Jste jedni z občanů žijící v tradiční a dříve velmi bohaté zemědělské oblasti, kde se naše vláda rozhodla pěstovat místo obilí větrné věže.

Bydlíme v malé vesnici na Hané. Takové, kde se říká, že lišky dávají dobrou noc. Už samotný název Vlčí Doly zní, jako by to bylo někde na konci světa. Máme tu ateliér a žijeme tady už víc než 17 let. Náš život by se dal popsat jako taková malá soukromá Shangri-La: ovečky, slepice, kačeny, zahrada, sad… a hlavně klid. Klid, který je pro uměleckou tvorbu naprosto zásadní. Tento svět, který jsme si roky budovali, se začal rozpadat ve chvíli, kdy jsme se dozvěděli o plánované výstavbě soustavy větrných elektráren v těsné blízkosti našeho domova. Jedna z nich má stát necelý kilometr od nás a dosahovat výšky až 230 metrů.

Bavil se s vámi někdo o projektu v blízkosti vašeho obydlí?

Ne! Nejvíce nás ale nezasáhla samotná velikost projektu. Byl to způsob, jakým vznikal. Při způsobech naší vlády i úřadů bych to nejlépe nazvala „ticho, které bolí“. O projektu jsme se dozvěděli pozdě. Příliš pozdě na to, abychom mohli cokoliv ovlivnit. Neproběhla veřejná diskuse, žádná prezentace, žádná snaha zapojit místní obyvatele. Naše žádost o referendum byla starostou obce Věžky Bc. A. Bosákem zamítnuta. Informace jsme získali až na základě stížnosti. Do té doby se o našem okolí, našem domově, rozhodovalo bez nás. Když jsme se konečně dostali k dokumentaci projektu společnosti JIPOCAR Power Blue, s.r.o., lhůta pro podání připomínek v procesu EIA už byla pryč.