Jak hodnotíte atmosféru, náladu v české společnosti vůči přistěhovalcům? Jak se na ní podepsaly teroristické útoky, například útok na redakci satirického časopisu Charlie Hebdo v Paříži?

V posledních více než deseti letech, co se migraci intenzivně věnuji, jsem měl dojem, že ačkoli v celoevropských průzkumech veřejného mínění vycházeli Češi většinou jako ti, kteří cizince vnímají spíše negativně, nejsou ve skutečnosti xenofobní více než většina jiných národů, ale že spíše za výsledky může velká otevřenost, politická nekorektnost jejich odpovědí (za xenofobii a rasismus se na rozdíl od mnoha zemí u nás nikdo nestydí...) a malá osobní zkušenost s cizinci.

V poslední době jsem však i já zděšen výsledky výzkumů, kdy se podle nich česká společnost začala opravdu vyjadřovat většinově velmi negativně k muslimům, uprchlíkům a i cizincům obecně. Snažím se to vysvětlit tím, že velká část Čechů v důsledku toho, že nemá žádnou osobní zkušenost, má uměle vyvolaný strach, až fobii, z něčeho cizího, co vnímá skrze média. I média začala bohužel v reakci na události ve Francii hledat spojení mezi terorismem a imigrací, ačkoli to na základě dlouhodobých dat až na výjimky neexistuje a i v Paříži vraždili vlastní občané, nikoli cizinci.

V české společnosti je podíl muslimů a imigrantů vůbec ve srovnání s jinými evropskými zeměmi velmi nízký. Jak předcházet případnému vzniku sociálních nebo bezpečnostních problémů?

Je opravdu paradoxní, že se právě Češi tolik bojí imigrace a islámu. Přitom situace v ČR dlouhodobě absolutně nenahrává tomu, že by u nás imigrace mohla vyvolat nějaké problémy, a naopak máme ideální podmínky k tomu, aby imigrace pomohla k rozvoji ČR. Jsme stále velmi homogenní společnost i co se týče cizinců, jedná se v podstatě o několik velmi homogenních bezproblémových skupin.

Cizinců je v ČR něco přes čtyři procenta, z čehož zhruba jedno procento jsou Slováci, kteří nejsou ani jako cizinci v podstatě vnímáni. Nejvíce, něco přes procento, u nás žije dlouhodobě Ukrajinců, tedy lidí opět velmi kulturně a jazykově blízkých. Českým specifikem jsou Vietnamci, kterých je výrazně přes půl procenta, což je mimochodem vzhledem k počtu Čechů jedna z největších vietnamských diaspor na světě. Tyto tři skupiny představují zhruba dvě třetiny všech „cizinců“ u nás! Roste počet Rusů, vzhledem k počtu Čechů velmi výrazně, ale stále jich je jen kolem třiceti procent. Významněji zastoupeni jsou ještě Poláci, Němci, ale u ostatních národností se jedná o počty v řádech maximálně jednotek tisíc, které nejsou významné a hrozba ghettizace nebo problémů je velmi těžko představitelná.

Všechny tyto skupiny mají přitom všechny předpoklady se dobře integrovat, což se do značné míry daří i u Vietnamců, především v dalších generacích.     
Česká společnost, dlouhodobě nezvyklá na odlišnosti, je navíc značně rigidní, a dokáže tolerovat odlišnost jen do omezené míry a za předpokladu, že ji odlišnost neomezuje. Což na jednu stranu znamená každodenní tlak na cizince, že pokud chtějí bezproblémově žít, musí se integrovat, nejlépe asimilovat. Jisté riziko do budoucna to může představovat v tom, že ti cizinci, kteří se odmítnou přizpůsobit a budou si chtít zachovat odlišnost, mohou dlouhodobě pociťovat tlak negativně a začít se vůči společnosti vymezovat (nechci u cizinců použít výraz „odcizit se“). Ale proto, aby byli hrozbou bezpečnostní, by se musel přidat ještě jeden faktor, a to sociální vyloučení, frustrace z ekonomického postavení.