Ještě za vašeho působení v Senátu se několikrát mluvilo o snaze senátorů podat ústavní žalobu na prezidenta republiky. Co si myslíte o nedávné opětovné aktivitě, kterou vyvíjí Václav Láska s Klubem pro liberální demokracii - Senátor 21, jenž oznámil, že připraví text žaloby na hlavu státu za hrubé porušení ústavy?
Pan senátor Láska má potřebu se zviditelnit. Nepochybuji o tom, že se k němu přidají další politici. Já hrubé porušení ústavy nevidím, a proto k podání ústavní žaloby nevidím důvod. Navíc je zřejmé, že tato žaloba nemá šanci. Zdá se, že šlo o informační rozhovory, a ne o žádné ovlivňování české justice. Myslím, že justici dnes ovlivňují úplně jiní hráči.
Miloš Zeman je ve funkci bezmála šest let. V čem během svého působení na Pražském hradě naplnil očekávání a kde za ním naopak podle vašeho mínění zaostal?
Já nejsem ani v roli kritika, ani v roli obránce pana prezidenta, chci být objektivní. Přístup pana prezidenta k politice a k lidem se evidentně líbí většině voličů, a proto zvítězil ve volbách již podruhé. Má velkou důvěru občanů a má jako silná osobnost mnoho kritiků. Doba není nikdy lehká a nezavděčíte se všem. Za každého hovoří jeho činy. Určitě zpětně rekapitulovat jeho činy nechci, ale protože je sleduji, tak bych se chtěla vyjádřit k jeho poslednímu pozitivnímu kroku. Zaujal jasné stanovisko k situaci ve Venezuele v souladu s politikou EU a USA, uznal prozatímního venezuelského prezidenta Juana Guaidóa a pozval jej k návštěvě ČR. Tím se připojil k politice Západu jako již mnohokrát, a tak mu těžko můžeme vytýkat jen příklon k Moskvě a Číně. Tento krok jistě uvítá naše prozápadní politická reprezentace, ale ocenění se asi nedočká od svých oponentů. Cením si toho, že pan prezident není euroskeptik a podporuje naše členství v NATO, to je pro mne zásadní orientace naší země. I když nemám ráda země, kde jsou porušována lidská práva, prezidentská podpora obchodních vztahů i se zeměmi na východ od nás je v zájmu naší ekonomiky a našich podnikatelů.
Pan prezident svými nekonvenčními a často provokativními názory rád provokuje, a záměrně tím chce budit celospolečenskou diskusi. Myslím, že by bylo více prospěšné rozebírat jeho názory v diskusi s názorovými oponenty, než na něj mediálně útočit. Možná že občany by více zaujal pořad „Diskuse s prezidentem“ třeba ve formě konfrontace názoru vybraného politika proti názoru prezidenta, kdy otázky by si kladli diskutující vzájemně. Já osobně bych to považovala nejen za zajímavé, ale i za objektivní. Diváci by si svůj názor udělali sami.
Psali jsme:
Napadlo vás někdy, že kdyby nad ním Jiří Drahoš v přímé volbě před rokem zvítězil, tak jste mohla být i nadále senátorkou, protože právě bývalý šéf Akademie věd byl jediný, kdo vás loni na podzim při obhajobě senátorského křesla v Praze 4 v počtu hlasů předstihl?
Nenapadlo mne, že bude kandidovat za Prahu 4, kde ani nebydlí, ani nepracoval. Ačkoliv něco tak mazaného jsem mohla od Jiřího Drahoše, nebo jeho týmu, čekat. Měl tak možnost místo konkrétního programu se proti mně ostře vymezovat. Občané v Praze 4 chtěli, abych za ně kandidovala, pro Prahu 4 jsem šest let pracovala a nemohla jsem občany zklamat. Tak jsem, ač nerada, proti němu kandidovala.
Ing. Miloš Zeman
Prezident Miloš Zeman v jednom svém vystoupení použil termín „lepšolidé“. Vysvětluje ho tak, že jsou to lidé, „kteří se považují za něco lepšího než my ostatní, kteří nám neustále radí, co máme dělat, kteří své názory považují za nadřazené názorům ostatních“. Myslíte si, že se tu opravdu zformovala skupina lidí, která se nám snaží diktovat, co si máme myslet, koho a co podporovat, koho a co odmítat?
Je to tak, taková skupina lidí tady je a touží po moci. V každé demokratické společnosti se formuje opozice, která chce získat moc. Dnešní opoziční strany nejsou příliš silné, mají za sebou politické škraloupy, a proto se formuje nová opozice, která dočasně sází na akademickou smetánku, pro niž se vžil termín „lepšolidé“ a která skloňuje ve všech pádech slušnost a demokracii. Slušnost je ale vlastnost jednotlivého člověka, ne společnosti. Já jsem přesvědčena, že žijeme v demokratické společnosti. Na tom nic nemění ani to, že v některých případech je demokracie porušována. Co by vlastně tato skupina lidí skutečně dělala, pokud by třeba založila novou stranu, nevíme. Nevím, jak by vypadala politika, pokud by zvítězila ve volbách strana bez programu a s všeobjímajícími hesly.
prof. Ing. Jiří Drahoš, DrSc., dr. h. c. mult.
Nepřátelství až nenávist neprojevuje část veřejnosti jen proti hlavě státu, ale i vůči předsedovi vlády. Podle šéfa poslaneckého klubu STAN Jana Farského sice Andrej Babiš padne, ale zůstane tu morální rozklad společnosti. Je jeho hodnocení odpovídajícím popisem nynějšího stavu v zemi, a pokud ano, začal až s nástupem Andreje Babiše? Nezapomínáme na to, že do politiky vstoupil založením občanského sdružení Akce nespokojených občanů, předchůdce ANO 2011, což byla reakce na to, co tu předváděli Petr Nečas a především tehdejší ministr financí a první místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek?
Kritici hlavy státu a předsedy vlády jsou agresivní, někdy jsou jejich reakce až nepřijatelné, jako házení oficiálně položených květin u příležitosti státního svátku do koše. Takové chování na pietních místech považuji za neetické. Protestovat a vyjadřovat rozdílné názory by se mělo dít slušnou cestou. Já nehodnotím osoby ve vládě, ale výsledky vlády, a ty jsou zatím dobré, zvláště pokud se týče sociální, finanční, vědní a inovační politiky. Nedělá mi ani starost naše současná zahraniční politika. Vláda má před sebou podle mého názoru další úkoly, jak posílit zdravotnickou politiku a řešit nedostatek lékařů a sester, bytovou politiku a posílit státní bytový fond, změnu penzijního systému, zrychlení výstavby dopravní infrastruktury. Mám poměrně silné sociální cítění, také jsem byla senátorkou za ČSSD a vyhrála jsem nad Tomášem Töpferem z ODS, a to právě v době odporu vůči ODS a pravicovým stranám. Občané bohužel zapomínají na kauzy pravicové vlády, ale pravicové strany a jejich priority se nezměnily. Na druhé straně kauzy a selhání levicových politiků jsou také varující. Myslím, že přijde čas i pro další politická hnutí.
Co se týče morálního rozkladu společnosti, tak toho se neobávám. V každé době se vyskytují jedinci, kteří profesně i morálně selhávají. Rozdílnost názorů není morální selhání, to se ukáže až v těžkých časech, jako jsou válka, krize, hlad, terorismus a tak dále. To ale není případ toho, že se u nás střídají vlády a jejich představitelé. Mě překvapuje, jak málo máme v naší celkem bohatnoucí společnosti filantropů, ti by mohli pro společnost představovat nejlepší příklad.
Tři desítky evropských intelektuálů včetně spisovatele českého původu Milana Kundery pozvedly hlas na obranu Evropské unie a evropské integrace. Podle nich jsou evropské ideály a EU ohroženy vlnou narůstajícího nacionalismu a demagogů, kteří se snaží Evropu myšlenkově vrátit do 30. let minulého století, do období krátce před vypuknutím druhé světové války. Je namístě sdílet jejich obavy z výsledku květnových voleb do Evropského parlamentu a z toho, co by po nich mohlo následovat?
Myšlenka EU a sjednocená Evropa, do které patříme, je to nejlepší, co nás po roce 1989 potkalo. Je velmi smutné, že dochází k Brexitu, setrvání Spojeného království paradoxně bylo určitým vybalancováním zájmů menších a větších zemí v evropském uskupení, a dovoluji si říci, i zárukou pro nás. EU určitě potřebuje změny ve svém fungování, stále nemám pocit, že všechny země jsou rovnocennými partnery, existuje přebujelá administrativa, nejsou vždy respektovány národní zájmy. Evropské ideály nejsou ohroženy nacionalismem a zpátečnickými demagogy, ale příliš vstřícným přístupem některých politiků k těžko přizpůsobivým imigrantům. Jsou ohroženy naší tolerancí ke všem těm, kteří přílišnou liberalitou nebo nadřazeností dovolují, aby tradiční evropské hodnoty byly porušovány.
Mgr. Václav Láska
Europoslanci bývají ze všech volených zástupců lidu v Česku nejvíce stranou pozornosti. Jen ve chvíli, kdy někteří z české jedenadvacítky hlasují v zájmu Bruselu než vlastní země, nejčastěji jsou zmiňováni Jaromír Štětina, Stanislav Polčák či Luděk Niedermayer, se o ně trochu zvýší zájem. Považujete za logické, že zvolením do Evropského parlamentu tito lidé zapomenou, která země je do lukrativních křesel zvolila, a začnou nahlížet na vše „bruselskou“ či nadnárodní optikou? Nebo by měli do roztrhání těla hájit „dres“ týmu, který je tam vyslal?
Nemyslím si, že role našich europoslanců je lehká. Někteří berou tuto funkci zodpovědně, jiní toho moc nedělají a ještě se najdou takoví, co využívají funkci k politickému zviditelnění. Určitě by naši poslanci měli hájit české zájmy, ale i zájmy celé Evropské unie, její celistvost a udržitelnost.
Od politiky se přesuneme k vaší vědecké práci. Jste stále nejcitovanější českou vědkyní. Zaregistroval jsem, že jste ve Slovenské akademii získala grant na výzkum Alzheimerovy choroby. Jak vaše práce postupuje?
Dobrý vědec zůstává vědcem do konce života. Když jsem po maturitě z kádrových důvodů nedostala doporučení ke studiu na lékařské fakultě, pracovala jsem jako laborantka u našeho nejlepšího neurovědce doktora Jana Bureše. Bylo také jeho zásluhou, že se mojí láskou a posláním stal výzkum mozku. Pracovala jsem u něj pak celé studium, v Akademii věd a ve vědě jsem zůstala celých 50 let. Myslím, že to dostatečně ukazuje, jak to s vědou myslím. Nejvíce si vážím toho, že jsem za nelehkých podmínek v 70. a 80. letech, v českých, mnou vybudovaných skromných laboratořích, s českými kolegy a studenty, navrhla a řídila práci, která dosáhla světové úrovně. Někdy jen lituji, že jsem po roce 1989 nebyla i s rodinou delší dobu v zahraničí, můj život a život mé rodiny by možná byl méně stresující. Asi bych ale zase neměla politickou zkušenost ze Senátu, za tu jsem taky ráda a upřímně mne mrzí, že už tam nepracuji.
Po mém odchodu z Akademie věd jsem dostala vědecké místo ve Slovenské Akademii věd, za což kolegům ze Slovenska patří můj dík. Kolegové pochopili, že „při honu na čarodějnice o spravedlnost nejde!“. Získala jsem tam vědecký grant pro výzkum kmenových buněk pro léčbu Alzheimerovy choroby, připravuji s nimi další projekt na výzkum míšního poranění a evropský mezinárodní projekt v rámci Horizontu 2020. Co mne nejvíce mrzí, je, že ač se mne mezi čtyřma očima zastalo mnoho mých kolegů a žáků, veřejně to ze strachu nevyjádřili. V Ústavu experimentální medicíny po mém odchodu panovaly atmosféra strachu a kariérismus. A tak moje pocity vyjadřuje japonské přísloví: „Rána, kterou zasadí přítel, se nehojí.“
Pracujete ve výzkumu také v České republice? V minulém roce jste spoluzakládala společnost Scimed Biotechnologies se zaměřením na kmenové buňky. Pokračujete ve výzkumu možné léčby kmenovými buňkami u pacientů s ALS?
Dobří vědci, ke kterým bych se se vší skromností ráda přiřadila, jsou často rebelové, přicházejí s novými a převratnými myšlenkami, které ostatní nechtějí lehce přijmout. V zaujetí prací mohou dělat i chyby, sklízejí kritiku, ale svého cíle se nevzdávají a bádají dál. Bez takových vědců často k objevu nových věcí nedojde. Právě ve firemním výzkumu se takové vlastnosti cení. Můj přínos vědě byl nejprve v oblasti nesynaptického přenosu informací v mozku a bylo nás jen několik skupin ve světě, kteří s tím přišli. Druhým výzkumem bylo studium kmenových buněk a možnost léčby pomocí kmenových buněk. Léčbu, kterou jsem s kolegy jako první v České republice navrhla, dnes v lékařské praxi s úspěchem zkouší několik firem v USA, Koreji a Japonsku. V nové české biotechnologické firmě, podporované silným investorem, vedu její výzkumné oddělení. Cílem je vývoj léčebných prostředků na bázi kmenových buněk a biomateriálů pro léčbu celé řady onemocnění včetně ortopedie, diabetu, míšního poranění a ALS.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
