Dnes si připomeneme výročí 25. února 1948. Proč k němu podle vás vůbec došlo? V čem vidíte hlavní příčiny?

Jsem přesvědčen, že tady hrála velkou roli druhá světová válka, události, které jí bezprostředně předcházely. Mám na mysli velice negativní zkušenost s chováním tehdejších demokratických mocností, tedy Mnichov 1938, poté události na konci války, kdy sovětská Rudá armáda z velké části osvobodila Československo, což už byla součást dohod velmocí, kdy byla vytyčena známá demarkační čára a kdy americké jednotky, i když mohly být v Praze dřív než jednotky Rudé armády, přesto tuto demarkační čáru nepřekročily. A v podstatě už se sovětskými jednotkami sem přicházeli sovětští poradci. Víceméně v dubnu 1945 se už jednoznačně deklaroval soulad s politikou Sovětského svazu a hned po válce se začala budovat síť informátorů, nastala infiltrace bezpečnostních složek, sovětští zpravodajci tu byli velmi aktivní. Vidíme to na odmítnutí Marshallova plánu, což byla naprosto osudová chyba. A infiltrace zejména v bezpečnostních složkách byla velmi výrazná.

Takže toto všechno víceméně připravilo atmosféru voleb v roce 1946 a únorových událostí roku 1948. Určitě tehdy mnoho lidí upřímně věřilo, že levicová alternativa může vést ke zlepšení poměrů, že ta děsivá zkušenost druhé světové války může být jakýmsi katalyzátorem ke zlepšení situace, a uvěřili slibům komunistů. Ale velice záhy, ve třiapadesátém roce u nás proběhla měnová reforma, začaly první nepokoje v Polsku, v NDR, nakonec i u nás, v Plzni a jiných městech, ale to už komunisté byli u moci a na nějaké liberalizování politiky už bylo pozdě, jak jsme viděli v šestapadesátém roce v Maďarsku nebo v osmašedesátém u nás.