Evropská „osa kašparů“. Zase prohrají, tak jako minulé dvě války, tuší Konvička

Spustit čtení článku

Tato funkce je dostupná jen pro přihlášené uživatele s aktivním předplatným typu Lepší čtení a vyšší. Předplatné i Prémiové body PL můžete získat i zdarma, přečtěte si více v tomto článku.

02.01.2026 8:56 | Rozhovor

Vůdci Evropy už otevřeně vystupují jako váleční štváči, torpédující americké úsilí o mír. To je podle docenta Martina Konvičky nejzajímavější informace z posledních týdnů. Soudí ale, že svět už nebaví, jak tito šílenci ohrožují celou planetu termonukleární válkou. Spojenectví USA, Ruska, Číny a zbytku světa podle něj tuto novodobou variaci na „ústřední mocnosti“ porazí.

Evropská „osa kašparů“. Zase prohrají, tak jako minulé dvě války, tuší Konvička
Foto: Daniela Černá
Popisek: Martin Konvička

Co jsou podle vás zásadní změny v roce 2025?

Těžko vybírat. Dělo se toho tolik a jako soukromá osoba jsem mohl něco přehlédnout. Za poslední dobu ale vidím jako důležité, co provádějí ti tzv. „vůdci Evropy“. Myslím tu skupinu kašparů, co teď pořád chodí ve třech, Merze, Macrona a Starmera, i když občas k sobě vezmou čtvrtého, třeba Zelenského nebo finského prezidenta. Je zajímavé, že nikdy takto nepoctili našeho světového lídra, profesora Fialu.

Tato trojice v posledních týdnech otevřeně torpéduje americké úsilí o mír na Ukrajině. Oni to samozřejmě dělají už dlouho, celé roky, ale teď to pomalu začíná nabírat tragické rozměry.

Ukazují se totiž dvě věci. Za prvé, že už otevřeně vystupují jako váleční štváči. A za druhé, nutí USA, aby se distancovaly od Evropy. Obojí může mít velmi neblahé důsledky hlavně pro nás.

Pro USA tohle není nic fatálního, protože to pro ně není ani nic nového. Řekněme si na rovinu, že to, co pozorují přes Atlantik, už viděli, dokonce během dvacátého století dvakrát. Co nyní provádí Berlín, dnes tedy doplněn Británií, to je stará politika „ústředních mocností“. A proti ní stojí USA, Rusko, dnes navíc Čína, takže „světové mocnosti“. A zatím není důvod předpokládat, že by výsledek byl jiný, než minule. Dopadne to jako vždycky.

V nové geopolitické strategii USA byla Evropská unie hodnocena jako region, který je v „úpadku“. V Bruselu to vyvolalo křik o narušování tradičního severoatlantického spojenectví, nejde ale spíše než o nezdvořilost o tvrdý popis reality?

Proč myslíte, že tvrdý? Je to popis reality velmi mírný a diplomatický. USA se dlouho držely při komentování dění v Evropě zpátky, takže si v Bruselu mysleli, že to tak bude navždy. Ale nelze se jim divit. Oba víme, že USA jsou velmi citlivé na agendu migrace a projevy radikálního islámu, což vychází z jejich historie.

A oni prostě musejí vidět, že ta „osa kašparů“, jinak se to v tomto směru nazvat nedá, má doma opravdu gigantický problém s „naprosto nekoherentním obyvatelstvem“, abychom to pojmenovali. V Německu a ve Francii propukla s těmito komunitami regulérní občanská válka, v Británii je to trochu jiný příběh, tam i ekonomická elita přešla na stranu emírů, takže v té zemi už otevřeně vládnou šaríátští vůdci.

A teď Američané sledují, že tyto země ještě chtějí rozjíždět nějakou válku s Ruskem. Samozřejmě je zajímá, jak to chtějí udělat. Obávám se, že tyhle lídry berou tak trochu za šílence, ale také vidí, že jejich eskapády mají potenciál eskalovat velký konflikt na východě. A s tím USA pochopitelně nechtějí mít nic společného a nenechají se do něj zatáhnout. Protože vědí, že jestli to ti šílení Evropané rozpoutají, tak to také prohrají a nakonec v jejich zemích budou vládnout ti jediní životaschopní. Všichni tak nějak tušíme, kdo to bude.

Spor mezi USA a Evropou nastává i v agendě zdravotnictví, zejména díky změně kurzu ve vztahu k očkování od amerického ministra zdravotnictví Roberta Kennedyho, prezentovaného v evropských médiích coby antivaxerský šarlatán. Má podle vás potenciál něco změnit?

Myslím, že má potenciál to změnit. Jeho snaha má původ v časech pandemie, kde samozřejmě některé věci byly velice temné. Důsledky sledujeme dnes ve fenoménu pojmenovávaném jako „zemřel náhle“ a také ve fenoménu poklesu plodnosti, který se nikomu nechce moc prozkoumávat.

Všechno se to táhne už od toho roku 2020, a chodí se kolem toho po špičkách.

Samozřejmě že prokazovat tyto důsledky je velmi složité, to vám řeknu jako vědec. Populace je promořena a vakcinována, nemáte variantu v podobě nenakažené populace, což znemožňuje statisticky pracovat s nákazou, promořením, a tak dále.

Takže je velmi složité se dobrat nějakých relevantních závěrů a nikdo se o to ani nesnaží, ani ve věcech, kde jsou k dispozici data. Přitom by to měl být primární zájem všech administrativ.

Jedním z témat, které z USA jsou na Evropě kritizovány nejvíce, byla letos míra svobody. Mluvil o tom viceprezident Vance a nedávno i Elon Musk. Evropané naopak operují žebříčky svobody novinářů od novinářských institucí, kde jsou na prvních místech...

Pokud jde o žebříčky médií, tam mám asi nejvíce co říci k vědeckým časopisům. A to je shodou okolností rank, kde si celá atlantická civilizace prochází peklem. Ve vědeckém provozu se dějí věci, které jsme si ještě deset let nazpátek vůbec nedovedli představit. Právě letos se opakovaně stávalo, že ty nejprestižnější západní vědecké časopisy, jako byl přírodovědný Nature nebo medicínský Lancet, musely stahovat články. A stažení článku, to znamená, že v něm byly tak zásadní chyby, že se to nedá zhojit opravou. Samozřejmě že omyl se může přihodit i poctivému vědci, ale tyto nejprestižnější časopisy se v podstatě od počátků osvícenství v osmnáctém století vyznačovaly tím, že se jim tyto věci nedějí a stavěly na tom své renomé. A teď se jim to stává opakovaně, několikrát do roka.

Důvod je zřejmý, ale mluvit se o něm moc nemůže. Je to proto, že tyto časopisy najely na nepokrytou woke agendu a řeší se, jaký je mezi vydanými články podíl příspěvků od žen nebo minorit. Než se svět zbláznil, hodnotila se pouze úroveň příspěvku a neřešilo se, kdo je autor. Prostě přišel článek, podepsaný Lee Jones, a nikdo neřešil, kdo je Lee Jones, jestli muž, žena nebo jiný gender a jakou má rasu. Hodnotil se pouze jeho příspěvek, který prošel standardním a staletími prověřeným systémem oponentury.

To platilo ještě deset let nazpátek. Děly se na Západě už tehdy zajímavé věci, nemusím připomínat, ale žurnály jako Nature nebo Lancet pořád byly značkou kvality.

Dnes se tento systém, který je skutečně intelektuálním dědictvím evropského osvícenství, a my si ho v posledních letech úspěšně zprasili, drží v žurnálech čínských nebo indických. Dokonce už i v zemích třetího světa se takové časopisy prosazují. Západní časopisy se této konkurenci snaží bránit, a to dost bizarně. Říkají o některých nově vznikajících časopisech, že jsou „pirátské“ a zakazují západním autorům, aby v nich publikovali.

Já si vzpomínám, když jsme v roce 1989 na olomoucké přírodovědě stávkovali, tak jedním z našich požadavků byla i akademická svoboda, což znamenalo svobodu publikace našeho bádání, kde budeme chtít. To, co se v západní vědě děje dnes, je z tohoto pohledu ostuda a zkáza.

Když už jsme začali o vědě, tak přístup „důvěřujte vědcům“, propagovaný za covidu, letos pomalu mizí, vědecké závěry začínají být více předmětem veřejné diskuse. Jedni to označují za nástup lůzy a hlouposti, jiní naopak za návrat do normálního stavu, ve kterém lidé mají právo říci své k věcem, které na ně dopadají. Jak to vidíte vy?

Ten slogan „důvěřujete vědcům“ se přece začal šířit už před covidem, v souvislosti s globální klimatickou změnou a závěry panelu IPCC.

Byl to samozřejmě slogan mimořádně hloupý, čehož nejlepším důkazem je, že ti, kteří ho šířili, by pravděpodobně nepodali ruku Konvičkovi. Aniž bych si chtěl fandit, jsem vědec průměrný, ale funguji v tom systému, jsem hodnocen podle jeho kritérií.

Domnívám se, že žádný skutečný vědec se nebude považovat za člověka důvěryhodnějšího, než jeho soused.

Když jsme u té svobody, hodně se o tom mluvilo při 17. listopadu, když některými lidem bylo naznačeno, že nejsou vítáni a není to jejich akce. Jak se na to díváte jako tehdejší studentský vůdce?

S trochou nadsázky bych mohl říct, že poslední oslavy listopadu „napříč“ proběhly v roce 2015 na Albertově. Na pódiu tehdy s prezidentem Zemanem stáli lidé napříč politickým spektrem a s velmi rozdílnými osobními příběhy.

Ale když tu svíčky zapaluje nedocvičený rozvědčík, je to zesměšnění. Skuteční účastníci tehdejších událostí už ani neprotestují, jenom kroutí hlavou. Jejich vzpomínka nemá nic společného s tím, co z toho data dělá dnešní garnitura.

To dnešní garnitura jsou ti čerstvě poražení, ale ještě si to neuvědomují. Nedojde jim, že se opírají o shnilé pilíře. Vždyť už je opustil i jejich největší spojenec, ke kterému se hlásili.

Obávám se, že to nakonec bude muset být náš spojenec, kdo moc těchto lidí zatípne. Je to smutné, že nám od nich budou muset pomoci USA, ale v historii té naší malé země na hraně světových tlaků tomu tak bohužel bylo vždy.

Trump vyhnal liberály, ti se přesunuli do Evropy. Ale takovéhle lidi nemůže tolerovat žádný boss, protože přinášejí rozklad.

Přitom ti naši Kolářové a Pojarové si ten terč na záda namalovali sami, tak jsou hloupí. Trump měl po nástupu úplně jiné starosti, chytrý oportunista by se na chvíli schoval a po půl roce pokračoval dál. Ale oni se pustili do boje, ještě sveřepějšího.

Mě osobně to baví, protože si zažívám druhá devadesátá léta, kdy poražení kopou nožičkama. Ale pokud mám být upřímný – tehdejší poražení zvládli to, co jsem popsal, mnohem elegantněji.

Po celé Evropě probíhá proces, který Ursula von der Leyenová nazvala „středová bašta proti extrémistům“. Nevede ale toto sbližování stran pravého a levého středu spíše k likvidaci pestrosti politické nabídky a neschopnosti pružně reagovat na aktuální výzvy?

No to byl přece plakát za poslední světové války. Bašta Evropa, na kterou se sápe z jedné strany bolševik a z té druhé nosatý plutokrat. Je to skutečně pozoruhodná životaschopnost mentalit a estetik některých evropských národů, jak se to pořád vrací.

On to samozřejmě vidí zbytek světa a už nemá chuť to znovu s Evropany řešit. Když se podíváte do historie, tak v roce 1918 se tehdejším poraženým v podstatě nic nestalo, v roce 1945 rozdělili Německo, ale stejně se ty síly vrátily.

Jenže dnes jsme v termonukleárním věku, kde takové konflikty mohou přinést zničení veškerého života na této planetě. A ti světoví politici, třeba indický premiér Módí, desítky let pracují na tom, aby své země pozvedli z chudoby. Samozřejmě se jim nelíbí vyhlídka, že nějací evropští blbci utopí svět v atomové válce.

Vůbec není vyloučené, že se všichni tihle vůdci miliardových zemí shodnou, že teď už je musí zastavit definitivně.

 

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

Mgr. Filip Turek byl položen dotaz

Nelitujete, že jste nezůstal v Bruselu?

Protože teď se na vás sype jedna kauza za druhou. Mě třeba na vás vadí, že na mě působíte arogantně, a to nejen tím, jak jste se údajně vyjadřoval dřív. Proč třeba neodpovídáte voličům na dotazy? A odpovíte my? Ještě jeden dotaz, podle vás by člověk neměl nést odpovědnost za to, co jako dospělý uděl...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Diskuse obsahuje 20 příspěvků Vstoupit do diskuse Tisknout

Další články z rubriky

Evropská „osa kašparů“. Zase prohrají, tak jako minulé dvě války, tuší Konvička

8:56 Evropská „osa kašparů“. Zase prohrají, tak jako minulé dvě války, tuší Konvička

Vůdci Evropy už otevřeně vystupují jako váleční štváči, torpédující americké úsilí o mír. To je podl…