Jste dvojkou pirátské kandidátky, existuje tedy vysoká šance, že se v květnu stanete europoslankyní. Do velké politiky jste přitom poprvé nahlédla teprve vloni, kdy jste se stala zastupitelkou v Brně a předsedkyní Evropské pirátské strany. Případná kritika tedy může směřovat na vaši nezkušenost s vysokou politikou. Může to být ale i výhodou?
Jsem členkou Pirátů už přes šest let, takže i když jsem takzvaně ve vysoké politice nováček, v politickém prostředí se už nějakou dobu pohybuji a vím, jak systém funguje. Jak ale říkáte, má to rozhodně i své výhody. Budu přistupovat k věcem otevřeněji, hledat cesty, jak něco udělat, spíš než výmluvy, proč něco nejde, a celkově přinášet nový pohled.
Předseda Pirátů Ivan Bartoš vyhlásil pro eurovolby cíl získat 20 procent a vyhrát. Jak vidíte pirátské šance vy?
Cíl je jasný a míříme k němu. Vzhledem k nižšímu počtu volených zástupců a především k běžně nízké volební účasti je ale samozřejmě další otázka počtu europoslanců, které získáme, což významně ovlivňuje i počet stran, které získají nad 5 %. Vzniklo množství nových uskupení a strany kampaň teprve rozjíždějí, je tedy těžké tuto proměnnou odhadovat. Na každý pád vnímám všechny naše kandidáty jako vysoce kvalitní, takže jsme plně připraveni na jakoukoli alternativu výsledku.
Na co byste se v případě svého zvolení chtěla v Evropském parlamentu zaměřit?
Chci se zaměřit hlavně na to, aby měli lidé jednoduše dostupné informace o práci europoslanců a celkově o činnosti EU jako celku, zpřístupnit ten proces. On je již nyní do značné míry transparentní, leč i tam je na čem zapracovat, ale i tak se informace dostanou k mizivému procentu lidí. Není pak divu, že EU působí vzdáleně a nedůležitě, i když na nás má obří vliv. Pomocí nástrojů různé e-participace dám možnost lidem o mé i unijní práci vědět, ale také ji připomínkovat a zapojit se.
Jako osobní a konkrétní téma zároveň považuji i autonomní zbraňové systémy, jelikož daná legislativa je právě teď na stole a export zbraní do krizových oblastí bude horkým tématem budoucnosti,. Může se to zdát jako téma vzdálené, ale opak je pravdou – pokud nebude legislativa v této oblasti kvalitní, při aktuální rychlosti vývoje již brzy můžeme pocítit jeho dopad. Zároveň dopad exportu do krizových oblastí a celkově sledování pohybu zbraní (jelikož export je samozřejmě nepřímý) pociťujeme už teď – pokud jsou naše zbraně používány k potlačování lidských práv a tito lidé pak z dané oblasti prchají, měli bychom od toho dávat ruce pryč? A objeví-li se po ukončeném konfliktu nějaká zbraň opět v Evropě v rukou teroristy, šlo se toho potenciálně vyvarovat? Podle mě ano.
Zároveň ale nejsem odpůrce zbraní. Například naše zákony týkající se zbraní považuji za jedny z nejlepších v Evropě. Velice mě zklamala nedávná zbraňová směrnice. A právě proto bychom se měli do diskuse připojit; domnívám se, že zapojením (nejen) našich expertů můžeme podobně kvalitní legislativu, jakou máme v České republice, připravit i pro nadcházející výzvy.
Je pro vás někdo v současném Evropském parlamentu vzorem?
Rozhodně musím zmínit Julii Redu, německou pirátku a hlavní tvář reformy copyrightu, s níž dlouhodobě spolupracujeme, nyní například na kampani proti tzv. copyrightové směrnici. Znám ji již skoro šest let a vzpomínám si na její začátky v pirátském hnutí i v Evropském parlamentu, kam se dostala přibližně ve věku, jaký mám teď já. Je nesmírně pracovitá a inteligentní a ve svém tématu se etablovala jako kapacita. Ačkoli mé primární téma je jinde, ráda bych šla v tomto ohledu v jejích šlépějích.
Piráti v České republice jsou svým úspěchem výjimeční. Proč u nás dosahují mnohem lepších výsledků než v jiných evropských zemích? A jak si další evropští piráti stojí před květnovými volbami? Mají šanci uspět i jinde?
My jsme neměli úspěch záhy po vzniku, naopak, počkali jsme si na něj cirka osm let. Nabídli jsme to, co tady chybělo – transparenci, liberální politiku a reflektování výzev 21. století. V jiných zemích to nemusí nutně chybět, případně limitují piráty podmínky pro politické strany – například ohledně registrace, kandidatury či volebního systému, které znevýhodňují menší strany. Želízka v ohni pro další pirátské europoslance nicméně máme – opět v Německu, ale také v Lucembursku, kde loni v parlamentu zasedli dva pirátští poslanci, či ve Slovinsku.
Kde vidíte slabiny dnešní Evropské unie?
Evropská unie nedokáže lidem říct, proč je důležitá a co pro ně udělala dobrého, i když má spoustu materiálu k tomu to říkat. To chci zlepšit.
Jakou pozici by mělo v rámci EU mít Česko? Měli bychom se snažit o bližší integraci, např. o přijetí eura, nebo je pro nás výhodná dvou- či vícekolejnost a příslušnost k „pomalejšímu“ proudu?
Česká republika by se měla stát silnějším a aktivnějším hlasem v rámci EU. Pokud si mám vybrat mezi „o nás bez nás“, k čemuž by směřovala dvoukolejnost, či „o nás s námi v koutě“, což děláme teď, nebo „o nás s námi uprostřed diskuse“, rozhodně volím poslední možnost.
V případě volebního úspěchu byste musela řešit aktuální bolavá místa Evropské unie. Mezi ně nesporně patří i otázka uprchlíků či obecně migantů. Europoslankyně Michaela Šojdrová přivezla do Česka seznam 14 dětí vhodných k přijetí. Premiér Andrej Babiš se již dříve vyjádřil ke snahám Šojdrové zamítavě. Měli bychom tyto děti přijmout? Andrej Babiš se místo toho chystá v Sýrii postavit vesničku se školou, školkou a hřištěm s kapacitou pro 150 dětí. Která z forem pomoci je pro ČR vhodnější?
Za zásadní považuji pomoc na místě. Zároveň ale nevidím problém v pomoci několika lidem a stydím se za ty, co odmítají pomoci dětem.
Na nedávném setkání zástupců zemí V4 s Angelou Merkelovou premiér Babiš zaskočil německou kancléřku, když zmínil, že kromě dotací od EU existují také významné finanční částky, které ze zemí jako je Česko odtékají, kdy jde zejména o dividendy. Obstojí pohled, že jsme vykořisťovanou zemí, nebo benefity členství v EU jasně převažují?
Pohled vykořisťované země s ohledem na to, že jsme v současnosti tzv. čistý příjemce (tedy dostáváme od EU více financí, než do ní dáváme), skutečně neobstojí. Ale posuzovat naše členství v EU jen optikou peněz je nedostatečné. Evropská unie vznikla jako mírový, ne ekonomický projekt, a jako takovou ji chci udržet. Jelikož, ačkoli nám to teď tak přijde, dlouhé období míru je v Evropě výjimkou.
Bruselský think-tank Evropská rada pro zahraniční záležitosti spočítal, že kdyby v květnových volbách euroskeptici získali více než třetinu křesel, mohli by bránit přijímání nových zákonů a zásadním způsobem ovlivnit směřování EU. Bylo by to žádoucí, nebo je naopak potřeba hasit evropský dům, který nám hoří, jak říkají někteří proevropští aktivisté?
To je problém s euroskeptiky – jaké řešení nabízejí, kromě bránění přijímání zákonů? Protože pokud nabízejí variantu jako Velká Británie, můžeme si dnes již velice konkrétně říct, že to je varianta špatná – britský parlament se dokáže shodnout jen na tom, že se neshodne, a země míří ke zbytečné katastrofě. Nemyslím si, že je to žádoucí, ani si nemyslím, že jsme v hořícím domě. Myslím si, že určitá reforma EU je nutná, jako je to s každým vyvíjejícím se projektem, a musí jít ruku v ruce se zvýšením informovanosti občanů o tom, co EU dělá.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Marek Korejs
