Kdo je pro vás důvěryhodnější?Anketa
Jaké renomé má ve světě český zbrojařský průmysl? Jsme v rámci zbrojařského průmyslu na technologické špici, nebo naše firmy soutěží spíše skrze cenu?
Vyrábíme přesně to, co trh potřebuje. Tedy kvalitní výrobky potřebné technologické úrovně za přijatelnou cenu. U produktů obranného průmyslu je kvalita prvořadá, jde o životy lidí. Navíc výrobky musejí mít vysokou technickou úroveň, ale zase nesmějí být příliš složité a na obsluhu komplikované. Vojáci v operacích, kteří využívají tuto techniku, bývají pod velkým psychickým tlakem. Proto její selhání, ale i komplikované ovládání může ohrozit jejich životy. Nákup prostřednictvím soutěže, kde je jediným hodnoticím kritériem cena, je hazardováním se životy vojáků.
Vzpomínám na obchodní jednání s vrcholnými funkcionáři jedné rozvojové země. Chtěli pořídit neprůstřelné vesty pro své vojáky. Když dostali cenovou nabídku, prohlásili, že cena té vesty je vyšší, než si oni hodnotí život vojáka. Jejich cenová představa byla naprosto mimo realitu. Nevím, jestli nakonec něco nakoupili, ale s takovými zakázkami české firmy nechtějí být nikdy spojeny, protože si chtějí uchovat ve světě dobrý zvuk.
Kdo je pro vás důvěryhodnější?Anketa
A co Čína? Lze proti ní úspěšně soutěžit?
Čína se stává velkým a významným konkurentem. Ale obdobně roste i vliv Ruska, a to hlavně z důvodů, že na něj Evropská unie uvalila embargo. Zástupci ruského zbrojního průmyslu se netají spokojeností s tím, že díky embargu jim z jejich domácího trhu zmizela zahraniční konkurence, a navíc jejich průmysl získal významnou podporu vlastní vlády. Nejen pro nás, ale i pro americké a západoevropské zbrojovky zde roste významná konkurence, která začíná ukrajovat z mezinárodního trhu. Naštěstí máme jednu významnou konkurenční výhodu.
Velmoci mají při dodávkách vojenských technologií vždy snahu prosadit své politické zájmy. Řadě zemí se to nelíbí, a tím se otevírá prostor pro naše firmy. My uzavíráme obchody na základě vzájemné důvěry a nikdy bychom se nesnížili k tomu, abychom přes dodávky náhradních dílů či poskytování servisu vydírali partnery a prosazovali mocenský vliv. To se v řadě zemí světa ví, proto české firmy bývají vnímány jako seriózní partneři.
Fotogalerie: - Samková versus Kroupa
Na které trhy se dnes české zbrojařské firmy orientují? Co naši spojenci z NATO? A co arabské státy, Asie, Afrika?
Naštěstí je náš obchod rozprostřen do celého světa. Takže výpadek dodávek do jedné země nás nemůže zásadním způsobem ohrozit. Našimi partnery je více než sto zemí světa. Ale pouze u dvaceti zemí jde o dodávky vyšší než jedno procento z celkového objemu. Těch 20 zemí tvoří zhruba 80 % našeho celého vývozu. V roce 2017 jsme nejvíce prodali do USA, a to 11 % našeho exportu. Následovaly Irák, Slovensko a Indie. Z celého našeho exportu tvoří 30 % pozemní technika, hlavně nákladní automobily TATRA, dalších 30 % dělá letecká technika. Vývoz zbraní činí okolo 7 %. Roste prodej elektronických systémů, kde zvláště u pasivních sledovacích systémů z firmy ERA Pardubice jsme světovou špičkou. V neposlední řadě rostou dodávky technologií a dílů. Je to díky politice řady zemí, kde obchod podmiňují tím, že u nich zajistíme výrobu. Plnit takovou podmínku se velkým státům příliš nechce. Ztratily by pak politický vliv na danou zemi.
Obecně platí, že v České republice je nyní akutní nedostatek kvalifikovaných pracovníků. Zaměstnání mají prakticky všichni, kteří mají o nějaké zájem. Jak je to ve zbrojařském průmyslu, kde je vysoká přidaná hodnota, mají firmy dostatek pracovníků?
Problém nedostatku kvalitních lidí dopadá i na oblast obranných technologií. Mezi našimi členy jsou podniky z oborů strojírenství, elektrotechniky, gumárenství, informačních technologií, textilního, leteckého či chemického průmyslu. Přes takto rozličnou specializaci má většina firem jedno společné. A to je stárnutí zaměstnanců, nezájem mladých lidí o technické obory, jejich nechuť pracovat v továrně a relativně vysokou fluktuaci. Je to významný celospolečenský problém. Čím dále více lidí je zaměstnáno tam, kde se vytvořené zdroje spotřebovávají či přerozdělují.
A čím dále méně lidí tam, kde se zdroje vytvářejí. Až se jednou budou výrobní závody zavírat, bude to mít těžký finanční dopad na celý stát. Jedním ze specifik našeho oboru je vysoký podíl výzkumu a vývoje. Bohužel i zde je velký nedostatek technicky či přírodovědně vzdělaných mladých lidí. Právníka, ekonoma či politologa ve vývoji či výrobě nevyužijete. Ale nejde pouze o vzdělání. Je potřeba lidi cílevědomé a zodpovědné. A těch je také bohužel nedostatek.
Asi všichni znají Českou zbrojovku a automobilku TATRA, většina lidí bude znát AERO Vodochody. Střelcům pak bude známá Vlašimská firma Sellier & Bellot, zájemcům o vojenství pak ERA Pardubice, která stojí za radiolokátory Věra. Máme ještě další zbrojařské firmy, kterým se nyní daří?
V našich řadách je řada menších či středních firem, které jsou schopny díky svému kvalitnímu produktu a hlavně přístupem k zákazníkovi uspět na mezinárodních trzích. Například pardubické firmy ELDIS a T-CZ, obě vyrábějící letištní radary, porážejí v mezinárodních tendrech věhlasné nadnárodní koncerny. Tyto nadnárodní molochy většinou požadují, aby veškeré vybavení bylo od nich, a odmítají své systémy propojit s produkty jiných značek. S tím naši výrobci problém nemají. A hlavně to umějí. Připraví projekt, který je přizpůsoben požadavkům zákazníka.
To je vlastnost, která zdobí většinu našich podniků. Někdy mezi malými českými firmami lze nalézt velmi úspěšné exportéry s unikátními technologiemi. Příkladem může být děčínská firma Inflatech, která vyrábí klamné cíle. Obdobnou technologií disponují pouze tři státy na světě. Jejich „nafukovací“ výrobky jsou k nerozeznání od skutečné vojenské techniky i při použití termovize či radaru. Využívají se při výcviku vojenských pilotů v řadě zemích NATO. Export ale omezuje to, že se pro pořízení těchto výrobků ještě nerozhodla naše armáda.
Fotogalerie: - Zasedání vlády
Jsou české zbrojařské firmy do určité míry závislé na zakázkách od domácí armády? Nemyslím teď ani tolik objem zakázek jako spíše referenci, signál, že domovský stát shledává výrobky svých soukromých společností kvalitními…
Čeští výrobci jsou závislí na exportu. Máme příliš malou armádu na velikost naší země, natož na velikost našeho obranného průmyslu. Dodávky do vlastní armády hrají klíčovou roli jako doporučení a reference. Těžko se zahraničním zákazníkům vysvětluje, že jim chceme prodat výrobek, který vlastní vojáci nemají ve výzbroji. Partneři se domnívají, že je to z důvodu, že produkt není kvalitní. A vůbec nechápou, že skutečnými důvody jsou podfinancování vlastní obrany, neustálé změny ve vyzbrojovacím plánu či neskutečná byrokracie při přípravě nákupů.
Jak českou ekonomiku, potažmo zbrojařský průmysl ovlivní nástup robotizace? Jsme na příchod průmyslu 4.0 připraveni? Automatizace podle studie WTO ovlivní takřka polovinu všech pracovních míst…
Robotizace se nejvíce uplatní u výroby, kde dělají velké série. Což je třeba u výroby osobních automobilů. V obranném a bezpečnostním průmyslu nikdy nepůjde o masovou výrobu, takže robotizace ji ovlivní pouze částečně. Stále bude potřeba vysoce kvalifikovaných lidí, a to především při vývoji, servisu, modernizacích či integraci u zákazníka.
Jakou budoucnost předpovídáte českému zbrojařskému průmyslu? Může být jedním z tahounů ekonomiky?
Obranný a bezpečnostní průmysl je svým způsobem tahounem už dnes. Jde o výrobu s vysokou přidanou hodnotou, kde se uplatní řada dalších dodavatelů. Jeden zaměstnanec v našem oboru vytváří další čtyři pracovní místa u spolupracujících firem. Export našich produktů navíc otevírá dveře dalším průmyslovým odvětvím. Jestliže pomůžeme dodávkami vojenského materiálu určité zemi, budeme tam mít následně otevřené dveře při obnově infrastruktury, výstavbě investičních celků, případně dodávkách běžného spotřebního zboží. Pomoc v těžké chvíli, mezi které dodávky obranných technologií bezpochyby patří, totiž vytváří dlouhodobé vazby a nezapomíná se na ni.
Psali jsme:
autor: Marek Korejs
