím, jak se především v západní Evropě pohlíželo na tu dramatickou migrační vlnu z roku 2015. Bývalý náčelník Generálního štábu Armády ČR Jiří Šedivý v rozhovoru pro Reflex pronesl, že do Evropy bude chtít nová generace migrantů z Afriky, v důsledku čehož se evropská společnost radikalizuje pod heslem, že „násilí plodí násilí“. Lze s tímto pohledem souhlasit? A jak by na to měla Evropa reagovat?
Na tohle nemusí být člověk ani moc velký vizionář poté, co jsme sledovali v minulých letech, jak to probíhalo v Německu a v jiných zemích. Hodně věcí se tutlalo, takže veřejnost ani pořádně netuší, jaká je skutečnost. Nedávno jsem četl článek o speciálních školách, které imigranty připravují na to, aby se stali německými občany. Zjistilo se, že asi 80 či kolik procent z nich neprojde, protože na to nemají. Tak už se s tím kšeftuje, což je zase prostor pro šedou ekonomiku a korupci.
A vymýšlí se cesta, jak snižovat nároky. Možná bude stačit, aby řekli Guten Tag a budou z nich Němci. Ale takový přístup přispěje k tomu zmíněnému, že násilí plodí násilí. Objevují se konečně, díkybohu, už oficiální snahy migrační proudy snižovat, omezovat a ne ve všech zemích Evropské unie se už na to dívají tak korektně jako před čtyřmi lety. Zřejmě jim dochází, že spolu s těmi, kteří by pomoc opravdu potřebovali, sem přišli i lumpové, kteří mají zájem jenom žít na něčí úkor a rabovat.
A to pochopitelně vyvolá reakci, zejména v Německu, kde je skrytý potenciál „hnědé síly“, která jako by na tohle čekala a mohla zase vystrčit své růžky. To nebezpečí se tímto zvyšuje. Čili chraňme naši Evropu i před touto reakcí tím, že se budeme snažit omezovat migraci cestou přirozených azylů. Když přece máme vybudovanou azylovou politiku, tak ať ti, kdo jsou opravdu v nebezpečí – kupodivu i u indiánů je také právo azylu a ti si ho vybudovali už před stovkami let – azyl dostanou. Ale na azyl mají mít právo jen ti, jež ho opravdu potřebují, a ne ti, kteří ho zneužívají.
V té souvislosti je určitě zajímavé, že europoslanci v rezoluci z minulého týdne vyzvali členské země, aby zajistily bezpečné a legální cesty pro přistěhovalce, uprchlíky a žadatele o azyl z Afriky, kteří chtějí vstoupit do Evropské unie. V rámci současných i budoucích programů se má Evropská komise zaměřit na financování pomoci lidem afrického původu včetně posílení finanční podpory pro neziskové organizace. Členské státy se mají zaměřit na nerovnosti v dostupnosti bydlení a na zajištění adekvátního bydlení pro lidi afrického původu. Lze to chápat tak, že by tito lidé měli být před domácím obyvatelstvem zvýhodňováni, což kromě tradičních bruselských opor Polčáka a Štětiny odhlasovali všichni čeští poslanci s výjimkou Jiřího Payneho, který byl proti, a dvojice z ODS Jana Zahradila a Evžena Tošenovského, která se zdržela hlasování?
Jak začneme upřednostňovat někoho před tím druhým, tak ve společnosti vzniká nerovnováha. Všichni mají mít stejná práva a povinnosti, ať je to jakákoli menšina nebo většina. Nemůžeme třeba upřednostňovat homosexuály a lesby před ostatními. Mají stejná práva, všichni s tím souhlasíme, je to bezvadné, ale ne aby to, že přijedu z Afriky nebo jsem homosexuál, byla nějaká zásluha, za kterou bych měl získat nějaký bonus. Jakmile budeme rozdávat bonusy na úkor těch ostatních, tak dojde k rozporu a většina to časem neskousne. Proč by měl dostat někdo přednostně bydlení? Když se zaslouží, pak ano. Jsou výpomoci do začátku. Od toho jsou různé prostory ve vlastnictví státu, a až po zkouškách získají státní příslušnost, pak se stanou rovnoprávným členem se všemi právy i povinnostmi. Ale nelze nikoho a priori zvýhodňovat. Jenom by se tím podporovalo zlo a nenávist nás vůči nim.
Máme zařízení pro uprchlíky, kde mohou třeba půl roku bydlet a připravovat se na zkoušky. A potom, až budou moci získávat práci a půjdou do veřejného prostoru jako my všichni, ať se snaží, jako se snažíme my všichni. Vždyť je tu přece spousta Čechů, kteří jsou také chudáci, nemají kde bydlet, bezdomovci. Tak proč by se měli upřednostňovat cizí před našimi. Jak by k tomu přišel nějaký ten chudák, který bydlí pod mostem, kdyby přišel někdo z Afriky a dostal hned od státu dva plus jedna. To si nedovedu představit. Přineslo by to jenom nenávist a zlo. Pokud ten bezdomovec není pro někoho politicky tak atraktivní jako imigrant z Afriky, tak začínáme tu společnost rozdělovat, místo abychom ji stmelovali. Takové návrhy společnost jenom rozdělují.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
