Na facebooku jste postupně psal už 10 důvodů, proč by ČSSD neměla jít do vlády s hnutím ANO: trestně stíhaný premiér, ČSSD bude v roli „užitečného idiota“, Babiš chce stranu použít jen k vyslovení důvěry, ČSSD nemůže konkurovat výší svého konta, ČSSD nemůže zachraňovat „topícího se oligarchu“, atd… Pane doktore, budete přidávat další?
Ještě budou další...
Který z důvodů byste nejvíce zdůraznil?
Nejdůležitější důvod je výsledek loňských říjnových voleb, kdy ČSSD utrpěla největší porážku v historii. Strana je po všech stránkách oslabená. Pokud chce nejen přežít, ale pokusit se i o nějaký restart, aby šla znovu nahoru a ne aby se udržovala na umělém dýchání kolem pěti procent, musí odejít do opozice a obnovit se programově i personálně. Ještě ve vládě ČSSD ani není a přesto v posledních měsících vidíme, že strana je tak rozdělená a rozštěpená, jak nebyla nikdy v historii od roku 1948. Něco podobného se dělo v době, kdy byl předsedou Zdeněk Fierlinger v letech 1947a 1948. Tehdy se také řešily základní otázky. Tedy – jestli chceme jít nahoru, pak v opozici.
Jistěže to neznamená, že ČSSD není státotvorná strana, to je. Ukázala to snahou jít do vlády, něco vyjednat pro republiku, ale hrozí jí pád mimo parlament. Tím by nepomohla ani sobě, ani své zemi.
Navíc, když SPD v Německu zvažovala, zda jít do vlády, nebo ne, měli besedy a diskuse. Debatovali zastánci názoru jít do vlády i zastánci opačného názoru, a to se u nás neděje. Z toho jsem zklamaný.
Hlavní odpovědnost za to, že stále nemáme vládu s důvěrou, jistě nese vítěz voleb hnutí ANO se současným prezidentem, to nikdo nepopírá. Kdyby Andrej Babiš netrval na tom, že právě on musí být premiérem, už dávno bychom vládu měli. Vše visí na chování Andreje Babiše, že on musí být ministerským předsedou, a také na postoji prezidenta, který ať se děje, co se děje tvrdí, že pověří sestavováním vlády Andreje Babiše. Krize se proto bohužel dál a dál prohlubuje. Od voleb uplynulo sedm měsíců a nemáme řádnou funkční vládu s důvěrou a ani to nevypadá, že ji v následujících měsících budeme mít.
Jaké na vaše důvody, proč by neměla jít ČSSD do vlády, máte ohlasy? Je něco, co by vás překvapilo nebo zaskočilo?
Myslím, že více ohlasů je pozitivních. Negativní přicházejí ze strany zastánců postupu jít do vlády s Andrejem Babišem. Ale reakce těchto lidí nejsou podloženy žádnými věcnými argumenty.
Jeden ze zásadních problémů, který vidíte v souvislosti se vstupem ČSSD do vlády, je osobnost trestně stíhaného premiéra. Pravdou je, že zhruba třetina voličů volí Andreje Babiše navzdory trestnímu stíhání. Co náš vztah k právu? Je to známka toho, ze Babiš zasáhl srdce českého voliče svou politikou, nebo zavládl právní nihilismus? Koneckonců, nejednoznačně skončily kauzy Nagyová i Rath, několik soudců je obviněno ze závažných přečinů. Přestali Češi věřit v právo i morálku?
Nemyslím si to. Když si vezmeme ty nejextrémnější případy z historie, z minulosti... Třetina Němců volila Adolfa Hitlera, více než třetina Čechů v roce 1946 volila komunisty. Proč to tak bylo? Protože lidé byli zklamaní předchozím vývojem. Ať to bylo po první světové válce ve výmarském Německu nebo tenkrát v poválečném Československu. Něco podobného vidíme nyní. Já to naprosto chápu. Spousta lidí je zklamaná vývojem po roce 1989.
Na vývoji se podílela ODS a to je také důvod, proč byla voliči poslaná málem mimo parlament. Také se na tom velkou měrou podílela ČSSD. Voliči, kteří přešli od ČSSD k voličům Andreje Babiše, jsou do určité míry vývojem zklamaní. Já to chápu, ale řešením není, že si zvolíme trestně stíhaného člověka. Je tu i zpráva OLAF, kde se jasně mluví o tom, že došlo k podvodu. Je to člověk, který má určitou komunistickou a estébáckou minulost. Jestliže se máme politicky a ekonomicky obrodit, pak by tento člověk neměl být premiérem České republiky. Jestli bude, náš morální a mravní marasmus se ještě prohloubí.
Andrej Babiš opakovaně odmítá, že by s StB spolupracoval a soudí se kvůli tomu, také říká, že Čapí hnízdo je politická kauza. Ale co se týká obecně jeho rétoriky – často mohou mít lidé dojem, že právě on zajistí, že bude ve státě pořádek a že se jim zvedne životní úroveň. Sociologové tvrdí, že český národ je zaměřen spiše středolevicově a čeká, že stát zajistí blahobyt. „Vyhmátl“ to Andrej Babiš dobře?
Samozřejmě, je část populace, které imponuje, když Andrej Babiš přidá na důchody, slibuje to a ono. Ale nemyslím si, že bychom se touto cestou měli vydat.
Navíc Andrej Babiš, jak zkoncentroval ve svých rukou enormní finanční, politickou a mediální moc, má dobré PR, svůj postoj neustále šíří do veřejnosti a zesiluje ho. Také si musíme jasně a otevřeně říci, že Andrej Babiš má, ve srovnání s ostatními politiky, určité charisma a dokáže složité problémy jednoduše pro lidi formulovat. Kombinace těchto vlastností, schopností a populismu dosáhla toho, že získává třicet procent a udržuje si je. Je ale spousta náznaků, že už je za zenitem. Vidíme, že jeho stylu práce mají dost i někteří členové ANO a v podstatě se mu rozpadá vláda. Malým indikátorem jsou i doplňovací volby do Senátu na Zlínsku, kdy hnutí ANO dostalo necelých 13 procent. I to ukazuje, že Andrej Babiš je nahraditelný, samozřejmě to neukazuje na to, že by se propadl v nejbližší době na sedm procent jako má ČSSD.
Sociolog Daniel Prokop publikoval nedávno studii, dle které dorostla do věku 50 let života generace, která sice uvítala listopad 89, ale nyní volí Babiše a Zemana, protože je systémem zklamaná. O tom zklamání jste hovořil. Jsou ale důvody pro deziluzi tak zásadní, že je důvod zříkat se listopadových hodnot?
Já důvodům zklamání rozumím i proto, že sám pocházím z dělnické rodiny, z Kladna. Když se podívám do Ústí, na severní Moravu... Ano, lidé mají svobodu, mohou říkat, co chtějí, jet na dovolenou kam chtějí, ale často ztratili práci... jednou, dvakrát, těžko ji hledají, a to i v době, kdy jsme jednou ze zemí, která má snad více pracovních míst než nezaměstnaných. Život pro mnoho lidí je dnes složitější a těžší, než byl kolikrát za socialismu. Jistě, byla nouze o byty, ale zaměstnavatelé se o to postarali, lidé neměli takový problém platit nájem, za léky u doktora atd. Tato část lidí je do určité míry vývojem zklamaná a hledá alternativu. A alternativy tady populisticky jsou. Jsem přesvědčen o tom, že zájmy miliardáře Andreje Babiše jsou úplně jiné než zájmy člověka, který nemá na zaplacení nájmu. Ale on své zájmy kryje a lidem vše podává takovým způsobem, že ho volí.
Psali jsme:
Dokáže se náš stát starat o sociálně slabé, důchodce, postižené a samoživitelky? Terorizují Česko exekutoři? Mají podle vás lidé vůbec šanci na slušný život, pokud právě nepocházejí z bohaté rodiny?
Cestoval jsem po celém světě. U nás, a ukazují to i statistiky, máme nejnižší míru chudoby v celé Evropské unii. Když jedete do Řecka nebo do Itálie na sídliště nebo do nemocnic, je kvalita daleko vyšší. Ale máme tu 900 tisíc lidí, kteří jsou, jak se říká, po uši zadlužení a v exekuci. Tady stát selhal. Máme systém, kdy zapomenete zaplatit třeba pět set korun pokutu a nakonec jsou z toho kvůli prohnilému systému exekutorů desetitisíce. O to se musí stát postarat. Nejsem si jist, a ukázaly to i debaty o vládním prohlášení, že Andrej Babiš tohle bude chtít beze zbytku splnit.
Dle makroekonomů už předstihujeme některé západní země, spíše ty jižanské. Praha je jeden z nejbohatších regionů EU. Na druhou stranu, řada občanů nemá nashromážděny rezervy k přežití ani na jeden měsíc. Byla naše cesta od revoluce úspěšná? Objevují se argumenty, že pokud si člověk nežije dobře, je to dané jeho schopnostmi, možnostmi…
Ne každý člověk má to štěstí, že se narodí v bohatší rodině, že je obdarován například vysokou přirozenou inteligencí... a tady by měl opět nastoupit stát s pomocí. Mám na mysli vzdělávání. Od základní školy, hlavně dětem, kteří nepocházejí z rodin bohatších podnikatelů, je potřeba vysvětlovat otázky finanční gramotnosti, aby se později nedostávaly do dluhových pastí. Máme tu deset nebo patnáct procent lidí, kteří, kdyby se dostali do nějakých problémů, jsou vyřízení.
Na druhé straně, Češi prosázejí stovky miliard korun v hazardu, stovky miliard dají za cigarety a za alkohol. I v tomto směru je nutná výchova. Podívejte se na tragické osudy hráčů, kteří prohráli střechu nad hlavou a rodina se jim rozpadla. To bývají lidé z nejchudších vrstev. A právě tady by měl zasáhnout stát a těm lidem se i výchovou snažit pomoct. Ale znovu zopakuji, když si vezmete, kolik ti lidé prokouří a propijí v alkoholu? To jsou obrovské peníze. Jistě, často lidé kopírují, co vidí v dětství. Stát by měl dělat mnohem více.
A pak máme ty nejbohatší, tzv. oligarchy. A jak k penězům přišli? Velká část v době Klausovy privatizace, kdy se tvrdilo, že se buduje kapitalismus bez přívlastků, že když se privatizuje, tak se musí na chvíli zhasnout a že ekonomové musí být před právníky. A výsledek? Tohle. Myslím si, že lidem nevadí, když lidé zbohatnou poctivou prací. Máme desetitisíce, statisíce lidí, kteří si vytvořili dobrý životní standard tvrdou poctivou prací, ale pak jsou příklady lidí, kteří zbohatli jen na tom, že jsme neměli řádný právní rámec, a na podvodech. A to samozřejmě zase v očích veřejnosti a zvláště zklamané veřejnosti zesiluje pocit, že neexistuje právo, spravedlnost a že když se celý systém zhroutí, nic se nestane.
Také v televizi, v rozhlase se zdůrazňuje to negativní. Ne vše bylo od listopadu 89 negativní. Země má spoustu úspěchů. Jen my o tom kolikrát ani nevíme, protože pozitivní příklady se neuvádějí. Udělali jsme obrovský ekonomický pokrok, stačí se jet podívat do Maďarska a uvidíte pozitivní rozdíl. Jak říkám, z důvodů, o kterých jsme mluvili, lidé mají pocit, že je všechno špatně.
Václav Havel je terčem řady vtipů, posměšků a přezdívek. Zároveň se snižuje jeho význam jako našeho osvoboditele od komunismu s tím, že šlo o předem vyjednané předání moci. Přestali Češi chápat Havla? Chápali ho vůbec někdy?
Václav Havel je po celém světě uznáván a brán jako symbol boje, zápasu za lidská práva a demokracii, proti komunismu. Takto bude v historii zapsán. To je důvod, proč má bustu v americkém Kongresu, proč je po něm pojmenovaná jedna budova Evropského parlamentu. Po celém světě je vnímán jako symbol. Pro Českou republiku hlavně v devadesátých letech udělal hodně. Sám jsem zažil ještě jako mluvčí vlády, že jsme měli otevřené dveře všude, po celé Evropě, do Bílého domu, kde byl premiér Zeman dvakrát. Důvodem byl i kredit, který vytvořil Václav Havel.
Ne všichni s ním byli jistě spokojeni. Ti, kteří v listopadové revoluci prohráli, především komunisté, i přesto, že přechod byl sametový a já jsem tomu rád, se od samého počátku snažili Václava Havla a jeho jméno zdiskreditovat. Když byl Václav Havel prezidentem, samozřejmě ne vše dělal dobře. Jak on sám často říkal, nikde na světě není prezidentská škola. Něco dělal dobře, některá rozhodnutí byla kontroverzní a tím se rozšiřovala část společnosti, která ho moc nemusela. Spousta věcí, za které on nemohl – viz privatizace – se mu dávala na triko. Výsledek je dnes ten, že jak je rozdělená společnost v mnoha otázkách, tak je rozdělená i v názoru na Václava Havla. Je to pochopitelné, ale pokud se identifikujeme s myšlenkou, že jsme v roce 1989 chtěli svobodu a demokracii, tak bychom Václavu Havlovi měli být vděční a snažit se řešit problémy, které tady v rámci demokratického a svobodného systému jsou.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
